Smrt v oblacích (S04E02)

Hercule Poirot opäť dokáže, že vrahovia sú jednoducho prikrátky na jeho šedé mozgové bunky. Pre korpulentnejšieho cestujúceho s fúzikmi nepohodlný let v lietadle nejaký opovážlivec využije na vraždu v tesnej blízkosti spiaceho detektíva, ktorý síce s eleganciou prehltne toľkú trúfalosť, ale vrah už musí rátať s pomstou Belgičana a to formou odhalenia jeho alebo jej prefíkaného plánu. Môžem už dopredu prezradiť, že dôvod vraždy nie je nijak osobitý a zapadá do typickej šablóny vraždy pre peniaze alebo z lásky alebo z nenávisti. (04.10.2007)

Jeden z nejoblíbenějších dílů vůbec - dostatečně vypracované charaktery postav, dostatečně zamotaný děj i zápletka, kdy k vraždě dojde v uzavřeném prostoru letadla a je tak jasně vytyčen okruh podezřelých včetně Poirota - no a k tomu navíc pro mě plno Paříže, plno tenisu... jen je mi líto chudáka Jappa v té poslední scéně - tam se mu asi líbit nebude... (05.03.2014)

Já vím, že u každého dílu píšu, že je to nejúžasnější věc na světě, ale ono to tak prostě je. Smrt v oblacích je další vynikající díl, s více krásnými lokacemi, dalším parádně zamotaným případem (začínajícím vraždou Poirotovi přímo pod nosem!) a dalším překvapivým vyústěním. Jedna z částí třetí série končí tím, že se muž ptá svojí milenky-vražedkyně: "To kvůli mně?" a ona si odfrkne: "Prosím tě..." Tady odhalení končí ještě cyničtěji a já mám tuhle polohu Agathy Christie hrozně rád. I když se to pak Poirot pokusí pro jednu postavu vylepšit vypíchnutím jiného faktu, dodá tomu ještě mnohem tragičtější vyústění. Chyběl mi kapitán Hastings, ale vrchní inspektor Japp ze Scottland Yardu je tu konečně za schopného policistu a ještě k tomu v mnohem sympatičtější poloze než obvykle. Takže jo – je to nejúzasnější věc na světě. Vlezte mi na hrb. (02.03.2019)

V galérii surrealizmu je Poirot ako doma, horšie je to už v lietadle. Strach z lietania je na ňom vidieť a jeho grimasy pri štartovacích manévroch nepotrebujú žiadne slová. Vyšetrovanie prebieha pekne plynulo, malé šedé bunky dostanú zabrať až k absolútne klasickému záverečnému odhaleniu v uzavretej spoločnosti. Hastingsa spoľahlivo nahradí a možno aj predčí dôvtipná stevardka a pripomeniem tiež dôležitosť prázdnej zápalkovej škatuľky. –––– Ale, ale, to už nemůžete nastoupit do letadla, aby se na palubě nestala vražda. (18.10.2013)

Zajímavé je, že při druhém a třetím shlédnutí jsem byl kritičtější. Popření zamilovaného happyendu sice stále oceňuji, jenže režisérské a scenáristické lapsy mne štvaly o poznání více (k čemu např. v příběhu figurovala ona vosa se vám nikdo neobtěžuje osvětlit). Vrcholem byl podraz v podobě komorné, jejíž tvář jsme ovšem nesměli ani koutkem oka zahlédnout. Ubližuje i klasické přiznání bez jediného důkazu, alespoň oddacím listem se tu mohlo zamávat. Ve čtvrté sérii se detektivní zápletka konečně dostala do centra pozornosti, a přestalo se kalkulovat s divákem vyžadujícím zábavu a oddych; jenže tento díl stále jakoby počítal s absencí malých šedých buněk u televizního publika. Škoda. *** (11.02.2021)