Stůj při mně

Byl bych to byl býval viděl ve věku hlavních hrdinů, tak by to bylo bývalo bylo téměř jistě za plný počet. Klukovské dobrodružství jak se sluší a patří. Hned několik velmi silných okamžiků, nicméně s koncem jsem čekal něco víc. Jak říkám, kdybych to viděl tak před deseti lety, ten film by se stal pravděpodobně mým dětským kultem, škoda... Když na to člověk kouká po dvacítce, tak se mu to taky líbí, ale není to prostě ono. 80% (05.02.2013)

Fakt, že seriálový hit Stranger Things (2016), který recykluje a intenzifikuje styl a prvky osmdesátkových hororů pro děti, teenagery i dospělé, vzdává na mnoha úrovních hold Stephenu Kingovi, není pouhým projevem náklonnosti jeho tvůrců vůči tomuto spisovateli. King, coby tehdy hojně čtený a nejvíce adaptovaný autor, představoval do jisté míry emblém dobové hororové popkultury. V jeho příbězích často vystupují děti či teenageři, ale ne tolik v rolích obětí, jako spíše coby hrdinové nebo monstra, mnohdy vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi. Fantaskní motivy ale King využíval k tomu, aby tematizoval dospívání s jeho úzkostmi a temnými stránkami, vázanými nikoli na iracionální strachy, nýbrž na šikanu či domácí násilí. To je případ jeho ikonických románů Carrie (1974), Osvícení (The Shining, 1977) a To (It, 1986), ale také nehororových, a o to mrazivějších příběhů Rage (Hněv, 1977) a Tělo (1982). Poslední jmenovaná povídka se stala předlohou filmu Stůj při mě, jenž bývá Kingovými příznivci, ale i jím řazen mezi nejzdařilejší adaptace. Vedle dokonalého hereckého obsazení měl na melancholicky jímavý výsledek vliv fakt, že režisér Rob Reiner – mimo jiné Kingův vrstevník – do filmu projektoval své zážitky a pocity z dospívání. Kvůli svému zasazení do 50. let bývá film řazen do početné skupiny osmdesátkových snímků, které se s nostalgií či retro přístupem vracejí k této dekádě. Nicméně svými ponurými tóny a vážnými motivy, ale i situováním většiny děje do exteriérů venkovské krajiny má Stůj při mě pramálo společného s campově rozvernými retro snímky jako Hairspray či Návrat do budoucnosti (Back to the Future, 1985). Pro Reinera, ale ostatně také Kinaga se jednalo o mnohem osobnější vyprávění, které nevzpomínalo toliko na konkrétní historickou dobu, jako spíše na určité období v dospívání, spojené s koncem dětské nevinnosti i ideály přátelství. [psáno pro LFŠ 2018] (03.07.2022)

Nevím jak vy, ale já jsem mrtvoly v mládí nevyhledával a i když to chápu jako záminku dobrodružné cesty, kde se kluci lépe poznají, určitě si dovedu představit závižnější příběh, než cesta po kolejích s jednou trochu dramatičtější scénou s vlakem na mostě. Neustálé mávání bouchačkou, kterou v dětských rukách vidím opravdu nerad, mi také nepřišlo zrovna rozumné. (22.11.2008)

Kluci, byli jste všichni bezvadný. Sice se vám kýžené slávy nedostalo v té podobě, jak jste si to přáli, ale mě jste se svým příběhem dostali. Nakonec jste se mohli alespoň líp poznat a probrat všechny věci, co vás trápí a nebo prostě jen tak blbnout. A budete na to všichni, nebo alespoň ty Chrisi moc rádi vzpomínat, na super muziku a spoustu svých různých hlášek, kterým jsem se smála s vámi. "Mickej Mouse je kreslenej, ale Superman je skutečnej a kreslená myš nemůže přeprat chlapa." No jasně, že ne :-) (16.12.2012)

Nostalgická instrumentálka Stand by me a čtyři dvanáctiletí kluci jdoucí za horkého letního dne po kolejích vstříc mrtvole a dospělosti. Reiner, který později úspěšně adaptoval ještě Misery, vytěžil Kingovu novelu dokonale a stvořil krásně melancholickou a autentickou vzpomínku na dětství a odstřihávání se od něj. Když mě bylo dvanáct, měl jsem tytéž kamarády, starosti i nadávky. Kde je tomu všemu konec... Jedna z nejlepších adaptací Kinga a jeden z nejlepších dětských filmů vůbec. Pokud se vám film líbil, můžete zkusit i jeho dívčí verzi Navždy spolu (1995) nebo Reinerovo pozdější Flipped. (20.09.2006)