Velká iluze

Evropa zrovna šílela nenávistí k těm jiným. Totalita hnědá i rudá si hledala své obětní beránky - v bohatých, urozených, "rasově nečistých", jinak věřících. Na hranicích se stavěly ploty z ostnatého drátu a uvnitř probíhaly čistky. A právě do takového světa přichází Jean Renoir s docela jinou vizí - s obrazem přátelství a úcty, která hranice neruší, ale překonává. Jeho snímek není rovnostářskou utopií o tom, že všichni budeme stejní a budeme se stejně mít, ale o kráse odlišností, které si navzájem vycházejí vstříc. Proti ideologiím rasové a třídní nenávisti staví obraz sociálního smíru, společnosti, v níž národy mohou žít vedle sebe, aniž by se chtěly pohltit, v níž má místo šlechtic, měšťan i člověk z lidu, kde si křesťan a Žid mohou navzájem podat ruku. Evropská unie má už i hymnu, mohla by mít také svůj film - tenhle by byl výtečným kandidátem. Odkazoval by nás k té původní (Schumannově a Adenauerově) vizi: náš světadíl jako společenství vážící si vnitřních hranic mezi národy, třídami a náboženstvími, ale schopné jejich přátelského překročení; to není ta Evropa, kterou dnes vidíme častěji, která se vše snaží odkudsi ze vzdáleného byra pěkně usměrnit, zestejnit a urovnat a v níž se původní ideál ztrácí za stohy právem nenáviděných anonymních směrnic. Velká iluze je krásný film, který může snad na první pohled působit lehce naivně... ale vidět ho tak by byla velká iluze - nechce totiž ani tolik ukazovat drsnou realitu války jako spíše s lehkou nadsázkou způsob, jak ani v ní neztratit kulturu a lidskost. Výsledek má k prvoplánovosti daleko - režisér vidí věci komplexně, a když na jedné straně ukazuje cestu mezilidského sbližování díky demokracii, nezapomene si na druhé straně povzdechnout nad světem, kde už privilegovaná aristokracie nemá místo. Český dabing není špatný, ale bohužel překrývá kouzelnou jazykovou různost originálu; ani verzi s titulky však nemohu s klidným svědomím doporučit, protože obsahuje mnoho překladatelských chyb. Proto je nejlépe vyzkoušet postupně obě... snímek plný chytrých zkratek si beztak žádá opakované zhlédnutí. (V obou případech však neujdete mimóznímu "Heil Hitler!" hned v úvodu... připomínám, že jsme uprostřed první světové války). (12.01.2009)

Bohužel, v tomto raném snímku J. Gabina se zatím neprojevuje jeho "Velké" herectví, jak je tomu zvykem v pozdější tvorbě. Celé filmové dílo na mě působilo nepřesvědčivým dojmem, plytce a bez špetky akčnějšího náboje nebo jiskry. Obsahově jistě dosti zajímavé, ale herecky podané značně fádně. Řekl bych průměrné herecké výkony, včetně toho Gabinova. Jako by to zahráli schopnější amatéři ze zájmového kroužku z Horní Dolní :-) (29.11.2009)

Velmi dobrý snímek se skvělými dialogy, ale je pravda, že začátek je poněkud roztahaný (naštěstí ne natolik, aby odradil) a konec má zase úplně jiný charakter než celý předchozí příběh a tak linie působí poněkud jako násilně přerušená, aby se tam mohl vpašovat příběh o opuštěné německé vdově. Jinak ovšem vynikající. (04.01.2007)

Je to asi dva roky, co v České televizi běžel cyklus francouzských filmů 30. let, takové té opěvované klasiky, nad kterou se rozplývá kdejaký filmový publicista a umělecký kritik. Přišly mi poznamenané časem, je to už jenom filmová historie, která mě většinou míjí. Tenhle film je jiná káva. Řekl bych, že je nadčasový a emočně mně dokázal přinést přesně to, co Renoir zamýšlel. On totiž vůbec neměl v úmyslu natáčet útěkářský film s dobrodružnou tématikou. Tohle je politický snímek, kde na modelu několika zajatců a jejich protihráče v podobě typického pruského šlechtice s elitářským myšlením chtěl demonstrovat a podpořit myšlenku republikánství, rovnosti a odporu proti válce, stejně jako odpor proti tehdy se rychle šířícímu antisemitismu. Vůbec není náhodou, že si vybral za své hrdiny plebejského důstojníka v podání Jeana Gabina, židovského vojáka, notabene bohatého, který přímo odpovídal teoriím o židovské elitě tahající za drátky, a obětavého důstojníka z vyšších společenských kruhů, který chápe, že doba modré krve dávno minula. S ohledem na dobu vzniku je to opravdu kvalitní film, kde se herecké kreace podřizují společenské výpovědi. Celkový dojem: 90 %. (25.04.2012)

Slavný Renoirův protiválečný snímek, který je postaven na tom, že obyčejní lidé nemají na válce žádný zájem a jsou slušní i vůči nepřátelským vojákům. Ačkoli se zpočátku může zdát, že půjde o tzv. útěkový film, nakonec zjistíme, že režisérovým záměrem bylo něco jiného. Sounáležitost a schopnost lidí domluvit se bez ohledu na jejich řeč. Dobří lidé jsou ve všech národech. Nemám sebemenší iluze, o "dobrých lidech", ale je pravda, že např. první rok první světové války, na Štedrý den, po sobě němečtí a francouzští vojáci odmítli střílet, bezpečně přecházeli území nikoho, fotili se spolu ... a další den už opět bojovali jako předtím. Válka se jich netýkala, protože si ji rozhodli ti nahoře. Tento film je unikátní v tom, že jako jeden z mála nám ukazuje Jeana Gabina jako relativního mladíka (bylo mu asi 35 let). (19.05.2009)