Na tenkém ledě

Z toho, jak se drtivá většina postav snaží ze všech sil si podělat život, mě bolí žaludek. Devastující podívaná. Pitomé je, že nejen kvůli silnému námětu. Ten všudypřítomný patos a otravná doslovnost tomu nesluší, nadstavbové vedlejší linky jsou v podstatě zbytečné, osekat stopáž alespoň o dvě hodiny by celek potřeboval jako sůl. Je opravdu škoda, že seriál o umění je natočený mechanicky, bez citu pro náznak, empatii. Když nic jiného, je ale vtipné o Spinning Out přemýšlet jako o fanfikci o Tesse Virtue a Scottu Moirovi. Přičemž shlédnutí jakéhokoliv jejich vystoupení je lepší využití času nežli věnování se tomuto nedodělku. (14.01.2020)

Líbí se mi tématika ledu. Sice to místy byla absolutní kopie Ledového ostří, těžko bych spočítala, kdo kolikrát skončil (připomíná mi to moje dohady s kámošem), hlavní hrdina mě srala a Willow Shields je stále neustále ošklivá, ale přesto měl seriál zajímavé kouzlo a sjela jsem ho na posezení. Oceňuji poměrně temnou tematiku a dost palčivé otázky. Z postav si mě nejvíc získala ruská trenérka a mladá číňanka. Srandovní byla také dvojčata. Jen ten dabing by mohl být trochu lepší, ty hlasy zněly skoro všechny stejně, k Mitchovi se výběr vyloženě nehodil. Prý další série nebude, což mě teda pěkně mrzí. (27.11.2020)

V prvním plánu to vypadá jak klasická přímočará sportovní akce, jenže není. Spinning out je o problematických vztazích nejen v rodinách a zvláště o tom, jak moc je složité žít s psychickým onemocněním, jak moc to zasahuje a poznamenává rodinné a partnerské vztahy, jak se všichni zúčastnění hezky točí ve víru proher, nedorozumění a občasných malých vítězstvích. Taky je to o tom, jak ve sportovním prostředí není zvykem tyto věci akcentovat, ale to jen na okraj. Přišlo mi fajn, že většina hlavních hrdinů jde docela proti stereotypům, navíc jsou na hraně diváckých sympatií, vedle toho se tu samozřejmě divák setká s těmi klasickými fláky z krasobruslařského světa. Za mě náladová a trošku náročnější jednohubka, která končí v pravou chvíli! (04.02.2023)

Když jsem zjistil, že Netflix připravuje sportovní seriál, tak jsem věděl, že se na něj dřív nebo později podívám. Tak nějak jsem čekal, že to bude další z řady sportovních počinů, který správně nadávkuje všechna ta klišé a bude dobře bavit, i když nepřinese nic objevného. Ale pletl jsem se, začal jsem kvůli sportu, ale zůstal kvůli tomu okolo. Krasobruslení není zrovna můj sport, ale myslím, že ho zvládli ukázat skvěle a zajímavě. Slabší to bylo s lyžováním, ale o to tam vlastně nešlo a spíš se o něm jen mluvilo. Sportovní linka byla vlastně vcelku předvídatelná, ale ani to nevadí, protože je to vynahrazeno dostatečně zajímavým příběhem postav. Postavy jako Kat a Carol jsem ještě asi jinde neviděl. Já toho moc o bipolární poruše nevím, takže nedokážu říct, jak moc dobře je to tady zobrazeno. Ale díky tomu mi to rozhodně dalo víc než jsem čekal. Problémy s duševním zdravím jsou určitě něco, co si zaslouží větší pozornost. A jako bonus mě bavilo se sledovat Kayu Scodelario, která si po Effy ze Skins připisuje další zajímavou postavu. (05.01.2020)

První díly vypadaly slibně, na krasobruslení se hezky dívá. Ale nakonec to vůbec o sportu nebylo a z děje se stala nastavovaná kaše plná slz, hysterických výkřiků a oduševnělých poselství. Přibývalo postav, které nikoho nezajímají a bipolární poruchou v seriálu včetně hrdinky trpěl snad každý. Nespočetněkrát v seriálu zazní "I'm sorry for that" a nebo "can we talk", repetitivnost a předvídatelnost situací je nesnesitelná. Přitom by se zápletka krásně vešla do jednoho filmu. Sportovní kariéra, stresy v rodině, zdravotní problémy, cesta Black Swan k vysněnému Kenovi. (21.02.2021)