Vojna a mír I
Vojna i mir I: Andrej Bolkonskij
War and Peace: Part I
Obsahy(1)
Rok 1805. V Petrohradu vychází Manifest o vypovězení války Francii. Rusko se spojuje s Anglií a Rakouskem proti Napoleonovi Bonaparte, který již uchvátil půl Evropy … V salónu dvorní dámy carevny, Anny Šerer, v domech hraběte Rostova a knížete Bolkonského, na plesech i v salónech petěrburské a moskevské smetánky se s obavami hovořilo o vojenské akci proti – jak se domníval Pierre Bezuchov – největšímu člověku na světě. V Moskvě umírá starý hrabě Bezuchov a jeho syn – levoboček – získává moc nad obrovským majetkem. Kníže Andrej Bolkonskij, který nechal ženu Lízu v péči starého knížete, se stává pobočníkem generála Michaila Kutuzova. Padesátitisícová ruská armáda pod velením Kutuzova vstupuje na rakouské území, aby se spojila se svazovou armádou rakouského generála Macka a ke společnému postupu proti Napoleonovi. Čeká je bitva u Slavkova, od té doby nazývaná ,,bitvou tří císařů“.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
Ruská nátura ve filmovém hávu. Pompézní, bodrá, teatrální, hlučná, výbušná, nepředvídatelná a tak vůbec. Osobně za největší přednost první části považuji fakt, že i přes prapodivně pojaté (a nudné) výjevy z různých banketů šlechty a násilných přechodů mezi jednotlivámi scénami, mě to bavilo. Byť nepopírám, že především díky mnohdy dechberoucí výpravě, kameře (všechny ty podhledy, průlety, scény z vlastního pohledu - lahůdka) a všudypřítomného velikášství. Přesto doufám, že je to spíše takový prolog, který Bondarčuk teprve rozvede v tu "pravou" Vojnu a mír. Druhá polovina s bitvou "tří císařů" či zimním soubojem tento příslib dává. A ne zrovna malý. PS: Tak se mi to nakonec i potvrdilo, opravdu je to každým dílem lepší a lepší, byť vždy s nějakým tím ale. ()
Prvá časť Bondarčukovej „Vojny a mieru“; má veľkolepý pohľad. V každom zábere bol značný rozpočet obrazu využitý na výbornú. Dokonca aj tie najstručnejšie a najnenápadnejšie sekvencie sú nádherne zdobené honosnými dekoráciami a kostýmami do takej miery, že záplava farieb a kreativity je takmer ohromujúca. Ale Bondarčuk očividne má malé využitie pre precíznu kinematografickú kompozíciu a často natáča zábery výlučne z rukčnej kamery, čo je vzhľadom na objemnosť obrazu nie je dobré. V niektorých ohľadoch je neočakávané použitie tohto štýlu natáčania rušivé a občas nedbalé, ale tiež dodáva príbehu jedinečnú dravosť. Počas prvej krvavej bitky režisér konečne roztiahne svoje kreatívne krídla a Bondarčukov veľkolepý filmový záber je ohromujúci, keď tisíce vojakov odvážne padnú v úchvatnom konflikte uprostred krvi a dymu, otvoreného boja. Počas týchto sekvencií sa film vo všeobecnosti vyhýba tomu, aby trávil priveľa času jednou postavou a režisér sa evidentne najviac zaujíma o to, aby ponúkol „božie oko“. Pohľad na udalosti, a nie z perspektívy vojnových bezvýznamných pešiakov. Pomocou tejto metódy, je Bondarčuk schopný udržať "rozľahlý" tón jeho zdrojového materiálu, aj keď takíto pohľad prichádza na úkor akejkoľvek intimity, ktorú sme mohli mať s postavami príbehu. 7,5/10 ()
Vlastenectví, atmosféričnost (ve smyslu prolínání vzduchu a vody, vidění a oparu,...), spousta panoramování na ruskou krajinu, ve kterém dochází ke konfrontaci času fikce a techniky jejího tvoření - pohledy z jedoucího vlaku nebo letícího letadla ukazují radikálně jinou "Matku Rus" než mohli znát její obyvatelé za Napolenských válek. Díl první také trpí přemírou vnitřních monologů (většinou zbytečných), hlasů vypravěče (románu) a implicitního autora (filmu), a jednoho stromu, které tvoří zbytnělou síť neustálých mimoobrazových komentářů. Vše ponořeno do tekutosti deště, mlhy, kouře na bitevním poli. Přes všechny výhrady více než uspokojivé převedení Tolstého románu na plátno (i pro někoho kdo má sklon ho považovat za nejkomplexnější a dost možná i nejlepší román vůbec). ()
Bondarčuk je známy ako jeden z uprednostňovaných režisérov z čias Sovietskeho zväzu, pri ktorom režiséri ako Tarkovskij nedostávali toľko priestoru a pochopenia. Bondarčuk totiž točil megalomanské filmy, divácke, no poetika a práca s kamerou, či prostredím boli u neho vynikajúce. Som mierne ovplyvnený jeho neskorším filmom Waterloo, s ktorým sa tunajšie boje, najmä bitka u Slavkova ani nedajú porovnať. Ak to porovnám napríklad s nedávnym filmom Alexander Veľký, či filmom 300 alebo mnohými zobrazujúcimi prvú, či druhú svetovú vojnu, tak to bolo majestátne, veď už len ten obrovský počet komparzistov zohral svoju úlohu, ale nebolo to nejak extra pôsobivé. Na filme mi vadili zmeny deja a prostredia, ktoré akoby spolu nesúviseli a preto som si film nevedel užiť. Avšak to, že sa jedná o pôsobivé čudesné, no najmä ruské dielo, sa nedá poprieť, tú ich nepredvídateľnosť, záhadnosť tam je cítiť, škoda že tam nebolo viac tých zamyslení nad životom, tie ktoré tam boli, boli totiž pôsobivé. 09.06.2013 - Musím sa opraviť, tentokrát som si pozrel znovu niektoré pasáže a musím uznať, že to spolu dobre súvisí, tá menej pôsobivá bitka sa však dá chápať viac filozoficky, pretože toto dielo jej má dosť. Je dlhé, no treba si skúsiť to dielo užívať a vžiť sa doň ho, je to kvalita. ()
Megalomanské až běda. Rusáci byli vždy takoví. Ve Vojně a míru je to v pořádku. Ale ta bída. Nepamatuju se, kdy jsem si jeden film musel dát nadvakrát a navíc tu druhou část místama valit rychlostí 1,5x... taková to byla bída. Jsem tu sice černá ovce, ale nemohu si pomoci. Ta do očí bijící neurvalá teatrálnost zabíjela veškerou pochutinu tohoto velkolepého díla. Těšil jsem se na čtyř-noční projekci, ale vzdám to hned po prvním tažení. Achjo. Číst Tolstého byla slast, vidět toto filmové zpracování bolest. Jak píše kolega LIMA, je fantazie točit se 120.000 komparsisty, ale k čemu to když se divák fáňa nudí? Slavkov byl odfláknut až hanba a vše ostatní odkráglovala pro mě nepochopitelná teatrálnost a nepřirozené hraní herců. Tečka. ()
Galerie (41)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (11)
- Jedným zo „sponzorov“ filmu bolo Ministerstvo obrany ZSSR, ktoré poskytlo filmovému štábu kone a celé vojenské jednotky. Počas prác na filme sa vytvoril samostatný kinematografický jazdecký pluk v počte asi 1500 jazdcov, ktorý bol následne úspešne použitý v mnohých ďalších sovietskych filmoch. (Arsenal83)
- Natáčení trvalo úctyhodných sedm let a scéna bitvy u Borodina proti Napoleonovi se zapsala do Guinnessovy knihy rekordů jako největší bitevní sekvence v dějinách filmu. (Karlos80)
- O réžiu sa uchádzal Ivan Pyrjev a Sergej Bondarčuk. Výber mala urobiť komisia Ministerstva kultúry ZSSR na čele s Jekaterinou Furcevou, no sám Pyryev svoju kandidatúru stiahol. Následne došlo medzi oboma režisérmi k nezhodám a až do konca Pyrjevovho života sa ani nepozdravili. (Arsenal83)
Související novinky
Stalingrad jako nejdražší ruský velkofilm
Syn slavného Sergeje Bondarčuka Fjodor to slušně rozjel a daří se mu kráčet v otcových šlépějích – přinejmenším co se rozmachu jeho filmů týče. Po afgánské akci 9. rota a dvoudílném sci-fi velkofilmu… (více)
Reklama