Hlídač

V popise k filmu sa uvádza, že je to jedna z mála dramatických rolí Jiřího Hrzána. V tomto dielku to je však klasická tragikomická postavička, vzdialene mi pripomínajúca Kronerovho Brtka z Obchodu na korze.... Je vidieť, že šesťdesiate roky boli v československej kinematografii veľmi plodné na netradičné filmové postupy a ich stvárnenia. Vďaka za to obdobie.... Tento film Ivana Renča nenechá nikoho na pochybách, že stvárnenie psychiky hlavnej postavy sa dá špičkovo podať vynikajúcim filmovým spracovaním podfarbené takisto nemenej krásnou hudbou. P.S.: "prerodu" hlavného hrdinu sa určite nevedel dočkať jeho podvraťák...) (23.09.2005)

Zajímavý příběh romantického snílka a zároveň vyšinutého násilníka v jedné osobě Josefa Vildomce, kterým prostupuje kouzlo starých časů. Silný prožitek tohoto psychologického dramatu je navíc zvýrazněn typicky krásnou hudbou skvělého Luboše Fišera. Renčův Hlídač i Herzův Spalovač jsou unikátními psychopaty československé tvorby a zároveň oblíbenci všech příznivců našeho filmu. (08.02.2014)

Doznívání filmových šedesátých v plné parádě. Subjektivizovaná narace sice nedosahuje takové sdílnosti a mistrovství jako v Herzově majstrštyku Spalovač mrtvol, nicméně dostatek sugestivity dodává snímku výtečný Jiří Hrzán, který postavu životního loosera a přezrálého dítěte, které se oddává pošetilým snům, zpodobnil s naprostou přesvědčivostí. Podivné "uzrání" jednoho vězeňského hlídače líčí možná Renč místy až neobratně unyle, nicméně vývoj hlavní postavy a některé skutečně působivé kompozice nahradí veškerá negativa. Po formální stránce by se dalo vytknout leccos, stejně tak nutno poukázat na fakt, že film pouze těží z odkazu klasik jedné z vrcholných dekád českého filmu, nicméně to sotva něco změní na skutečnosti, že Hlídač je cosi jako zaprášený nenápadný klenot, který rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie. Ačkoli Pepík Vildomec nedosahuje zneklidňující excentričnosti Fuksova Romana Kopfrgingla, jeho podivná labilita a dušená brutalita, která v závěru vygraduje do vskutku tragikomického zupáctví, má vnitřní logiku a dostatečnou dramatičnost... Hlubokou zakomplexovanost vystihuje Vildomcův přerod dokonale. (22.09.2005)

Pan Vildomec je v práci oblíben, má domácí zázemí a pravidelně chodí venčit pejska. Kde by mohl být základ nějakého dramatu ? Psychologicky silná role vybočující z Hrzánovy filmografie, vystižení prostorové a časové neurčitosti, ale vypravěčsky nevyužitý potenciál napětí. Přesto cenná kapitolka českého filmu. (01.03.2012)

Tak tedy alespoň pro mě naprosto neznámý skvost, od pro mě neznámého režiséra a s figurou, kterou bych se nebál trošku porovnat s postavou pana Kopfrkingla. Zde ale není morbidně romantických vrah, ale duševně zaostalý Pepíček Vildomec, pilný a opravdu hodný i důvěřivý, ale na druhou stranu se v něm skrývá také hnusnej, sadistickej hajzl. Bohužel, do nedávna to o Pepíčkovi věděl pouze jen jeho pes. Náhlé rozzáření mysli a docvaknutí všech skutečností, které lze nazvat jeho vývojovým vrcholem, životní ranou i reloadem. Přizpůsobení se zvyklostem a "normálnu" znamená pro zmíněnou němou tvář velkou úlevu, pro jeden námořnický sen zkázu a pro vězně vojnu jak řemen. Naprosto vvnikající Jiří Hrzán v silném obrazu prvorepublikového hlídače vězňů, který je potřeba vidět považuješ-li se za znalce československé kinematografie. (02.04.2012)