Na Hromnice o den více

SPOILERŮ plný pokus o interpretaci. Film na téma carpe diem. Mrzutý, nadutý reportér Bill Murray je odsouzen stále dokola prožívat týž zimní den v zapadlém pensylvánském městečku. Po počátečním hněvu se rozhodne vysát z těch dvaceti čtyř hodin bez následků maximum. Odhodí sebekontrolu a užívá si. Nepříjemnému pojišťovákovi dá pěstí, přejí se koblih, vyspí se s fešnou třicátnicí z kavárny. A možná to takhle zkusí mnohokrát… ale nakonec přijde únava. Rád by dostal do postele i nedobytnou, idealistickou produkční, která ho na cestě provází, ale to se mu ani po mnoha pokusech nezdaří. Dospěje daleko, ale naléhání vždy skončí fackou. Následuje deprese, únava, znechucení, pokusy o sebevraždu. Všechno je vyzkoušeno. Pak najednou zlom. Carpe diem neznamená nutně jen den vysát, učinit si z něj potravu, ale naopak: stát se potravou. Murray se naučí být ve správnou chvíli na správném místě a všude drobnými skutky (jak terezičkovské!) sloužit. Začne to tím, že přinese svým spolupracovníkům kafe. Pak smíří rozhádané, zachrání dusícího se, opraví stařenkám píchlou pneumatiku. Naučí se maloměsto zprvu nenáviděné znát a milovat (obojí jde ruku v ruce). Teprve, když se mu stále se opakující 2. únor stane příležitostí k sebeztrácení, přestane se opakovat. Srdce milované získá, až když se přestane soustředit na ni a začne vidět potřeby lidí kolem. Celý film je jakousi hrou na očistec již na tomto světě. A ústředním principem je tu křesťanský paradox ztráty a nalezení. „Kdo svůj život ztratí, ten jej nalezne.“ Neplatí to jen o velkých gestech, ale především o „malých“ každodenních skutcích. (01.02.2011)

V jednoduchosti je krása. Nemůžu říct nic negativního. Snímek je to moc pěkný a pro mě, jako milovníka filmů, kde se děje něco s časem bylo tohle jako stvořené. Vtipná komedie, která ukazuje, že i nesmrtelnost nemusí být skvělá, ale zopakovat si jeden den na nějakém pěkném místě by nemuselo být tak špatný. (09.08.2015)

Netradiční romantická komedie s Billem Murrayem v roli moderátora počasí a sladké Andie MacDowell. Párkrát jsem se u ní zasmál, ale skvělý vnitřní pocit, jak bývá u lepších komedií mi nezanechala. Kvalita scénáře docela místy pokulhávala. [6/10] (Columbia) (Technicolor /// Produkce: Trevor Albert /// Scénář: Danny Rubin, Harold Ramis /// Kamera: John Bailey /// Hudba: George Fenton) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (03.04.2010)

Když jsem viděl tuhle „nadpřirozenou“ komedii prvně, nijak zvlášť mě neoslovila a nechápal jsem, proč je tak vychvalovaná, když jde o ukázkový příklad nevyužitého potenciálu. Od té doby uběhlo spoustu let a když jsem jí teď viděl zhruba pošesté, musím obrátit. Originální námět je nejen nesmírně zajímavý a nutí diváka myslet na „Co bych dělal já?“, ale je opravdu využit a vymačkán do poslední kapky. Skvělý Murray v jedné z posledních rolí jeho „staré“ kariéry, než se vrátil na výsluní jako přemýšlivý postarší bohém, předvádí uvěřitelný přerod postavy z nafoukané primadony, přes zoufalou trosku až po napraveného dobráka. Andie McDowell hraje svou klasickou nevýraznou a rozhodně nijak femmefatalózní oduševnělou romantickou hrdinku alá Zelená karta. Naštěstí ačkoli je vztah těchto dvou hrdinů hlavní kostrou příběhu, nemá ve filmu moc prostoru. Mnohem zábavnější jsou eskapády člověka, kterému se stále dokola opakuje tentýž den, on zažívá stále stejné situace, ale trochu jinak a postupně ztrácí zábrany. Prostřední část filmu je jasně nejvtipnější, nicméně humor je zde spíše jen úsměvný než výbušný. 8/10 (07.01.2008)

A půl. Exkluzivně pojatá, kouzelně magická a inteligentně úsměvná komedie o jednom opravdu dlouhém dni, který trval nekonečně dlouho. Film hezky přesně ukazuje, jak se může člověk během (několika) dní změnit k lepšímu a poučit se ze svých chyb. To se stane Billu Murraymu. Něco hodně zvláštního. Každý den se vzbudí a každý den je stejný. Pořád dokola. Postupem času si v tomto "daru" najde svůj řád a naučí se v něm žít, prožívat ho pořád dokola. A zlepšovat se. V jedné chvíli na tom bude dost mizerně, lapen v časové smyčce a neustále se opakujících okamžiků, a tak si řekne, že to musí skončit, což se mu ovšem nepovede. Otázkou zůstává, proč se v této smyčce ocitl a co se musí stát, či co musí udělat, aby se vše zase vrátilo do těch správných kolejí? A chce to vůbec? Film je plný humorných momentů a dialogů. Excelentní je taktéž návaznost jednotlivých situací v průběhu času a Billova postupná perfektní orientace a nadvláda nad nimi. Snad malinkou výtku mám jen k tomu, že se mi nedostalo alespoň nějakého vysvětlení, proč ona časová smyčka vznikla a co způsobilo, že opět zanikla. I když, možná je to takto i lepší. Aby se divák sám zamyslel... (03.05.2010)