Requiem pro panenku

Vadily mi pouze dvě věci - postava, kterou vytvořil sám Renč a pak taková ta těsně porevoluční atmosféra (nejvíc to bylo cítit ve scéně v baru). Ale jinak upravdu silný český nadprůměr - hlavně výkony Geislerové a Holubové - a vůbec celkový výraz (doplněný vhodně vybranou hudbou) - silný zážitek... 8/10 (13.03.2006)

V kontextu světové filmové tvorby v žánru "dramatu" (? - d.m.s.n. by bylo na místě žánrové zařazení spíše coby jakýsi pokus o "cs" psychothriller - !) jde vlastně o ryzí >béčko< - téma ač závažné svým obsahem, zpracované pak však docela stupidně podbízivou formou - s lacinými efekty, s amatérsky naivní kreací v hlavní roli mlaďounké A.G., s otravně idiotsky přehrávajícím zoufalcem Schmidem a i jinak značně nevyrovnaně nejapnými hereckými výkony ostatních protagonistů. Renč se sice snaží být dobově trendy (např. hrátky s kamerou), přesto však místy sklouzává až do neumětelsky jalového a patetického kýče. Co mi však nejvíce vadí, je účelové tvrzení, že jde o film natočený dle skutečných událostí, což - ač bylo již dávno mnohokrát vyvráceno, osvětleno a vysvětleno - taková tv Nova bude s každým zaplácnutím své programové díry tvrdit asi až do skonání věků... Nakonec pak po těch letech a následné >práci< tvůrců a zůčastněných je film ponejvíce (nejen závěrečným požárem) zářným dokladem toho, že naučit se >nějak to řemeslo< ani protežovaným pražsko-celebřitním dětem nepomůže a na dobré dílo prostě nestačí... - - - P.S. Ač původně jsem tak nějak pošetile ze vzpomínek nadělil tomuhle R. celovečernímu debutu tři hvězdy, po znovuzhlédnutí s mnohaletým odstupem musel jsem s čistým svědomím jednu ubrat. A dlužno přiznat, že i tak ta druhá je hlavně za hudbu páně Soukupa, který v době natočení asi neměl doma v oboru scénické hudby konkurenci. Každopádně pak je fakt, že po osmnácti letech od vzniku tohohle kontroverzního dílka lze říct, že si jím Renč vlastně vyrobil jakési své vlastní rekviem. Nu, co ale taky čekat od - v tuzemských poměrech vlastně bohužel normálního - protekčního panáčka, že... .-| - - - - - (Poprvé viděno v kině někdy v >oněch< dávných dobách premiérových, komentář zde po znovuzhlédnutí na tv Nova jako mnohý - 18.102009) (25.02.2006)

Renč není dobrým režisérem a nedej bože hercem. V Requiemu nepředvádí nic moc odlišného od své další kariéry. Filmu můžu přiznat skvělý výkon Aňičky Geislerové, která už ve svých 16 letech ukazovala, jak velikou herečkou dokáže být. Často jsem moc nevěděl co si o filmu mám vlastně myslet. Přišlo mě, že Renč viděl slavný Přelet nad kukaččím hnízdem a pokusil se o trošku akčnější? verzi, která ale nestojí na pevných základech. Proč jsou sestry a personál ústavu, téměř bez vyjímky na hlavu jsem moc nepobral. Film mě i druhý den nutí nad ním přemýšlet. Není to určitě pěkný příběh, není to pěkné prostředí, není to ani pěkný film. Zkrátka něco co je dle mého hodně depresivní, mírně amatérské a určitě dosti nadhodnocené. 40% (23.07.2020)

V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] (27.08.2023)

Snad proto, že je film natočen podle skutečné události, snad, že se událost sběhla v mém kraji, snad i proto, že jsem pracovala ve fabrice s ženou, která v ústavu pracovala jako zdravotní sestra, snad že zprostředkovaná hrůza mě zhrozila a hrůzný oheň mi spálil slzy po katarzi, snad jen proto dávám tomuto filmu pět hvězdiček. (25.04.2008)