Na Hromnice o den více

Když americká romantická komedie, která není úplně jednotvárná a dějově pitomá, "Na Hromnice o den více" bude jednou z hlavních kandidátek. Zajímavý nápad, naprůměrná atmosféra a především Bill Murray ve svůj průměr vysoce převyšující roli a ideálně romantická Andie MacDowell. Pro Jiřího K.: máte pravdu, co se týče psychologie postav i logiky děje, avšak na to bych si u romantické komedie většinou nestěžoval. Trochu kontroverznějších názorů není nicméně nikdy dost. (20.04.2005)

Fenomenální Bill Murray hrající jako bůh (ostatně nebyl on v tomto filmu vlastně bůh?) :-) Nádherný příběh s hlubším poselstvím, má nejoblíbenější americká komedie všech dob. I po 20 shlédnutí nacházím jemné Billovo herecké niance a drobnosti, které mne opět dostanou a rozesmějí až do slz. A nad myšlenkou, že i tam, kde to nenávidím, lze nakonec najít štěstí a lásku, mi oči vlhnou opět. Snímek má celou řadu humorných scén vypointovaných k dokonalosti... (05.08.2005)

Slušná cca 12letá terapie, místy zábavná, místy vážná, místy romantická, místy nemístná, místy poučná (ale jen lehoulilince). Taková časová smyčka by mohla mít pozitivnější dopad než stádo psychiatrů, doporučuji ji na předpis, potíž je v tom, že my obyčejní žijeme život na první dobrou. Z tohoto důvodu máme filmy, že áno? (20.02.2021)

Prima trempíci, vstávat! A nezapomeňte boty, dnes je venku zima. A nejen dnes, ale každý den!... Přiznám se bez mučení, tohle je moje srdeční záležitost. Ne snad proto, že bych Billovi záviděl (a vlastně proč né!!), ale tolik nápadů nacpaných do jednoho filmu se jen tak nevidí. Takže: viděno snad 50x a stále mne snaha ukrást Phila, spáchat sebevraždu, učit se hrát na klavír, atd., atd. dostane!!! Má poklona patří hercům, režisérovi, ale hlavně scénáristům. (09.09.2005)

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)