Requiem pro panenku

Příběh, který ze mě vysál na chvíli energii. Herecké výkony, které mě přesvědčily, že Renč dokáže herce navigovat tak, aby byli přesvědčiví (s výjimkou sebe sama). Občas si pustím soundtrack. Už jen hudba Ondřeje Soukupa, texty Gábiny Osvaldové, zpěv Lucie Bílé i ilustrační fotka Mariky (Aňa Geislerová) od Jana Saudka mají obrovskou výpovědní hodnotu, film pak i díky herecky přesvědčivým Báře Hrzánové (Johanka) nebo Soně Valentové (Volfová) jednoduše strhující. (18.02.2009)

Perfektní film Fildy Renče, který jsem si zase po hodně dlouhé době pustil – hned po Pátku 13 (9 díl) a můžu říct, že mě u tohoto skvostu mrazilo mnohem víc, než u tomu bylo u druhého případu. Naprostá šílenost a přesto tak dokonalá. Po psychické stránce to byl vážně „terror“ a to i díky až neuvěřitelným hereckým výkonům – hlavně co se Barbory Hrzánové týkalo. Anna Geislerová taky super a smekám klobouk před tím, co všechno musela podstoupit. Dokážu si představit, jak to muselo zamávat s tehdejšími kritiky, protože tady bylo k vidění tolik věcí, které do té doby měly být pro většinu lidí TABU. Co na tom, že ve skutečnosti tomu bylo jinak - jen ty vychovatelky (skutečné) už měly pěkně posraný život… (20.04.2018)

Silný film. Človeku až behá mráz po chrbte, keď si predstaví, že niekde takto zaobchádzajú s ľuďmi a nič sa s tým nerobí. Že nikto nerieši,ak sa jedno dievča miesto detského domova dostane do ústavu pre mentálne chorých. Kruté neľudské a nemiestne zaobchádzanie s deťmi, ktorým život hádže na plecia až nespravodlivo veľa. Výborne zahratá hlavná rola, ešte vtedy mladučkou Aňou a rovnako dobré výkony Holubová, Hrzánová. Prekvapivý koniec a ešte prekvapivejšie nespravodlivé odsúdenie hlavnej postavy. Ale tak to už býva, že to najviac schytá ten nesprávny. (03.07.2013)

Tady je každé slovo zbytečné. Film, který náleží k mým nejsilnějším zážitkům vůbec a s výpovědí, která nemůže diváka nechat chladným. Filip Renč našel téma svou silou sdělné divákům na celém světě, téma, které operuje se základními hodnotami, nepoplatnými konkrétní době ani konkrétní společnosti. Strhující herecké výkony patnáctileté Anny Geislerové, Báry Hrzánové, Soni Valentové a Evy Holubové dovádějí film k výjimečné sugesci. (09.08.2010)

Zřejmě jsem doposud neviděl film, kde by bylo vícekrát a větším písmem zmíněno, že se jedná o film podle skutečné události. Zde to opravdu na diváka dosti vtíravě křičelo, aby nedostal šanci si toho nevšimnout. Je to docela paradox vzhledem k faktu, že je plný internet informací o tom, co všechno bylo ve skutečnosti jinak. Nejzásadnější odchylkou bylo asi to, že hlavní hrdinkou skutečného příběhu nebyla rozkošná a relativně spořádaná zrzka, nýbrž těžce zvladatelná cigánka. Například úvodní znásilnění vlastním otcem je velmi nezvyklé v bílých rodinách, kdežto naopak v cigánských osadách je smilnění mezi rodinnými příslušníky prakticky běžné a ani se nepovažuje za nic zakázaného. To ovšem jen tak na okraj. Tahle Renčova verze příběhu nebyla zlá a na 15letou Aňu byl hezký pohled, což bylo do určité míry způsobeno tím, že byla obklopena výhradně nehezkými retardy. Co mě docela zarazilo a považuji za krajně nezvyklé je to, že Aňa se začala chlubit svým nahým tělem hned na počátku své herecké kariéry. V tomto filmu jí bylo teprve 15 a ukázala divákům úplně vše, což je samo o sobě dostatečně pádným důvodem a lákadlem, proč by se měl každý divák na film podívat. Její pevné jediničky považuji dle svého odborného oka za lepší, než je její současná výbava, i když stále vypadá k světu a mrd v oku si dochovala dodnes. Vykreslené poměry v ústavu na mě působily hodně jednostranně - na jedné straně tyranky ošetřovatelky a na straně druhé pacientky - oběti. Pravda určitě nebyla takhle černobílá. Každopádně extrémně nepříjemný film, kterému dominuje neuvěřitelně tísnivá atmosféra, bezmocnost hlavní hrdinky a velmi deprimující Soukopova hudba. Škoda, že Renč později sklouzl k takovým filmovým hovnům. 3 kousky. (05.12.2019)