Záhada na zámku Styles (S03E01)

Jeden z nejpříjemnějších dílů už jen pro to, že se jedná o vůbec první vyšetřování a navíc v jiné době, než je pak v dalších dílech obvyklé - Hastings je zde ještě poručík a poprvé zjišťuje, že nějak ženám nerozumí, Poirot zase učebnicový fintil, který se předvádí, jak je nejlepší. No a na nějaký ten vtípek nakonec taky dojde, takže spokojenost. (20.02.2014)

Ten malý Belgičan! Nejproslulejší detektiv 20. století popouští uzdu egu i šedým buňkám mozkovým a svým typicky kvapným krokem kráčí vstříc vražedným výzvám. David Suchet v životní kreaci génia obtěžkaného údělem mít vždycky pravdu. Vysoké hodnocení, kterým Poirotovy zápletky vyznamenávám, nepatří pouze tomuto prvnímu televiznímu pokusu pojmout jeho případy v celovečerním, leč stále komorním stylu, ale sérii (dnes už dobře takřka dvacetileté) jako celku. Lépe se mi při tom jeví, jaký pokrok filmy s přibývajícím časem učinily na poli vizuálního ztvárnění, neboť poslední "díly" už nabízejí promyšlené záběry a umělecké obrazové ladění. Naproti tomu dřívější počiny sázejí spíše na tradičnější, ovšem neméně poutavé vyobrazení sledu událostí před a po vraždách. Samozřejmě, struktura jednotlivých dílů je vcelku identická (dokonce tak moc, že občasné narušení této linie může působit až rušivě). Zatímco první část je jaksi seznamovací, divákovi je v tuto chvíli dovoleno operovat pouze s náznaky a falešnými stopami a Poirotův charakter je tu méně, tu více krkolomně nastrčen do víru událostí, jádro příběhů se nalezá v dějství druhém, a to samotném pátrání a objasňování vztahů a situací svázaných s případem. Nemohu s jistotou tvrdit, že se vždy přesně orientují ve všech postavách a jejich motivacích (natož - a to je moje slabina - jménech!), stejně jako přiznávám občasný zmatek, který ve mně panuje po konečném rozřešení záhad, ale výhodou těchto filmů je jejich narativní forma, tedy že v momentě, kdy snad objevíte nějakou dějovou nesrovnalost či scénaristickou skulinu, je obvykle stejně pozdě a už na tom nesejde. A tak se stává, že Hercule Poirot je někdy mnohem chytřejší, než sám divák (nebo alespoň já). Ale nemějte obavy: muž posedlý logikou i etiketou si dávno našel cestu, jak se Vám i vrahům dostat pod kůži - a nepustit. (16.04.2009)

Bezchybné představení Hercula Poirota! To je hned jiný kafe, když má Hercule k dispozici klasickou metráž namísto slabých padesáti minut. Je interesantní, že se režisér rozhodl snímek pojmout ve stylu všechno od znova, tudíž divák je zmaten skutečnostmi, že Jepp, Hercule a Hastings se vidí vlastně po druhé (tímto počinem rejža ignoruje předchozích dvanáct epizod). Zápletka je opravdu skvěle propracovaná a divák se může opravdu jen stěží dovtípit, kdo že s kým souloží a pak zabije. 90% (17.02.2013)

Nechápu, proč se Česká televize rozhodla dávat tyhle filmy tak pozdě. Vždyť jsou tak skvělé! Každopádně, vůbec prvního Poirota s geniálním Suchetem jsem možná kdysi viděl, ovšem když jsem se na něj podíval s odstupem několika let a se zážitky z posledních (nejnovějších) dílů, nemohl jsem věřit vlastním očím. Poirot si na místo činu nese kufřík, nalezené vlákno musí na expertízu, nalezený nápoj zkoumá ve zkumavce... No teda, jako kdybych ho vůbec nepoznával! Detektivní zápletku snad ani nemá cenu hodnotit, protože byla jako vždy skvělá. Plný počet však přeci jenom nakonec nedám, na všem je až příliš poznat, že je to první setkání herců se svými postavami a tak všechno neklape tak dobře, jak později. (08.01.2011)

Keď porovnám s inými Poirotovkami, tak nemôžem byť spokojný. Priamočiaro plynúci príbeh je osviežený len niekoľkými nepodstatnými odbočkami a poučovaním o metódach vyšetrovania, pričom záver je absolútne nevýrazný. Iba samotné prvé stretnutie hlavných postáv vo svojich úlohách stojí za niečo, a je zvláštne, že to nie je počiatočný diel seriálu, keď je to prvá detektívka s Poirotom. –––– Musíte k nám brzy přijít na čaj. To je správné anglické pozvání, že? Zlepšuji se. (04.10.2013)