Ztraceno v překladu

The more you know who you are, and what you want, the less you let things upset you. (10.02.2015)

Film vlastně celkem bez děje, začátku i závěru. Ale velmi milý (20.11.2016)

Tolik let jsem si film schovávala, až jsem v polovině usnula a o několik let později se mi stále nechce dokoukat. Jednou za čas jsme já a zbytek světa na jiné frekvenci. (17.03.2017)

Kdysi dávno ztraceno v nesrozumitelném překladu mládí.....nyní naplno prožito a pochopeno aneb další film, na který je třeba dozrát, aby člověk chápal tu chemii, tu melancholii a to okouzlení mládím, bezprostředností, krásou....tím vším co je stále člověku tak blízké, ale zároveň již i na hony vzdálené..... (17.07.2017)

Je to poměrně sranda sledovat Billa Murrayho se svým polomrtvým výrazem, absolutně ztraceného v Japonsku, kde točí vtipné japonské reklamy, ale aby to utáhlo celý film? Asi ne. Zachraňuje to Scarlett Johansson, avšak i ta tu celkem nemá smysl, mimo eye-candy. Občas se zasmějete, ale jinak hledáte význam tohoto tichého filmu a čekáte až to skončí. (07.04.2020)

Na tomhle filmu je něco zvláštního,něco poutavého,něco co jiné snímky nemají.Příběh lásky ve světě,který je kulturně odcizený vám i tomu druhému.Tato láska je jen jednou z etap v dlouhém minulém či budoucím životě obou postav a i když je tak ojedinělá ony protějšky se ani nesnaží změnit svůj zaběhlý a nudný život.On příběh sám,kdyby vám ho někdo vyprávěl není nějak extrémně poutavý a mnohdy se ptám sám sebe,co se mi vlastně na Lost in Translation tak líbí?Možná cit,linoucí se na vás nepozorovaně z plátna, který doprovází výborná hudba?Asi, nebo prostě to,že tahle love story je nejlepší co jsem ve svém životě viděl a bohužel i zažil :-( a to i přes to(nebo možná právě proto?),že Scarlett Johanssonová je naprosto "průměrná" a Bill Murray velmi unavený životem. (13.03.2004)

Tak tenhle snímek od tuším Coppolovy dcery mě velmi mile potěšil. Film, kde není ani tak důležitý děj, ale to, jaký z toho máte pocit a také to, zda-li se dokážete vžít do ústředních protagonistů. Sice u filmů nebrečím, ale přesto mi konec přišel dost srdce drásající=) Vřele doporučuju. A Murray dělá perfektní ksichty (hlavně na Japonce=)) (13.03.2005)

Jemný film pracujúci s detailmi, ktoré sú takmer dokonalé. I napriek tomu, že sa dej odohráva vo veľkomeste v pre nás cudzom prostredí, je film veľmi komorný. Hercom a vlastne ani celému filmu niet čo vytknúť. Určite jeden z najkvalitnejších filmov, ktorý sa zaoberá ľudskými vzťahmi. Zaujímavé a vtipné dialógy, ktoré ostávajú často nedokončené (ako samotný záver filmu). Pre mňa vždy dostatočná dávka umenia, ktorú som si už párkrát dal a veľmi rád si ju dám opäť. Poznanie tohto filmu nie je nutnosť ale krásna samozrejmosť. (30.06.2005)

Celým filmem jsem proplul bez sebemenších pochybností na chválu, jež jsem na něj slyšel a četl...naprosto úchvatná podívaná, která krásně, nenásilně a barvitě vylíčí japonskou kulturu a celou tu jejich protichůdnou náturu a ...Bill Murray i Scarlett Johansonn vynikajícím způsobem zahráli tak trochu "ztracené existence" a mi nezbývá než dát plný počet... (23.08.2006)

Velmi svojsky podany scenar ktory mi nepripadal ani ako drama ani ako komedia. Tiez je zaujimave aj to ze na filme spolupracoval Francis Ford Coppola, s ktorym som sice videl len jeden film no viem ze z jeho produkciov by toto asi nemalo nic spolocne, ale zas az tak sa nestazujem, Ribisi ci Faris nedostali vela priestoru ale to az tak nevadilo, navyse Anna Faris ani nie je az taka dobra herecka. Navyse Sofia Coppola v tomto filme narabala len z piatimi hercami a uz len preto sklanam klobuk. (20.03.2007)

Inteligentní humor, přesvědčivý Bill Murray, překrásná Scarlet Johansson a opravdu velmi příjemné překvapení v podobě Anny Faris (škoda té škatulky kam se díky "bijákům" dostala) - je moc moc dobrá. Bohužel i přes velmi zajímavý a vtipný příběh jsem ve filmu něco postrádal - něco kvůli čemu bych si film mohl pustit ještě jednou. I když, možná kvůli "udělej Lodžla Můla" , bych o tom vážně přemýšlel. (14.08.2007)

Bill Murray ztracen v Tokiu? Scarlett Johansson ztracena v Tokiu? Film, který objevuje zapomenuté nebo skorozapomenuté?! ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁno! (22.01.2008)

Ano, ten film je opravdu výborný. Stejně jako mnoho jiných, které jsem před ním i po něm viděla, ty ale nebyly zasaženy šeptandou o vyjímečnosti. (06.07.2008)

Když jsem si tady četl všechny ty pochvalné komentáře, tak jsem se opravdu na film těšil. Ale bohužel, nenaplnil má očekávaní. Zdlouhavý rozjezd, teměř bez "mluveného slova", těžkopádně prochází do zajimavější druhé části. Bill Murray velmi charizmatický herec, se zvládnutou roli na jedničku. Scarlett velmi sympatická a oboum jsem jejich role opravdu věřil. Film ukazuje jak kulturní tak i věkové rozdíly a samotu dvou hlavních hrdinů v neznámem prostředí. To bylo ukazano dokonale. No ale myslím, že k tomu, abych to hodnocení zvedl by to chtělo přidat... (07.02.2010)

Samota, láska, rozpolcení... deprese, vtip. To vše tento snímek má, a to dokonce v té nejčistší podobě. Zdánlivě film o ničem, který má tolik co říct. Bill Murray odehrál životní roli a pro Scarlett začínám mít čím dál větší slabost, nejen kvůli její kráse... (27.02.2010)

Po řadě let, co jsem měl tenhle film zařazenej na samým vrcholu, beru zpět jednu hvězdičku, protože jsem se na to mrknul znovu, a už mi některý věci vaděj. Například ta schématičnost, až povrchnost, s jakým je odvyprávěno setkání dvou hlavních postav, ve vztahu Charlotte a jejícho manžela zase převládá obyčejné "nemám na tě čas", a to mě taky dráždilo svou banálností... Atmosféru a kouzlo to sice má pořád, ale nestačilo to, vypnul jsem to v půlce a šel raději spát. (12.05.2012)

Na začátku musím zmínit, že jsem přesvědčen, že Ztraceno v překladu je ryze nekomerční, klubový, nezávislý, artový film, pro ten nejužší okruh obecenstva a zasvěcených a své celosvětové pozornosti a uznání dosáhl pouze díky šikovné a silné distribuční propagaci, jinak by totiž určitě skončil mezi jistě stále uznávanými a oceňovanými snímky, nicméně známý jen zmiňovanému publiku festivalových náštěvníků. A jelikož mezi tyto "davy" zrovna vážně dvakrát nepatřím, předem se všem vyznavačům Lost in Translation omlouvám za své nepochybné nedocenění komentovaného snímku. K jeho shlédnutí jsem se nechal nicméně zlákat především díky skvělému ústřednímu obsazení, jak Billa, tak Scarlett mám moc rád a pravdou je, že ten film je hlavně o jejich postavách a vlastně i postaven právě především na jejich výkonech a v tomto směru jsem si to vážně užil, především pak Murray fakt exceluje. Problematickou se ale pro mě stala samozřejmě zápletka. Zda-li se to dá tedy vůbec tímto termínem označit. Ztraceno v překladu mi totiž spíš než film s pevnými dějovými mantinely přišel jako jakási životní výpověď, zahalena do zadumaného oparu, plný filozofování nad samotným životem a životními pocity hlavních hrdinů. Příjemné ovšem je, že zatímco bych se dostal na tuto vlnu v jiném snímku, šel bych okamžitě od toho, jenže tady je to vše velice lidské, osobní, citlivé, zkrátka podáno stylem, jakobych sledoval osudy obyčejných lidí, sousedů, kamarádů, prostě velice blízké a neodtažité. Ale zkrátka toto sledovat 100 minut nebylo vážně ani trochu můj šálek kávy a ikdyž opakuji, ačkoliv Ztraceno v překladu je velice příjemné sledovat, úplně záživné, oslňující či jinak uchvacující mi to ale vážně bohužel nepřišlo. (21.06.2012)

K filmu jsem přišel teprve nedávno jako "slepý k houslím" a důvodem sledování bylo Tokio (vím že je to blbý se na film dívat kvůli exteriérům, ale mělo to svůj důvod). Tedy nulová očekávání, nulová informace o tom na co se budu dívat (krom toho, že je to fakt točené jako jeden z mála zahraničních filmů v Tokiu). O to větší na mě asi na měl film dopad. Děj a jeho vyprávění je neskutečně podmanivé a vřelé že "vtáhnutí do děje" je vlastně dílem okamžiku. Věříte zcela všemu co vidíte, chování postav je zcela pochopitelné a dokážete se s ním zcela ztotožnit (u málokterého filmu bych dokázal říct "jo tak tohle bych v jeho/její kůži rozhodně neudělal jinak" prakticky od začátku do konce). V tom je obrovská síla filmu a každý kdo se na něj podívá by se měl připravit na to, že ho dlouho nevyžene z hlavy... (09.07.2012)

Síla lidskosti a humánnosti právě dostala svůj oficiální název - Lost in translation !................moje hodnocení = 10 z 10. (14.07.2015)

Neporozumění jiné kultuře zde především uvádí na scénu postavy, které od počátku sdílejí především stejnou osamocenost a jejich vzdálenost od chladně odcizeného Tokia tak jen zdůrazňuje jejich současné emocionální rozpoložení - skutečné "ztrácení se v překladu" totiž probíhá spíše v rámci jednotlivých manželských párů. Inteligentní scénář se navíc vyvaroval prostých klišé a ani jeden z partnerů Boba či Charlotte není vylíčen jako jednoznačně nesympatický či sobecký. To pak ještě více činí uvěřitelnou situaci každé z postav, z níž pak není úniku jen nevěrou, ukončením vztahu, ale spíše tím, že se protagonisté spolu setkají a konečně mohou sdílet své problémy. Tato empatie a skvěle napsané dialogy, které ruku v ruce se zcela přirozenými výkony jen přidávají na uvěřitelnosti celého příběhu, tak tvoří nejsilnější stránku filmu, který u jiných žánrových souputníků stěží snese srovnání. Ani zde však nekončí důvody, pro to, proč Ztraceno v překladu vyčnívá - už použití hudby a režijního stylu, tak skvěle odrážejícího pocity postav, stojí za pozornost. (08.12.2016)