Hercule Poirot - Season 5 (1993) (série)
Režie:
Brian FarnhamScénář:
Anthony HorowitzHudba:
Christopher GunningHrají:
David Suchet, Hugh Fraser, Tushka Bergen, Philip Jackson, Emma Fielding, Jeremy Northam, Richard LinternVOD (1)
Obsahy(1)
Na dražbě uměleckých předmětů se Hercule Poirot seznámí s významným sběratelem obrazů, arogantním panem Chevenixem. Ten využije tohoto setkání a požádá detektiva o prošetření finančních podvodů, z nichž podezřívá jednoho ze svých zaměstnanců. Poirot s kapitánem Hastingsem tedy odjíždějí do Chevenixova sídla, aby prověřili jeho podezření. Hosté jsou poučeni o puntičkářsky přesném dodržování denního režimu v domě, přesto dojde hned první večer k neslýchané události: pan Chevenix se nedostaví včas ke společné večeři. Poté, co přítomní vylomí dveře jeho pracovny, najdou pána domu s prostřelenou hlavou. Pistole v ruce a krátký vzkaz na rozloučenou svědčí o sebevraždě, Poirot si ale všimne několika nesrovnalostí, které verzi o sebevraždě odporují. (Česká televize)
(více)Recenze (36)
Tak toto je rozhodně lepší díl a 4* hvězdy mnoho neschází. Všechno je velmi dobré, atmosféra díky excentričnosti oběti velmi hustá, nechybí autorčina záliba v odkládání dětí a záhada zamčeného pokoje (u Agathy neobvyklá) je pak třešničkou na dortu. Paráda! Jenže pak přijde závěr, který je myslím v režii Anthonyho Horowitze a Briana Farnhama a nikoli autorky předlohy samé. A to je takový průšvih, až se chce člověku praštit ovladačem. Manipulativní hlas ze záhrobí nevede k autorčině tolik oblíbené sebevraždě, ale malé šedé buňky zabíjí spolehlivě. ()
,,Služby Hercula Poirota nejsou zrovna levné." Tento příběh je k uzoufání. Samotný děj je hrozně klišoidní a opět mi bylo naprosto ukradené, kdo byl vrahem. Co ale bylo horší, bylo zpracování. Nevím jestli jsem tu sám, ale navozování atmosféry nestálým ,,hrozivým" kvílením mi prostě rvalo uši. A kdyby to snad bylo jednou, dvakrát, ale to nesnesitelné kvílení se odehrávalo každých pár minut. To je jasný režisérský kiks. Jediné, co se opět povedlo bylo zvtárnění prostředí. Kostýmy, auta, interiéry, vše je opět dokonalé, to je ale vlastně u všech příběhů Poirota. ()
Přišlo mi to jako malinko slabší díl, i když ono je to celkem vynahrazeno tím, kdo je vlastně vrahem. V podstatě kdokoli jím mohl být, což se nakonec potvrdilo. Vrah mě snad nenapadl. Je to hlavně proto, že díl je plný stop, které ukazují na všechny možné postavy. Tím se tu celkem dobře udržuje napětí. ()
Agáto, Agáto! Implementace určitých tvých myšlenek je rázu neúprosně cyklického! Dražba zrkadla v Christie's se vyšplhala do téměř stejných výšin jako Výkřik by Munch za pěkných 119,922,000 dolarů! Hercule si může vyškrábat další zářez do své sukové hole - existuje nějaké hrabství, kde by náš mrož neulehl v honosném paláci?! P. S. Hermafrodit L.e.e.n.e.e. pije neúprosně krev každému poarotovci! 75% ()
Příběh doprovází velice atmosferická hudba, která místy působila jako by byla z nějakého hororu. Také jsem si všimla jednoho detailu jako Poirot, ale myslela jsem si, že bude mít větší význam. Nakonec bylo všechno ještě mnohem zamotanější. Uzavřený počet osob mi v tomto případě naprosto vyhovoval, protože podezřelými můžou být totiž všichni. ()
Reklama