Záhada na zámku Styles (S03E01)

Dílo Agathy Christie jsem vždy milovala a u příběhů s Herculem Poirotem doufala, že jednou ze mě také bude slavný detektiv. Belgičan, jehož šedé buňky mozkové dokáží vyplodit teorie, nad kterými mi rozum zůstával stát, mě v podání Davida Suchata vždy okouzlí. Také postava Watsona, zde ztvárněná Hughem Fraserem, je velice zábavná a roztomile přihlouplá. I přes to, že se zde najde několik nevysvětleností či trhlinek (proč by vrah nechával dopis na místě a nevzal si jej s sebou?) mě tento film velice bavil. (08.01.2011)

Jeden z nejzábavnějších dílů. Co naplat, že závěrečné kolečko působí v kontrastu se soudní síní neprofesionálně a uboze, co naplat, že vrazi se hned doznávají a vykřikují, že ničeho nelitují. Vrahovy pohnutky k psaní usvědčujícího dopisu zůstávají ve hvězdách a modus operandi v podobě vysrážení strychninu zanikne ve filmové adaptaci také, neboť alibi tady nikdo neřeší. Je to zkrátka trochu zpackaný případ, nechybí falešné fousy a lékárník, který nerozezná ženu od muže. Gosh! Mon Dieu! Jenže Hastings je tak kouzelně sladký, Poirot nesmírně energický a vtipných momentů je tolik, že nelze tento díl hanět. Od srdce jsem se několikrát zasmál. Nádhera! (03.03.2024)

První velký případ slavného Belgičana. Odehrává se za první světové války a je tu vidět, že šlo o uvedení Poirota do anglické literatury. Proto zde pochopitelně schází ona pověstná virtuozita, kterou oplývají další adaptace slavných případů. Ale jako první setkání Poirota s pozdějším kapitánem Hastingsem a inspektorem Jappem je to více než uspokojivé. (24.02.2024)

Agatha Christie, toho času spořádaná ženuška pilota RAF, jednoho dne porodila pidimužíka s belgickým akcentem. Místo mateřského mléka sál horkou čokoládu. Hercule Poirot, Shakespeare mezi detektivy, se podruhé narodil v okamžiku, kdy si David Suchet nasadil umělý knír. Záhada na zámku Styles je zaplevelená vedlejšími liniemi, televizními manýrami a postižená začátečnickými chybami, ale co naplat: základní zápletka je ve své prostotě mazaná, poirotovské charisma vyvrací dveře z pantů a watsonovský Hastings, archetyp přitroublého Angličana s koňskou tváří a psí loajalitou, kontrastuje s kongeniální aktivitou malých šedých buněk. C´est magnifique, mon ami... (20.09.2007)

Tentokrát se vracíme až do roku 1917, do doby o tolik jednodušší a o tolik složitější než ta naše, když se tehdy ještě poručík Hastings náhodou setkává na venkovském panství s dávným přítelem Herculem Poirotem a hned je z toho jeden z nejsložitějších případů, co kdy řešili. Propriety klasické britské detektivky jsou tu natažené na maximum – máme rozvětvený rod, bohaté dědictví, ztracenou závěť a samozřejmě nemožnou vraždu a odhalení pachatele v místnosti se všemi zúčastněnými. Hercule je vtipnější a neurotičtější než obvykle, každou chvíli přijde nový zvrat a napětí se stupňuje až do překvapivého finále. A do toho všeho na vás dýchá romantická atmosféra staré Anglie. Jeden z nejkrásnějších dílů. (30.04.2018)