Poslední tango v Paříži

Tak to byla teda síla! Nestačil jsem se divit, co už se točilo v sedmdesátých letech. Ani se nedivím, že tenhle skandální film předchází jeho pověst na míle daleko, protože Poslední tango v Paříži bylo i na mě trošičku moc, a to jsem si vždycky myslel, že jsem pro každou špatnost :-) Silný zážitek, dokonalý Brando, ale k plnému počtu to má poměrně daleko. (02.11.2008)

Působivý, výjimečný, kontroverzní snímek o vášni, touze, sexu i lásce. Ze režisérského hlediska si myslím, že tu není jediná scéna zbytečná ani žádná nechybí. Vše je naprosto účelné. Celkově se příběh a vztahy v něm hodnotí velmi obtížně, a proto snad není od věci trochu rozebrat jednotlivé postavy. Paul je na první pohled zklamaný a životem znechucený světák, který ze všeho nejméně touží po lásce, aniž by se dokázal zříci svých přirozených tělesných potřeb, což ústí až v silně nemorální a perverzní (Myslím spíše duševně!) vztah k opačnému pohlaví. To jestli je prožitým "milostným" vztahem poznamenán natolik, aby mohl být jeho přístup a silný cynismus změněn, tu snad vyřešeno je, snad není, nicméně mně se to vyluštit nepodařilo. Jeho mladá přítelkyně je naopak typická, ničím nevybočující představitelka své generace i věkové skupiny s již zajištěným, dynamicky fungujícím vztahem, která z mně neznámého důvodu podlehne vábení snad svých jakýchsi nepoznaných touh či jen nevyjádřitelnému Paulově šarmu a na nic se neptající aktivní rezignaci. Tento nepřirozený a skřípající vztah nutně spěje k tragickému rozuzlení, jež na sebe nedá příliš dlouho čekat. Charakteristickým znamením beznadějnosti onoho počínání je Poslední tango, které opilý a klamně smířený pár "odtančí" a posléze přímo zvířecky a navíc neúspěšně odbytý akt symbolizující jistý a neodvratný konec násilné pudové symbiózy. Paul je předem odsouzen ke konci odpovídajícímu jeho osobě, otázkou je jen zda s sebou musí strhnou i svou prozatím asi nevinnou "oběť". (20.10.2004)

U tohoto filmu máte dvě možnosti. Buď se budete ošklíbat nad Marlonovými sprostými a nechutnými narážkami, budete se nudit nad dlouhými záběry, kde se jakoby nic neděje, budete láteřit nad nepřehledností filmu, nad nadužíváním zrcadel a záběrů z divných úhlů, budete zkrátka nespokojení kvůli přílišné intelektuálnosti a uměleckosti. A nebo na všechno tohle zapomenete a ponoříte se do příběhu charismatického chlapíka, co prožil špatný život a na stará kolena se ho snaží trochu zlepšit anonymním a zpočátku výhradně sexuálním vztahem s mladou dívkou. Ten se jim však zákonitě vymkne z rukou, a tak spolu tančí poslední vášnivé tango před tím, než přijde tragédie. Vy co si vyberete druhou možnost budete okouzleni. Úžasnými hereckými výkony, prací kamery, scénářem, hudbou, celkovým nostalgickým vyzněním. Já samozřejmě patřím do té druhé skupiny. Poslední tango v Paříži mě rozcupovalo, zneklidnilo a opravdu dlouho mi nešlo z hlavy. (07.09.2008)

4/10 Nekdo ma rad holky, nekdo zase vdolky. Maria je divna jako v kazdem svem filmu, Marlona nemam rad. Latka tak nejak explicitne-chtene kontroverzni, ale jinak mydlova bublina, ktera si sebou pouze nese nalepku necoho lepsiho nez je ve skutecnosti. Treba az se divaci sami dostanou do vyssiho stredniho veku, muze jim to prijit jako trefne zobrazeni jejich mrzskeho zivota - me to otravovalo. (13.11.2009)

Těžko hledat slova pro Poslední tango v Paříži. Snad jen otřepaná fráze: Filmová lahůdka Bernarda Bertulucciho. Jeho vidění, stylizace scén, cit pro záběr... To je prostě něco úžasného. Tak dobře "nasnímanou atmosféru" jsem dlouho neviděl. Ze začátku až surrenlisticky působící snímek se po celou stopáž nijak přehnaně nerozjíždí, naopak zlehka a jemně ukazuje kladné i záporné tváře Marlona Branda a Marie Schneider. No a právě v takové unylé citovce působí dekadentní sexuální scény jako pěst na divákovo oko. Bravo! To vše by však byla samozřejmě jen prázdná režisérova snaha nemít k dispozici takového Pana herece, jakým byl Marlon Brando. Velmi těžkou postavu uchopil naprosto skvěle a nedovudu si tady představit asi nikoho jiného. Ne vážně, snad žádný záběr tady není zbytečný nebo navíc, každá věta má svůj smysl (ale zase s tou hloubkou bych to nepřeháněl jako někteří zdejší)... prostě Tango mě dostalo. I'll show you this family's secrets! (01.03.2009)