Sbal prachy a vypadni

Sbal prachy a vypadni mají v mých očích jednu jedinou nevýhodu - již dříve jsem viděl Podfu(c)k, který je ještě o něco vypiplanější, vtipnější a prostě lepší variací na podobné téma. Lock, Stocku ale už nikdo neodpáře, že pro svět filmu objevilo Jasona Stathama a Vinneho Jonese, kteří se tady sice ještě drží na uzdě, o to více to však rozjedou v již zmíněném Podfu(c)ku. Guye nemíním srovnávat s Quentinem Tarantinem (mě nějak status kultovního režiséra kolem Quentina míjí obloukem), Ritchie je svůj, má svůj osobitý styl vyprávění a jeho filmy jsou dotáhlejší do ještě větší absurdity v dobrém smyslu slova. Asi třikrát jsem během sledování dostal záchvat smíchu (rozbitý stůl, "a ty ses tu vzala kde?", "nesnáším dopraváky"), zbytek jsem uznale kroutil hlavou, ale přeci jen to na plné hodnocení film nevytáhl. Nebýt Podfu(c)ku... (10.03.2009)

Vyčínanie štyroch vypečených gangsterských skupín v originálnom scenáristickom a režijnom pojatí, ktoré odštartovalo vlnu nového subžánru. Trochu previnilo dávam iba štyri hviezdy filmu, ktorý má neotrasiteľné miesto v zlatom fonde gangsteriek. Vidieť ho v roku 1998, pred Snatchom, ktorý je naozaj ešte viacej vypiplaný, plný počet by bol jasný. (14.09.2011)

Ritchie točí přesně ten typ filmů, kterých je zatraceně málo a právě kvůli tomu jeho filmy žeru. Černý humor, osobitý styl vyprávění a úžasný scénář se (hlavně) slovními přestřelkami. Taková směsice charakterů se jen tak nevidí a i když se mi Snatch. líbil víc, tohle je též velmi solidní podívaná. [Přesná stopáž: 103 min] (20.06.2007)

Zápletka filmu je chválihodná, režie Guye Ritchie stylově klipová, ale ten zbytek... Herci jako ze dřeva vyřezaní, dialogy žádná sláva a hlášky se sice konají, ale většinou vyšumí do prázdna. Když jsem film viděl poprvé, užil jsem si ho přímo čtyřhvězdičkově (hlavně díky dobře sešroubované zápletce), ale s odstupem času při druhém shlédnutí už nic zajímavého nenacházím. (09.02.2005)

Po poslední mrtě promyšlený scénář, který už od prvních scén nádherně směřuje k typicky „ritchieovskému“ konci, ruku v ruce s vytříbenou formou, tvoří jedinečný celek, jehož sledování je čistým filmovým požitkem. Podle přísných měřítek dávkovaná směs násilí, černočerného humoru a všemožné absurdity, je natočena v rychlém tempu, kde se detailních kamerových obletů nedopočítáte, podobně jako rychlého střihu anebo podhledů na pomalu kráčející hrdiny. Ale pozor, tohle není žádný Michael Bay! Ritchie má velmi osobitý styl vyprávění, v němž jaksi vynechává hlavní postavy a pouze načrtává různorodé panoptikum londýnského podsvětí. Nutno uznat, že díky snaze být za každou cenu vtipný a cool, občas Ritchie sklouzne až do samoúčelnosti a děj se stane až příliš vykonstruovaným. Jenomže komu to vadí, když se u toho válíte smíchy po podlaze? Mě rozhodně ne. (17.11.2005)