Misery nechce zemřít

Dokonalá hrůza, za kterou by se ani takový Hitchcock určitě nestyděl. Kathy Bates pro mě byla naprostým ztělesněním mých nočních můr, naprostá psychopatka vypadající na první pohled neškodně a oproti ní James Caan neschopný pohybu, ale s vědomím komu se to dostal do rukou. Celé je to skvěle natočené a chvílema jsem fakt nedutal a při pár lekačkách jsem se málem posral strachy. Výborný film, na který se ale jen tak zase nepodívám. (24.08.2006)

Není nad to mít svoji fanynku numero uno a smět u ní strávit příjemnou dovolenou. Ono když se řekne horor, spousta lidí by ráda viděla zmalované bubáky, peřeje krve a mrtvoly, kam oko dohlédne. Pro mě je nejděsivější takový film, kterému se podaří vtáhnout mě do svojí atmosféry natolik, abych cítil, jaký horor si musela prožít hlavní postava. A tady jsem toho cítil tolik, že zavařená lampa mojí promítačky hrála až třetí housle. (08.04.2013)

I když se budu na MISERY dívat na nejmenší možné obrazovce v černobílém rozlišení a v nejhorším možném šumu i tak mě Kathy Batesová vyděsí (životní role). Reiner tu servíruje temnou atmosféru domu v horách, kde není úniku. James Caan perfektně sedí do role bezmocné oběti. MISERY je výborně zdařilá adaptace knihy (mého oblíbeného) spisovatele Stephena Kinga. Konec v knize je sice trochu brutálnější, ale u filmového zpracování mi tenhle závěr až tak nevadil. (23.11.2012)

Jedna z nejlepších kingovských adaptací, Rob Reiner zkrátka uměl. Aneb co se stane, když nechtěně natrefíte na fanatickou obdivovatelku svých románů... Děj se odehrává prakticky v jednom domě, je tu vynikající atmosféra a napětí a k tomu jste fascinováni fantastickými hereckými výkony Kathy Bates (Oscar udělen právem) a Jamese Caana. Český divák je navíc obohacen o geniální dabing s Naďou Konvalinkovou a Jiřím Bartoškou. Co více si přát na klidný večer... (27.10.2018)

Emocionále úžasne vygradovaná, minimalistická (dvaja ľudia, jeden dom), psychologická hra, v ktorej sa stretávajú dva navzájom nepochopené svety. Aj keď je zlo v tomto prípade od začiatku exaktne definované dostávajú postavy rovnaký priestor a divák má vínimočnú možnosť trochu popremýšľať o psycho-fanatizme v jeho najčistejšej forme. Nič nieje čierno-biele a za formu Reinerovi tlieskám. Kinga som nečítal, ale myslím že môže byť pyšný. (14.12.2005)