Pohádky z mechu a kapradí

Kolik generací už na nich vyrostlo? K několikaminutové pohádce na dobrou noc usedají každý večer tisíce dětí. Místy kouzelné zpracování ano, ale cílovým divákem je dítě, především předškolního věku. Leckdy se tak OBECNĚ nedá přehlédnout ona drásavá hudba a depresivní nálada, která z každého druhého dílu vyzařuje. Ostatně, s odstupem času, si každý musí všimnout, že u nás vzniklo velké množství Večerníčků, kde hlavní postava snad v každé epizodě brečí, fňuká, kňourá. (09.01.2015)

Poté, co jsem zhlédl Jak Křemílek a Vochomůrka zabloudili v bedlovém lese, jsem měl v noci děsivé sny... A jak se mnou zamávalo jejich setkání s drakem, to tu raději ani nebudu popisovat... Ano, tihle dva chlapíci z pařezové chaloupky byli kdysi jedni z mých prvních opravdových hrdinů a dodnes u mne stojí ještě výš, než slavný Rumcajs. A po grafické stránce je tenhle večerníček vrchol, který nikdy nebyl překonán. (22.10.2011)

Pokud lze, trávívám přelom roku v kavárně Malá ryba. Jednou se nad ránem dostavila asi pětičlenná mezinárodní skupina mladých hudebníků. Šli ze štace a tady začali hrát jen tak, k nemalé radosti všech přítomných. Zlatým hřebem bylo, když dva z nich, Češi, houslista a pozounér, rozjeli znělku Křemílka a Vochomůrky. Byl jsem v nebi. (29.01.2012)

Stoprocentně srdeční záležitost - nikdy nepřestanu mít ráda paseku, pařezovou chaloupku, a dva mužíčky: Ten, co byl přikrytý červenobíle pruhovanou peřinou, se jmenoval Křemílek. A tomu pod modrobíle pruhovanou peřinou říkali Vochomůrka... Animace, hudba, vypravěčka - vše v takové harmonii... taky máte svou paseku, na které Křemílek s Vochomůrkou bydlí? (09.11.2009)

Pamatuju si, že tenhle večerníček byl na mě až příliš poetický a umělecký, něco, co jsem tehdá jako malý prostě ocenit nemohl a styl animace nebyl už vůbec moje kafe (teda limonáda). Vše zachraňovala hudba. A protože u večerníčků dávám hodnocení zcela neobjektivně podle mých dětských zážitků a vzpomínek, nemůžu jinak, ale nechci tím srážet jeho kvalitu. (12.06.2005)