Requiem pro panenku

Konečně jsem tenhle kousek viděl komplet celej. Vždycky mě u něho něco vyrušilo a já ho tak sice celej viděl, ale rozkouskovaně. Teď jsem to zfoukl naráz. Výsledek ? Jeden z těch lepších českých ( československých ) psychologických filmů. Ikdyž nejde o bůh ví jakou filmařinu. Popravdě Renče ani Geislerovou moc nemusím, ale tady udeřil Renč hřebíček na hlavičku. A tah zfilmovat film na takovýhle citlivý téma mu vyšel. Film hodně povyšuje fakt, že je natočen podle skutečných událostí. Ikdyž si to Renč hodně přibarvil k obrazu svému. Dobře u srdce vám po tomhle filmu určitě nebude. (22.08.2016)

Tomu se říká debut! Renčovi se povedlo něco, co se za pár let povedlo i Svěrákovi (filmem Jízda) - natočit snímek s tak dokonalou atmosférou, kterou už ty dnešní (české) filmy postrádají. Nemalý podíl na té atmosféře má dokonalá hudba Ondřeje Soukupa a geniální Aňa. Ona prostě byla talent už jako mladá, no a ty oči… Opravdu jedinečná a nezaměnitelná. Jinak jak už mnozí z vás tady píší, opravdu to není podle skutečného příběhu, alespoň ne podle toho, co jsme v tomto snímku viděli. Viz zde (asi od páté minuty). Ale upřímně tohle by mi sotva zkazilo zážitek z tak skvělého českého filmu. Je škoda, že Renč zřejmě nikdy nenatočí něco tak dobrého, jako tohle. 100 %. (03.06.2011)

Příběh dívky (Geislerová), která je vinou komunistické byrokracie a nezájmu a jedince uvězněna v zařízení pro psychicky narušené chovance. Requiem pro panenku je jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. Je to trochu horor, trochu dokument a trochu thriller. To vše natočeno s dech beroucí rutinou, která překvapí i po letech. Ke konci je v něm sice příliš zpomalených záběrů, což dost brzdí dynamické finále, ale nijak to neubírá celkovému vyznění. Je škoda, že už Renč natáčí jen průměrné slátaniny pro peníze, a ne nic co má hlavu a patu. Jako by se už nesnažil nic sdělit. A přitom pro to očividně má ty nejlepší předpoklady. (16.03.2006)

V bonusoch na DVD sa ozývajú hlasy naznačujúce, že Filip Renč sa od skutočných udalostí odrazil naozaj len VEĽMI VOĽNE a že chyby sa v 80. rokoch diali ako u pacientky (= hrdinky filmu), ktorá pravdepodobne až taká nevinná nebola, tak u zamestnancov liečebne (ktorí sú podaní až príliš diabolsky, jednorozmerne). Na druhej strane, nakrúcal Renč dokument alebo pôsobivú, vysiľujúcu a údernú psychologická drámu (miestami skôr triler a niekedy dokonca takmer až horor)? Na vyčerpávajúcej atmosfére ma nemalý podiel smutná jesenno-zimná výprava otlčenej, starej budovy uprostred ničoho a výkon Anny Geislerovej. (18.01.2006)

Renčovi poslúžila na natočenie jeho debutu smutná skutočná udalosť z dôb komunizmu, ktorá náhodou trochu (alebo skôr viac) pripomína námet Preletu nad kukučím hniezdom iného českého rodáka, Miloša Formana. Týmto dielom sa určite Renč inšpiroval a rovnako ako Forman v ňom kritizuje inštitúcie bez vonkajšej kontroly, kde je akýkoľvek odpor a túžba po osobnej slobode iba bojom s veternými mlynmi. Kvôli natočeniu tejto alegórie (nielen) na komunizmus Forman absolvoval vzdialenosť niekoľko tisíc kilometrov, Renč zase vzdialenosť časovú a to niekoľko rokov a pád režimu. Diváci, ktorých film nezaujme, sa môžu kochať pohľadom na lolitku Geislerovú a mrchu milfku Valentovú. (02.11.2012)