Špión, který přišel z chladu

Film jsem neviděla a tudíž jsem rozhodně neměla v plánu psát komentář; woodyho poznámka o "šestákové novele" mě nicméně lehce vyvedla z míry. Kdyby jí totiž Le Carrého předloha byla, nebude řazena na seznam sta nejlepších novel podle časopisu TIME, nebude mnohými považována za nejlepší dílo špionážní literatury a nebude mít na Amazonu průměrné hodnocení 4.6 z 5. Kniha jako taková je totiž vysoce inteligentní a realistická (co ostatně čekat, když ji psal člověk, který sám pracoval pro tajnou službu) a nabízí krásný element nepředvídatelnosti vycházející z toho, že jsou znalosti čtenáře až do poslední stránky omezeni těmi, kterými disponuje hlavní hrdina. A jako bonus pak ukazuje, že ti stojící na "špatné" straně můžou být někdy sympatičtější než ti, kteří bojují na "správné" straně, a že vysocí představitelé státu mohou svým jednáním popírat hodnoty, na kterých je onen stát založen. Jak se tyto myšlenky povedlo převést do filmu nicméně posoudit nemůžu. (14.02.2013)

Jako vždy magnetizující Richard Burton ve spy-shitu ze 60's (a v jedné ze svých sedmi nominací na Oscara) na motivy le Carrého, klasika žánru, který ještě doteď, přes půl století píše o špiónech a dvojitých agentech a vzájemném ojebávání mezi velmocemi. Žánrově tohle nevyhledávám, ale četl jsem a viděl lepší věci (včetně jedné další filmové adaptace le Carrého). Pokud to seženete v pěkné kvalitě, je to hezká černobílá podívaná, podobně jako Felliniho 'La Dolce Vita' - pokud zbožňujete Richarda Burtona, přidejte bludišťáka. Těžko si dovedu představit mladší generaci k tomuhle z jakéhokoliv důvodu tíhnout. Vlastně se toho za celý film moc neděje, je to vše taková komorní podívaná, která se snaží prodat tenhle námět jako áčkovej level, ale jediný, co je na ní áčkový je Burton, který vždy ve filmech přenášel sebe do fiktivních postav, které ztvárňoval. (24.11.2019)

Pozapomenutelný skvost světové kinematografie, přičemž jsem nesmírně rád, že jsem ho (pro sebe) objevil. Tady je přesně tolik ingrediencí, kolik má být. Ani o "kostku" více, ani o "kostku" méně. Neboť když kávu, tak jedině s dvěma cukry a samozřejmě bez mléka. Až uvidíte, pochopíte.The Spy Who Came In from the Cold je lahůdkový špionážní příběh natočen na motivy literární předlohy nesoucí stejné jméno od autora Johna Le Carrého, následně přetaven ve velmi kvalitní scénář dvojicí Paul Dehn - Guy Trosper. Tvůrcům se podařila vystavět a následně pomalounku vygradovat vskutku působivá atmosféra a to především díky brilantní černobílé kameře Oswalda Morrise a hereckých výkonů všech představitelů, jímž ale vévodí (jako maják uprostřed moře) ve vrcholné formě hrající Richard Burton. Zde se stírají rozdíly mezi herectvím a realitou. Ten chlap hraje pouze výrazem, žádná rozmáchlá gesta. Stačí jeden detailní pohled kamery do jeho tváře a člověk "to tam vše vidí a věří ". Není moc herců, kteří by se tímto mohli pyšnit. Myslím, že by bohatě postačily prsty na jedné ruce. Napadá mě Jean Gabin, Anthony Quinn. Klidně mi napište další tipy. Již tak kvalitní zážitek navíc umocňuje citlivý hudební doprovod Sola Kaplana, to vše umně kočírující citlivá a volně plynoucí (tak jak to mám rád) režie Martina Ritta. To vše mi nedává jinou možnost než - 100%. Teď mě prosím omluvte, neboť se jdu zabořit do knižní předlohy...... (28.12.2010)

"Můžeme Vás koupit, prodat, ztratit. Můžeme Vás i zastřelit." Takový je osud agentů a já se pořád divím tomu, že tuhle práci je ještě ochoten někdo dělat. Nicméně tady jde o studenou válku a sympaticky opilého agenta Leamase, který nevěří v Santu, Boha ani Marxe. Tím mi byl hodně sympatický. A mně se jeho příběh hodně líbil, jeho konspirační historka byla dokonalá a pronikání ke špičkám východoněmeckých tajných mě dost bavilo, ale musím se přiznat, že se od jeho zhlédnutí trošku bojím lidí, jako je Hans-Dieter Mundt. I když bych si asi přál, aby můj klidný spánek střežilo takhle charismatické hovado. (27.03.2018)

Pardon, ale pripodobnovat knihu Johna le Carré k sestakovemu romanu ... ? Osobne jsem od nej cetl dost knih a muzu tvrdit, ze kvalita toho filmu spociva nejen v mistrovtvi Richarda Burtona, ale prave ve vysoke urovni predlohy. Romany Johna le Carre jsou prave takove, ze ikdyz se nejedna o zadnou krasnou literaturu, jejch kvalitou s k ni velmi blizi. (21.01.2011)