Ztraceno v překladu

,,Nevím co se sebou. Bude to časem lepší?“ ,,Ne. Ano. Bude to snazší. Čím líp víš, kdo jsi a co chceš, o to míň Tě cokoliv rozčílí.“ ,,JENŽE JÁ TEĎ NEVÍM, KDO JSEM“..... Film o setkání a pomalém sbližování 2 lidí, kteří mají pocit, že jim jejich okolí nerozumí je postavený na japonské zvláštnosti, na jednoduchém hereckém (komickém) projevu B.Murraye a na svůdné, v růžových kalhotkách nudící se Scarlett. Další z filmů, který je vlastně o ničem, ale něco na mě z toho příběhu vyzařuje. Něco lidského, co mě oslovuje. Možná krize středního věku, nebo Billův úsměv či snad plné rudé rty Scarlett – těžko říct, každopádně se mi to trefilo do melancholické nálady a přidávám se k těm, kteří S.Coppola tleskají! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímá mě, kdo je to v Japonsku ,,LODŽIA MŮRA“. 2.) Nešťastnou náhodou jsem se (zrovna teď) ocitl v krizi středního věku. 3.) Příštích několik dní budu bydlet v hotelu. V Japonsku. 4.) Jsem fanda filmů podobného ražení jako třeba….Zlomené květiny. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (17.01.2011)

(1001) Sakra, Scarlett vůbec nezní jako Scarlett. No ale jestli jí během natáčení bylo fakt 17, tak se není čemu divit. Nicméně. Mám ráda Scarlett, mám ráda Billa, mám ráda filmy, kde se nic neděje, a mám ráda filmy o nenaplněné lásce, ale mezi mnou a Ztraceno v překladu nějak nedošlo ke kontaktu. Možná nemám ráda Sofii Coppolu. (29.12.2018)

Dva cizinci v cizím městě uzavírají dočasné spojenectví a možná i něco víc. Sofia potvrzuje svou pověst tvůrce komorních lidských příběhů v odlidštěném prostředí, kde se toho víc odehraje pod povrchem než na něm, a dvojice, kterou dělí okolnosti a generace, ale sdílí toho nepoměrně víc, se nestává aktérem romantické komedie ani milostného dramatu, "jen" oddechového času mezi přílivem a odlivem lidského moře, kdy na prchavý okamžik nalézají jeden v druhém to, co právě potřebují. Tleskám režisérce a scénáristce v jedné osobě i hercům, jen bych se chtěla zeptat Anny Farrisové, proč poslední dobou bere zásadně role blondýn z vtipů o blondýnách. (04.09.2007)

9 / 10 Filmový minimalizmus dotiahnutý do absolútnych krajností podčiarkujúc tak to, čo je na celom príbehu najdôležitejšie - postavy. Bill a Scarlett sú na prvý pohľad divný pár, na druhý tiež, no na tretí si už jedného bez druhého nevieme predstaviť. Obaja sú si navzájom majákom v preľudnenom Tokyu plnom šikmookých Japancov, ktorých chápanie je nám vzdialenejšie ako ňadrá Angeliny Jolie a možno aj preto sa s nimi dokážeme tak ľahko stotožniť. No a čo sa týka Sofie Coppola, nielenže dobre vyzerá, ale aj dobre píše a vynikajúco režíruje. Človek si ani nedokáže predstaviť aké ťažké je pracovať na scenári bez jediného výbuchu či prestrelky, na scenári, kde sú jediným ťahúňom ľudia z mäsa a kostí, a pritom sa nestratiť v spletitej sieti ich vzťahov. Niečo na tých génoch bude... (15.04.2005)

Tak nějak nevím co o tom napsat. Po všech těch bombastických ohlasech jsem od toho čekal víc, ne že by se mi to nelíbilo. Bavily mne hlavně části se Scarlett Johansson, která je prostě hrozně přirozená. Oproti tomu Murray v posledních letech hraje pořád stejně minimalisticky a už to přestává být ono. (25.12.2006)