Ženy na pokraji nervového zhroucení

Příjemný snímek, který však v první polovině zoufale postrádá tempo. Jedním slovem nuda. V druhé polovině už se ale situace vyhrocuje a o vtipné momenty není nouze. Dobře tu funguje situační a absurdní humor, naopak realismus šel stranou. Škoda toho slabého začátku. Antonio Banderas je tu téměř k nepoznání a jeho role je diametrálně odlišná od těch, co ho měly proslavit. Nemohu nezmínit Carmen Maura, která celý film s přehledem dovedla až k výbornému finále. (24.03.2016)

Tuto komedii se silně gradační linkou absurdity trochu kazí jen podivný pokus vykreslit na začátku obraz ukřivděné ženy, i když například zresumování vztahu do dabingové scény, při níž se milenci nepotkají je nápad hodný génia. Když však uslzená sonda začne působit únavně, náhle se objeví první absurdní náznaky, nové postavy a jejich linie, či dokonce arabští teroristé a vše se začne spojovat a střetávat stále neuvěřitelnějšími způsoby, které nejsou ani v arzenálu těch nejdivočejších telenovel. Hrdinčin byt se postupně mění v ibdobu divadelní scény, na níž právě probíhá střelhbitá konzervačka či na zvláště vyvedenou epizodu situační komedie. Když na scénu triumfálně nastoupí šílená exmanželka postavy, o níž se skoro jen mluví, nastává ta pravá jízda, při níž člověk jen žasne a jeho bránice se dostává do křečí (neuvěřitelná jízda na motorce a posléze i na letišním pohyblivém pásmu). Almodóvár umí v dramatech vyždímat emoce na maximum, ale i v komedii, aniž by se jeho přístup k ženským postavám nějak výrazněji lišil (spíše se mění situace kolem nich) dokazuje své mistrovství. Snímek však zaujme také velmi propracovaným vizuálem, jemuž dominují syté a temperamentní barvy (především gaspacho-červená), vynalézavé pohyby kamery, která občas vykreslí velmi povedenou kompozici. I když se raději Almodóvarem nechávám dojímat, tato stále svěží komedie se v mých očích automaticky zařadila mezi jeho vrcholné počiny. (16.11.2010)

Vyšší střední škola ženského cítění a jednání, ovšem přiměřeně zkarikovaného a reflektujícího hlavně hispánský naturel. Nicméně Almodóvar dokazal bizardními vztahovými peripetiemi skvěle bavit ženy i poučené muže po celou dobu trvání tohoto snímku. Potěšil mě i roztomile mlaďounký Banderas a tak dávám pěkné čtyři hvězdičky. (04.07.2017)

Almodovár sa pokúsil o vtipnú situačnú komédiu, ktorá mu vychádza v pasážach, kde exceluje Carmen Maura, tá to dokonale stiahla všetko na seba a všetko mimo nej je len taký trápny odvar. Naparíklad na jej kamarátkach sú vtipné len dlhé nosy a to je pramálo. A ešte zaujímavá veta. V roku 1988 vo filme môže kľudne hlavná predstaviteľka povedať: "Neviem o tom, že by v Madride boli nejakí teroristi." Dnes si už len môže povzdychnúť, že staré dobré časy... (26.03.2020)

Jeden z Almodorových elitních filmů. Po výtvarné stránce zde španělský solitér dosáhl dokonalosti. Film je doslova vycpán spoustou geniálních a vtipných záběrů (například "jezdící hlava" na letišti atd.) Režisér sype z rukávu jeden nápad za druhým, až se těžko věří tomu, co vše může vymyslet jeden, ač geniální, mozek. Ilustrování vztahu dvou hlavních postav prostřednictvím dbování ve studiu... co dodat? Myslím si však, že Alomdóvarův génius si více rozumí s dramaty, než s komediemi. Díky své totální empatii je dokáže ztvárnit naprosto mistrovsky a to mi u jeho komedií trošku chybí. (23.11.2009)