Asistentka

Největší sračka, jakou jsem za posledních pár let viděl. Pokud chcete znát definici filmu o hovně, kde se vůbec nic neděje, doporučuju tuhle kancelářskou krysu. Zabitých 85 minut života, který mi už nikdy nikdo nevrátí. Děj neexistuje, zápletka už vůbec ne. Sledujeme zastydlou kundu, co obrací papíry, zvedá telefony a jezdí výtahem. Toť vše. Už během prvních 20 minut jsem měl chuť si radši podřezat žíly. Naštěstí jsem to měl zapnutý víceméně jako zvukovou kulisu při přebookování letu a hotelu, jinak bych asi prokopl televizi. (15.08.2020)

Kitty Greenovou si zapisuju do škatulky "nadějná mladá žena". Povedný hraný debut. A jestli se ptáte, proč takové filmy vlastně existují, tak třeba komentář zdejšího osvíceného uživatele Eldricka napoví: „Největší sračka, jakou jsem za posledních pár let viděl. Pokud chcete znát definici filmu o hovně, kde se vůbec nic neděje, doporučuju tuhle kancelářskou krysu. Zabitých 85 minut života, který mi už nikdy nikdo nevrátí. Děj neexistuje, zápletka už vůbec ne. Sledujeme zastydlou kundu, co obrací papíry, zvedá telefony a jezdí výtahem. Toť vše. Už během prvních 20 minut jsem měl chuť si radši podřezat žíly. Naštěstí jsem to měl zapnutý víceméně jako zvukovou kulisu při přebookování letu a hotelu, jinak bych asi prokopl televizi.“ (28.04.2021)

Zdrcující minimalistické drama je výmluvné samo o sobě, ale shodou okolností funguje také jako komplementární film k výtečnému hororu Neviditelný, a to nejen proto, že v obou je ústřední agresor jistým způsobem neviditelný a že oba v určitém smyslu obracejí pozornost k osobám doposud přehlíženým. Zatímco Neviditelný ohromoval, strašil, ale ve výsledku nabízel náležitě žánrový ventil pro témata toxických vztahů a domácího i sexuálního násilí, Asistentka paralyzuje a skličuje tím, jak pozvolna mapuje systém zneužívání moci a harassmentu coby děsivě normalizovanou a nečekaně rozvětvenou bažinu. (05.01.2021)

V dráme Asistentka sledujeme pracovnú náplň mladej Jane, ktorá sa snaží presadiť vo vyštudovanej oblasti, a pokiaľ chce uspieť, musí zatvárať oči nad praktikami svojho zvráteného šéfa. Pomerne neznáma režisérka Kitty Green sa pustila do jej prvého celovečerného filmu, ktorý podľa Rotten Tomatoes docenili skôr kritici, než diváci (7,6/10 a 2/5), veľa chvály pritom snímka nezískala ani na čsfd. Osobne sa budem radiť k prvej menovanej skupine. Asistentka je spracovaná minimalistickou formou, no pritom (okrem mierne nezáživného úvodu) takmer vôbec diváka nenudí. Tvorcom sa za veľmi krátku dobu podarilo zaujať moju pozornosť. S napätím som sledoval, ako sa príbeh radovej pracovníčky vo výnimočne pochmúrnej atmosfére skazeného officu vyvinie. P.S. rozhodne najlepšou scénou je rozhovor medzi Matthewom Macfadyenom a Juliou Garner, v ktorej rozoberajú šéfa mladej asistentky. Krásne znázornenie, ako sa milý rozhovor neuveriteľne rýchlo presunie k objasneniu situácie v duchu – ak chceš mať úspešnú kariéru, drž hubu. (02.12.2020)

Jeden den v kanclu s uťáplou myškou, aneb cesta do hlubin kancelářské duše. Ta cesta je hodně kritická a hlavně jiná než jsem čekal. Přesto tím, že divákovi nic nevysvětluje, k ničemu se nevrací, jen si jede ten svůj další běžnej den, udělala filmu skvělou službu. Řekl bych, že film upletl z hovna bič. Jo a trailer je docela zavádějící. (24.05.2020)