Otázky a odpovědi

Říkal jsem si celou dobu, co mi na tom nesedí. Historická událost, kterou to řeší, je pro mě osobně zajímavá, reprezentuje hodně o americké společnosti a konzumní společnosti, médiích a zábavní tvorbě obecně. Ale prostě ne - ten film mi něčím vadil i přes tolik působivých a podnětných okamžiků. Jako možné vysvětlení mě napadá, že i když řeší komplexní téma, tak je zároveň trochu absurdní, jak smrtelně vážně bere kauzu, že jedna stupidní televizní soutěžní show byla zfixlovaná. Tím, jak chladně a samozřejmě to je v tichém šoku z toho, že tak nemorální produkt mohl vznikat, se ten film paradoxně stává součástí problému - protože mýtus očekávání skutečných hodnot v něčem tak banálním živí. A pokud je poctivosti televizní soutěže přikládána tak mamutí váha, mělo by to být nějak vyargumentováno - jaké hodnoty to má vlastně v tomhle kontextu reprezentovat? Ale nemyslím, že to ten film dělá. A vzhledem k tomu, jak zcizený je od všech klasických prvků jako "protagonista" ve prospěch toho, aby bylo zastřešující téma v popředí, je docela problém, že mi to přijde nakonec dost naivní, nesebereflektivní a sebedůležité. Ve smyslu těch současných memů "we live in society". Když na konci ve zpomaleném záběru sledujeme smějící se publikum ve znamení toho, jak strašné je, že se lidé baví u NEPOCTIVÉ (!!!) televizní soutěže, tak jsem si jen říkal, co si Robert Redford myslí, že hrozného to má o společnosti říkat, a co mu dává právo pohoršovat se nad lidmi, kteří se prostě dobře baví u něčeho, co beztak nemá žádnou hodnotu bez ohledu na autenticitu či neautenticitu soutěžního aspektu. Ne že by na celém tom procesu nebylo co ke kritizování, naopak, ale myslím, že tenhle film si to celé zarámoval tak absurdně, že funkční reflexe není schopný. (08.05.2020)

Hutné a přece pozvolně koncipované konverzační drama dobře ukazuje, jakým je Robert Redford důkladným režisérem. Pomalé tempo a vhodně zvolená stopáž mu slouží k skutečně brilantnímu vykreslení charakterů a motivací jednotlivých postav. Jeho retro film má v sobě dokonce coby přidanou hodnotu zakonzervovaného něco z ducha dané doby, což je u podobně laděných snímků zřejmě nejobtížnější věc. Redford klade důraz především na morální rozměr celého příběhu, zkoumání etiky zúčastněných osob, především ale etiky lidí stojících za NBC, přeneseně tedy stojí na paškále fenomén televize a míry manipulace s divákem. Ke zvýšení emotivního účinku navíc přibývá ještě podprahové manipulování s generováním tzv. amerického snu, což je velmi silný demýtizační prvek a zapadá do fáze odstartované Tichou dohodou Elii Kazana. Celý koncept je okázale symbolický - příběh se odehrává v 50. letech minulého století, tedy v době nástupu televize, kdy byla logicky televize coby nové médium brána apriori jako seriozní zdroj informací a zábavy, mechanismy reklamy nebyly ještě příliš regulovány, neboť nebyly považovány za primárně nebezpečné, a nové médium se teprve etablovalo ve společnosti. A právě na zřejmě první velké cause odkrývající manipulaci s divákem je vidět celý obludný koncept manipulování krystalicky nejčistěji, bez zbytečných nánosů dalších a dalších podstatu zakrývajících kontextů... (03.06.2011)

Pravda a čisté svedomie alebo pohodlný život v blahobyte za cenu klamstva a "podvodu" - aj keď len "neškodného". Ak sa na to pozrieme z uhla pohľadu producentov, áno, ide len o manipuláciu s vedomím diváka. Podobne ako pri magických trikoch kúzelníka. Ale tam sa aspoň predpokladá, že obecenstvo sa necháva oklamať dobrovoľne s plným vedomím, že umelcovi platí za jeho triky. Každopádne, snímok perfektné vystihuje našu spoločnosť. Za prehnanú poctivosť sa platí tá najvyššia daň. (31.05.2023)

O tom, ako ľahké je s ľuďmi prostredníctvom televízie a iných médií manipulovať. Svojim spôsobom sa film dá brať aj ako výstraha a memento, aby sa obyčajný človek nestal len tak ľahko poslušnou ovečkou a začal nad vecami aj sám rozmýšľať a hlavne aby k nim zaujal svoj vlastný postoj. Herci boli výborní, poňatím a stvárnením svojich postáv ma zaujali obaja - Turturro aj R. Fiennes, avšak dejová linka bola plná omáčky, ktorá ma až tak nebavila. Lepší priemer. 65/100 (30.01.2017)

Umění manipulovat… Atraktivní a vyzrálé nahlédnutí do tajů jedné z největších televizních afér si vzalo za stěžejní úkol popsat podstatu vzdělání. Je to vcelku logické, vědomostní soutěže nabízejí určitou možnost uplatnit ho. Ve světě, který Redford popisuje je však funkce znalostí redukována na tři otázky - "Kdy? Kde? Za Kolik?" (v obdobném duchu zkouší Herb Stempel i svého syna). Tato podoba amerického snu tedy používá své loutky (jakou je i vážený Charles Van Doren) jen jako iluzivní sen pro diváky před obrazovkou. Film popisuje velice dobře těžké chvíle v hlavách soutěžících, kdy mají postupovat podle daného „scénáře“ (paradoxně samotná show je oproti tomu nuda). Když pominu, že retro nádech je spíše mizivý, tak zbývá ještě jeden problém – morální stanovisko. Redford nepochybně mluví o vytváření idolů (diváky u obrazovek nezajímá, za jakých okolností vznikli a zároveň odmítají jejich pád). Jenže následná snaha obhajovat jakési intelektuální „právo“ Van Borena oproti pokleslé závisti Stempela mi dvakrát nesedí. Nehledě na to, že postava pátrače Goodwina je hodně rozpolcená a neví, kudy se vydat. Toto celé možná je převzato z reálu, což přesto neomlouvá minimálně účastníky. Na druhou stranu teze o tom, že „Mccarthismus skončil a Sputnik je ve vzduchu“ zůstává moc zajímavá. S tím vzděláním je to možná dost podobné. (07.02.2011)