Schůzka se smrtí (S11E04)

A man is sitting in a tavern in Damascus. He looks up from his wine and sees Death staring at him across the room. He cries out, "But this cannot be my time!" He flees Damascus, he rides his horse fast, right across the desert to Samarra. When he arrives, he's thirsty. Standing before him at the well is Death. On seeing Death for the second time, the man cries out, "This cannot be! For I escaped you in Damascus." And Death, he lays his hand upon the shoulder of the man and says, "I also was surprised to see you in Damascus for my appointment with you, it was always to be here in Samarra." (29.10.2018)

Jestli dávám všem jiným poirotovským částím pět*, pětka Appointment with Death je prostě o třídu lepší. Ta atmosféra, lehce exotická, plná náboženství, ale taky brutálních traumat z dětství (ty kráso, když dali ten záběr z koupelny poprvé, říkala jsem si: Hm, slušná třída; když ho dali podruhé, říkala jsem si: Sakra, tak to už by stačilo; přišel podruhé, potřetí až po x-té a fuj, nic podobného ve mě na půdě HP takový dojem neudělalo, nevím proč mě napadlo srovnání s Marplovou a Cukání v palci...)a dávkou Poirota jako sakra přesně odměřený kus moudrosti a nadhledu. K tomu ten nádherně poetický konec, záhadné zmizení, rozplynutí se v dáli.. Kýč,sentimentalita? Možná. Poirot mi bude scházet. Vážně. (05.03.2010)

Jestli je Orient Express numero jedna, tak tohle je jednoznačně dva! Začátek tomu ani tolik nenasvědčuje, ale po několika starších dílech je návrat k těm novějším a propracovanějším víc než příjemný. Tady jde vidět, že si tvůrci dali záležet se zpracováním a herci i mimo Sucheta to berou vážně. Třešničku na dortu tomu ale dává až úplný konec, kde se toho dovídáme mnohem víc než v co jsme doufali. Překvapivé a dá se říct až dojemné zakončení, kde pan Pearce posledními sekundami dokazuje, že je Pan režisér. ... Týrané adoptované děti, tlustá megera, vykopávky, příběh o smrti, hmyz, malárie, jeptiška. (12.02.2014)

Svině je zaříznuta a Poirot je pověřen vypátráním řezníka nebo řezníků. A jelikož to byla velká svině, čekal jsem, kdy se ze zaříznutí vyklube něco víc brutálního. Přišlo mi to logické. Ovšem zápletka s řeholnicí je průhledná až hanba, co by dělala řeholnice při výkopech v Sýrii. Říkal jsem si: ta po ní ale jede, navíc řeholnice skončila opravdu podivně. Tento díl je spolu s Orient expresem jeden z mála, kde Poirot dává více najevo svou víru. Cupitá s růžencem v ruce, pokřižuje se, na závěr konejší všemohoucím Bohem a růženec daruje. (17.01.2015)

Jsou zde velké rozpory oproti knižní předloze: způsob provedení vraždy, pohnutky, postavy, místo činu (v knize to je skalní město Petra). To vše se ale dá odpustit, protože filmařům se podařilo vykouzlit atmosféru starého světa a i zdůvodnit název detektivky. Kdy, kde a kdo potká svou smrt, je jasné, jako obvykle je obětí protivná panovačná osoba bez špetky citu. Takže zbývá jen rozluštit, kdo je vrah, a s tím si Poirot poradí, i když si jako obvykle vezme na paškál všechny zúčastněné a pohrabe se v jejich nitru. Ohromně se mi zde líbila Christina Cole v roli doktorky Kingové, která „ví, co chce“. (24.06.2013)