Vojna a mír I
Vojna i mir I: Andrej Bolkonskij
War and Peace: Part I
Obsahy(1)
Rok 1805. V Petrohradu vychází Manifest o vypovězení války Francii. Rusko se spojuje s Anglií a Rakouskem proti Napoleonovi Bonaparte, který již uchvátil půl Evropy … V salónu dvorní dámy carevny, Anny Šerer, v domech hraběte Rostova a knížete Bolkonského, na plesech i v salónech petěrburské a moskevské smetánky se s obavami hovořilo o vojenské akci proti – jak se domníval Pierre Bezuchov – největšímu člověku na světě. V Moskvě umírá starý hrabě Bezuchov a jeho syn – levoboček – získává moc nad obrovským majetkem. Kníže Andrej Bolkonskij, který nechal ženu Lízu v péči starého knížete, se stává pobočníkem generála Michaila Kutuzova. Padesátitisícová ruská armáda pod velením Kutuzova vstupuje na rakouské území, aby se spojila se svazovou armádou rakouského generála Macka a ke společnému postupu proti Napoleonovi. Čeká je bitva u Slavkova, od té doby nazývaná ,,bitvou tří císařů“.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (79)
1. kotúč 2/5 2. kotúč 4/5 ()
Prvý diel Bondarčukovej Vojny a mieru podľa románu L. N. Tolstého je psychologický film zameraný na zoznamovanie s postavami a oboznámenie s ich charaktermi a životnými udalosťami. Atmosféra je vytvorená výborne - či už ide o oslavy a veselie (tých tu veľa nie je) alebo bojové pole či komorné domáce scény, ktorých je tu najviac a ktoré určujú hlavný smer atmosféry filmu, ktorá je hlavne ťažká a depresívna a zodpovedá dramatickým a najmä tragickým udalostiam v deji. Bojové scény sú obrovské a dychberúce - to sa týka Slavkova aj okolitých manévrov, kostýmy, rekvizity, zbrane a delá sú kvalitné a dobové. Napriek tejto veľkoleposti v tomto filme ide o psychológiu hlavných postáv, ich váhanie a duševné rozbroje a najmä o protivojnové posolstvo a filozofické existenčné úvahy o živote, dobre, zle a vzájomnom konaní ľudí voči sebe navzájom. ()
Zkusil jsem 1. díl, ale dál pokračovat nebudu. Bylo to na mně moc dlouhé, chvílemi nesrozumitelné (kdo by se taky orientoval ve 120.000 hercích, že...) a ani zde opěvované válečné scény mě moc neoslovily. Raději zkusím knižní verzi. ()
Předně tento film rozhodně není možno hodnotit odděleně, obdobně jako samotný Tolstého monument je nutno bráti všechny čtyři díly naráz. Další zásadní věcí u tohoto filmu je, zdali jsme ne/četli Vojnu. Jelikiož já jsem Vojnušku pochopitelně četl a je pro mě opravdu jedním z nějvětších a nejzákladnějších děl, tak můžu (spíše musím) býti kritický. Ač je snímek značně rozsáhlý, stále se dopouští obrovskýcgh zjednodušení a často i nemilých změn. Já to plně chápu Vojnu nelze jednoduše převésti do filmové řeči, není k tomu stavěna. Největším triumfem této verze je tedy samozřejmě jeho vpravdě ruská velikost. Ovšem pro znalce Tolstého díla i tato zdánlivá "atrakce" bledne, neboť Tolstoj sám podává válku ještě věrohodněji a přesvědčivěji. Hlavním kámenem ourazu je ale rozhodně nemožnost zprostřekovat Tolstého básníckého genia. Ano, Vojna a Mír není jen monstrózním epickým dílem, současně (zvlástě v prvních dvou dílech) Lev nezapomenutelným způsobem popisuje náhlá vzplanutí citů takovým způsobem, že žádná báseň by se za to nemusela stydět. Dále je film opravdu velmi krátký, je-li možno chápati Vojnušku jako obří soupeření národů, vystupuje v ní na 560 postav, pak film je drobná lyrická skladba nesouměřitelná s Tolstého historickou epopejí. ()
Literární úchvatná předloha a její asi nejlepší filmové zpracování. Co dodat. ()
Vojna a mier I,II,III,IV je asi ten BEST of the BEST bojovich filmov aky bol vobec nakrutený.Keby sa stretli Lve Nikolajevič Tolstoj a Sergej Bondarčuk navzajom by si blahoželali za vynikajuce výkony ktore spracovali v tomto diele.Lepší bojojvy film sa nenakrútil a ani nenakruti. ()
Prvá časť veľkolepej Bondarčukovej ságy na motívy Tolstého románu je určite v mnohých ohľadoch spektakulárnym filmovým dielom. Veľkorysá výprava, krásne kostýmy, zaujímavá práca s kamerou a solídny herci dodávajú dielu naozaj pozoruhodný filmový lesk. Ale je nutné priznať, že režisér v mnohých scénach zachádza s ich predlžovaním za hranu únosného, a v tých chvíľach tak nejak bledne aj celková atmosféra danej scény. Problém nachádzam aj vo vytvorení si nejakých sympatií voči jednotlivým postavám, či nie až tak ucelenom príbehu. Film ma viac menej bavil len počas tých veľkolepých exteriérových bojových scén s tisíckami komparzistov, kde vynikne Bondarčukov cit pre zachytenie epickej scény. 60%. ()
Místy "utahaný" a místy fantastický film. To je podle mne Vojna a mír. Bondarčuk se předloze rozhodně nevyrovnal, ale jeho režie bitev bere dech. Kdo si chce vychutnat pořádnou válečnou melu, dočká se jí měrou vrchovatou. Ono více než 100 000 statistů je pořád jiné kafe než pár digitálních pixelů. Na velkém plátně..., mňam a dobrou chuť!:-) ()
Tak tohle mě dostalo. Někteří si stěžují na nudnost a zbytečnost scén mimo bitvu. Já tvrdím opak. Dle mého se Bondarčukovi podařilo neuvěřitelně věrně vystihnout pocity a myšlenky protagonistů tak jak byly popsány v literární předloze. Z mnoha bych vyzdvihl například scénu loučení Bolkonského s otcem nebo svérázné Bezuchovovo žádání o ruku :) O perfektně megalomansky provedené bitvě u Slavkova ani nebudu psát, protože ta dle mého nebyla v historickém filmu dosud překonána. Nemůžu dát méně než plnej počet a už se těším na další díl :) ()
Skvěle převedená adaptace Tolstého románu Vojna a mír kterou Sergej Bondarčuk natočil nepřekonatelně už jen pro neuvěřitelný počet komparzu a hlavně lehkost celého filmu je úžasná, přál bych si vidět nesestříhanou verzi tohoto krásného díla. ()
Nema smysl porovnavat knihu s filmem. Musi byt snad kazdemu jasne, ze film nemuze zachytit hloubku knihy, kterou Tolstoj dovedl k dokonalosti perfektnimi vnitrnimi dialogy, obsirnymi charakteristikami postav a v neposledni rade hlubokymi filozofickymi uvahami. Film ma vsak jine prednosti, jez naopak kniha nemuze obsahnout. A prave tento film toho dokonale vyuzil. Vizualne se jedna o jedno z nejhypnotictejsich filmovych del. (Prave onou dokonalou vizualni strankou podminenou zabery kamery na prirodu mi film pripomina Stalkera). Atmosferu filmu dale vybarvuje pekne zvolena hudba. Na filmu mi snad vadil jen cesky dabing ( i kdyz zcela chapu, ze s prekladem rustiny, francouzstiny a nemciny do 1 jazyka - ktery jako jediny je srozumitelny divakovi - neni lehka prace a nasi prekladatele tedy meli velkou praci vymyslet, jak to nejlepe vyresit). Celkove samozrejme za *****. ()
Vojna a mír je jistě mimořádné, avšak možná v očích někoho přeceněná, exteriérově téměř orgiální podívaná z období Napoleonských válek očima ruské vrchnosti. Na úvod bych chtěl podotknout, že jsem do tohoto megafilmu šel s s jistou skepsí, kterou už od narození trpím ke všemu ruskému, což se mi částečně i potvrdilo. Rozhodně zde nebudu popírat význam a zásadnost Vojny a míru, uznávám, že jde o jedno z nejzásadnějších děl šedesátých let, také je to zřejmě dle četnosti komparzu a exteriérových lokací ten nejvelkolepější film, jaký kdy byl natočen, avšak ne pro mou cílovou skupinu. Projekt to byl vskutku monstrózní, desítky krásných lokací, úžasná výprava, perfektní bitevní scény a nejkomplexnější výpověď Napoleonských válek, avšak z úst Rusů. Nezmiňoval bych to jen tak, ale ten neskutečně proruský komentář byl jednou z největších mínusů celého díla, protože Francouze vykresloval jako zkažené lidi a Rusové byli jen nevinnými obětmi. Mezi další zápory patří kolísavá úroveň jednotlivých částí, které sice mají tvořit pevný celek, ale to se však občas příliš nevede. Nemluvím o akčních scénách, které jsou skvělé a nadčasové, ale o většině těch interiérových, jenž často nudí a v celkové délce se ztrácí význam jednotlivých činů. Ačkoliv je Tolstého kniha silně národně zaměřená, tak si myslím, že přes ty všechny náklady a úsilí mohl výsledný efekt dopadnout ještě o chlup lépe, ale to už asi bude jen moje rejpalství spojené s tím, že jsem možná čekal něco krapet jiného.......... Konkrétně Andrei Bolkonsky se rozjíždí velmi, velmi dlouho. Budování atmosféry, nezáživné vykreslování postav a další žvásty trvají skoro polovinu ze sto čtyřicetiminutové stopáže první části celého díla, až nástupem 50 000 ruských vojáků vedených generálem Kutuzovem se to rozjede. Následující bitva tří císařů u Slavkova pak navnadí na ještě větší a lepší bitvy, jichž je divák v následujících částech přítomen. V paměti déle zůstane možná tak úvodní oslava i s medvědem Míšou. ()
Velkolepé zpracování. Ruská duše je zde podaná na tácu se všemi svými zákoutími. Bohužel dlouhé výjevy ze šlechtického života se po chvíli stávají nudnými a v tomto díle je zpestří jen bitva u Slavkova a dechberoucí zimní duel. ()
Pro mne jde bohužel o velké zklamání. Kromě bojových scén to byla jedním slovem nuda. ()
Marno platné. Ruskou duši dokáže zachytit jen ruský režisér s ruskými herci. Geniálně zpracování jednoho z nejlepších děl světové literatury. Fantastický vizuální zážitek, stejně jako následující tři díly. ()
Für mich - 80%, - /Ljudmila - takový ruský typ, ok, ale z rozporu ruský/všední typ, jak zamýšlel autor/ X pohledná herečka/americká verze/ se prostě kloním ke 2. variantě a pak ty nekonečné úvahy, promluvy a rozmluvy vypravěče a hl. hrdiny k sobě doplněné záběry ruské krajiny, zvláště lesa - s tím jsem byl též tak nějak smířen, ale časem to trochu lezlo na nervy a přispělo k ještě větší rozvláčnosti/, + /dobře vybraní herci - Ljudmila, Vjačeslav, Sergej, výprava - monumentálnost v každém ohledu - hlavně bitvy/s ruskými zpívajícími vojáky k tomu/, náboženský duch prostupující celým filmem, který mě sice moc neoslovil, ale k ruském filmu, zachycující Rusko v minulosti to patří/, hodnocení - 1. část správně monumentální, velkolepá, ovšem je taky pravda, že nebýt bitvy u Slavkova tak taky dost zdlouhavá/úvahy, promluvy/ a táhnoucí se, zmiňuji to, ikdyž sem to od ruského filmu čekal a dilema Ljudmila nebo Audrey? ()
Pokusil jsem se to zhlédnout, jen proto, že právě sleduji seriálovou vojnu a mír a tamější kritici, tento seriál hanící, dávali za příklad dokonalost tohoto údajného veledíla. Řekněme si to upřímně je to velesračka. Problémy reálného ruska předvedeny prostřednictvím pokusu o natočení velkofilmu. Trestuhodné plýtvání veškerými zdroji a to hlavně lidskými s přímo zoufalým výsledkem. Herecké výkony jsou povětšinou spíše komické, megalomanské bojové scény, jsou nesmyslné a režisér z nich nedokáže vytěžit zhola nic. Jediné čím se může film pochlubit je číslo naverbovaných účastníků, což je pro soudruhy jako vždy asi to nejdůležitější, to je to, díky čemu můžou mít plnou hubu velkohubých keců. S přihlédnutím na dobu vzniku dám tři. ()
Související novinky
Stalingrad jako nejdražší ruský velkofilm
Syn slavného Sergeje Bondarčuka Fjodor to slušně rozjel a daří se mu kráčet v otcových šlépějích – přinejmenším co se rozmachu jeho filmů týče. Po afgánské akci 9. rota a dvoudílném sci-fi velkofilmu… (více)
Bondarčukova adaptaci Vojny a Míru si zajisté žádá trpělivého, pozorného a benevolentního diváka, který ocení to, co mu film nabídne a nebude se příliš upínat k tomu, co postrádá - což je velmi nekritický přístup, který mi není blízký. Já očekávám, že autor naplní jistou úroveň ve všech kvalitativních aspektech, s nimiž v díle pracuje. Bondarčuk však selhává na základních úrovních. Neřeším těď, že zvuk je nahrán post-synchronně, což nikdy není ideální, ale zde mě to vytrhávalo víc než třeba u Leoneho westernů. Jde hlavně o mrzké kvality scénáře: Divák by měl znát předlohu (jinak se bude ztrácet) a měl by být více zaujat stylem než vyprávěním. Na svou dobu je to ale překvapivě nápadité svou formou; Staging a blocking, výstavba některých scén, záběrování a střih... Kostými, množství komparzistů a rozloha filmového placu dávají znát, že se díváme na něco velkého a nevídaného, ale mdlý a neucelený scénář a nejrůznější technické limity tento dojem zase podrývají. V půlce filmu kupříkladu sledujeme vojsko pochodovat k bitvě a krátce na to samotnou bitevní sekvenci, která sice nabízí krásné obrazy různých výjevů (palba z děl) a celků, ale rovněž je to velmi strojený, protože se nikdo neobtěžoval s maskami, takže se nás film nesnaží přesvědčit, že děla skutečně někoho rozstřelila. Vojáci buď střílí nebo pochodují, kolem bouchaj petardy nebo kouří dýmovnice a při nejlepším můžeme vidět kaskadéra, jak spadne s koněm v běhu, což je takovej ohranej trik, jenž je výsledkem naučeného povelu, při němž kůň naučeným způsobem spadne v běhu. Lze to četně vídat v klasických westernech, kde taky nebývá žádná krev a masky. Sekvence tedy fungují v některých jednotlivostech, nikoli však v celku. Již vlastně nemusím mluvit jen o těch bitvách, kde třeba není divákovi zřejmý průběh, ale také je to emocionálně prázdné, protože není důvod, aby mu záleželo na postavách: Scénář jim totiž nedává náležitou péči. Bondarčuk mě absolutně nedokázal zainteresovat do dění, což je důsledkem nezajímavých dialogů, nemožnosti se vžít do postav a jejich prožívaní a zcela očividně absentujících dějových linek, čehož důsledkem jest neucelenost a děravost. Jakmile autor chce uvést do dění, činí tak velmi narychlo a polopaticky, což nenapomáhá tomu, ale divák splynul s postavami. Nenacházím důvody, proč bych se o ně měl starat vzhledem k tomu, že o nich nic nevím a ani žádné pobavení mi nepřináší: ____Běžně není jasné, proč postavy dělají to, co dělají, nebo proč o to či ono usilují. Teď třeba toliko nemluvím o scéně, kdy je Pierre bezradný při námluvách, protože ta scéna, ač je pomalá a nudná, tak je chytře nasnímaná a pracuje s podtextem. Je už ale jiná věc, že nelze vytušit, proč si Pierre tu ženu vůbec namlouvá, kdo ona vlastně je nebo čím to, že je tak komunikačně bezradný. Když ale druhý protagonista, Andrej, konečně v 95min filmu oznamuje, proč vstoupil do armády, tak tak činí skrze přímý vnitřní monolog, v němž divákovi přímo sdělí, že touží jenom po slávě. Po bitevní sekvenci se přesuneme opět k Pierrovi, kterého teď trápí, že mu někdo pígluje ženu (nekdo, (kdo byl myslím na začátku filmu jeho známým nebo kámošem - není dost jasné, jaké k sobě postavy mají vztahy) a opět je nám to sděleno vnitřní promluvou, v níž to Pierre prakticky přímo propálí... A tak jsme opět strnule a urychleně uvedeni do nového dění. Následuje duel mezi těmito postavami, avšak jeho průběh byl nějakej divnej. Vůbec jsem nechápal, proč se Pierre přibližoval k milenci své ženy s nataženou pistolí, zatímco milenec jen čekal na zásah a až pak, kdy už byl postřelený, se snažil namířit na Pierra, který nyní jen pro změnu strnule stál a čuměl. Následuje neúmyslně komická scéna, v níž Pierre zabije i svou manželku. Ta mu nejdřív spílá, že zabitý nebyl jejím milenecem, ačkoliv by nebylo spodivem, kdyby milence měla, protože manžela považuje za nudného a hloupého (není důvod si o něm myslet něco jiného). Násilím zjevně otřesený manžel najednou vstane, řekne manželce, že jí zabije, pak zvedne kamennou desku stolu a rozbije s ní manželčinu hlavu. To bylo věru směšné až na půdu a jedná se o jedinou scénu z filmu, kterou jsem si oblíbil a k níž se budu rád vracet, ale celkový dojem z filmu je velmi negativní, protože usledovat tu zmatečnou slátaninu bylo nudné a frustrující. Abych to dokreslil, tak ještě dodám, že v závěru filmu, když se opět Pierre opět setká s Andrejem, tak filosofují o životě a Pierre oponuje, že "musíme žít a milovat". Věru bizarní slátanina, nad kterou nemohu než kroutit hlavou.____ Chápu, že je to furt filmová adaptace rozsáhlého románu, což nikdy není jen tak. Bondarčuk jistě musel krátit (navzdory celkové délce 430min těch 4 filmů), ale podle mě krátil tam, kde neměl (tj. úspěšně se s tím adaptováním nepopral), takže ve výsledku si můžeme užívat "velké scény", ale celé je to tak nějak vyprázdněné, což mě přivádí k relativnosti slova "velké". Osobně je pro mě "větší" třeba i takový komorní film z jedný místnosti, jakým je Dvanáct Rozhněvaných Mužů, než toto vyprázdněné velikášství. Dialogy mezi postavami jsou však pro mě jedním z klíčových aspektů filmu, protože se skrze ně dostávám do nitra postav a skrze postavy do celého filmu. Pokud je dialog kvalitně napsaný, tam mi umožňuje intimněji a autentičtěji se přiblížit postavám. Pokud film v těchto momentech selhává, tak se stává nefukčním, což platí spíše pro drama než třeba pro parodie. Jsem zvědavý, jestli se to trochu nesrovná s dalšími díly, ale nechovám v to dobrou víru. Uvidíme - ač mě to bude stát mnoho přemáhání. () (méně) (více)