Obyčejní lidé

Nevšimol som si Redfordovo meno v titulkoch, nevedel som, že film získal nejakých Oscarov a mal som teda šťastie vidieť ho bez predsudkov. Obyčajní ľudia sú dosť komplikovaným príbehom sledujúcim niekoľko dejových línií, postupne skladaných, ako odhaľovanie vraha v detektívke. Robert Redford si to vo svojej režisérskej premiére nijako neuľahčil. Výnimočne ma nadchol výkon neznámej Mary Tyler Moore, ktorá vytvorila plnokrvnú a zaujímavú postavu, zatieňujúcu i nepresvedčivého Donalda Sutherlanda. Filmu vlastne okrem občasnej zdĺhavosti a miestami i dejovej roztrieštenosti nemám čo vytknúť. Napriek tomu som ani na chvíľu neuvažoval o štyroch hviezdičkách. (23.02.2012)

Respektované a bohatě oceňované dílo. Poprávu. Nelehké rodinné drama, náročné dialogy, vytříbená režie a vynikající herecké výkony. --- Matku jsem prokoukl docela brzy. Podobný typ bezcitné a úzkostlivě konformní matky je v American Beauty. V obou případech jsem měl chuť vykopat hlubokou díru, šetrně je tam uložit, pečlivě zahrabat, a na místě vysadit nějaké hezky upravené květiny. A trávník, ovšem. Aby sousedi neřekli, že máme na zahrádce bordel; to bych byl v maléru. (12.09.2011)

85%. Excelentní konstrukce rozkladu rodinných, společenských i individuálních vztahů po emocionálně silně traumatické události, která se vyprávěním nesnaží být ničím víc, než obyčejnou povídkou o obyčejných lidech, avšak v jádru působivého scénáře skrývá silný psychologický rozbor tabuizovaných vzorců, o kterých se nikdy nemluví, natož aby se prožívaly; a ono to funguje. Empatie čiší ze všech stran, ze všech scén i postav, perfektní výkony zde podávají herci v čele se skvělým Donaldem Sutherlandem, kterého jsem potud z nepochopitelných důvodů spíše přehlížel; myslím, že po Ordinary People měřítka upravím. Kontextové vnímání rozmanitých vzorců chování tří hlavních postav, jejich motivace a proměny vzájemných pocitů, zavánějící zdánlivým pocitem nutnosti držet se stereotypních paradigmat, do sebe zapadají, jako by jejich vývoj psal sám život; zoufalství navazující na minulé události a gradace iluzorního pocitu viny na vás jako diváka dopadá jako rosa na trávník; překvapivost některých momentů, stejně jako reakce postav na ně berou dech. Aby také ne, Alvin Sargent své nesporné scenáristické kvality prokázal už sedm let zpátky v Paper Moon a zde, ve vrcholné formě, předal "zelenáči" Robertu Redfordovi žezlo, které se zdálo býti obrovským soustem, leč ten jej zvládl s talentem sobě vlastním a vznikl z toho pro mě osobně zatím jeden z nejlepších režisérských debutů vůbec a zásadní snímek s překvapivě osvobozujícím závěrem, jehož psychologické dopady by měly být otevřeny všem. Špičková záležitost. (31.12.2014)

Tak režisér Robert Redford tu na mňa vybafol záplavu emócií a rodinnej drámy, ktorú som ale akosi nepostrehol resp. to nič až tak emotívne nieje. Jedna z množstva nadcenených oscaroviek, ktorá sadla vtedajším akademikom a možno aj divákom, ale dnes už nepredstavuje nič výnimočné a patrí skôr do priemeru vo svojom žánri. (19.01.2012)

Krásná ukázka toho, co to znamená, respektive neznamená spokojená rodina. Ano, je to o tom, že se lidé musejí vyrovnat s katastrofou, ale stejně tak je to o tom, že se s ní vyrovnat nedokážou. Lidé dokážou fungovat na tom, že mají něco zažitého, mají určitý stereotyp a na základě něho fungují. Když se jim ho snažíte narušit, zakuklí se. A pokud jim ten kokon rozbijete, můžete ho zničit a zničíte tak všechno. (21.11.2015)