K2

[obsahuje spoiler] Hodnocení „jen“ průměru je mi tak trochu líto, protože film o zdolávání druhé největší hory světa K2 má navíc. Sám se bojím výšek. O horolezectví nemám ani potuchy, akorát něco málo z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Vše vypadá reálně, ale připadá mi to tak trochu nedodělané. Je škoda, že ze snímku mě utkví v paměti jen scéna, jak horolezci stanují ve dvou stanech, načež hrdina zavolá do druhého stanu, ať se taky připoutají. Jenže ti borci z druhého stanu na to kašlou a říkají, že to není potřeba. No a za chvíli se valí lavina. Ten nepřipoutaný stan ztrhne s sebou a ti z toho prvního stanu, kteří byli připoutání se ho vydají hledat. Jsou úspěšní a po chvíli je vyhrabou. Chybí tomu taková jiskra. Sněhu a ledu nám sice režisér nabídl dostatek, ale mohl více zapracovat na příběhu, protože tento film si to určitě zasloužil. Zkusím zkouknout ještě Vertical Limit a Pád do ticha. (17.08.2008)

Hlavnými problémami tohto filmu sú jeho nedostatočne vyvinuté postavy a slabý scenár. Hoci sa pokúša zachytiť emocionálny a fyzický nátlak horolezcov, nedokáže náležito preniesť ich vnútorné konflikty na diváka. Postavy pôsobia nepresvedčivo, čo sťažuje empatiu zo strany diváka. Vizuálna stránka filmu, vrátane niektorých krásnych horských záberov, môže osloviť milovníkov prírody a horolezectva, avšak film nedokáže udržať konzistentnú kvalitu počas celej minutáže. 4/10 (02.09.2023)

"Jo, co se týká horolezení ve vztahu k hercům, tak jen sekvence, kdy jsou zabírány jejich tváře jsou s herci. Jinak jsou to všechno profesionální horolezci" - napsal uživatel monolog, který viděl kanadskou nesestříhanou verzi. Já jsem zas viděla pracovní záběr, kde přinutili Majkla Biehna přelézat jakési třímetrové skalisko a viditelně bylo poznat, jak se můj akční hrdina klepe strachem. Já bych se taky klepala, nikdy bych se do takových končin nevydala, a proto mě tyhle filmy nechávají celkem chladnou. V daném žánru ale K2 považuju za velmi zdařilý film. (29.03.2017)

"Seš tak blbej, že ti realita nebrání v úspěchu." A nové motto "horolezeckých" filmů je na světě. Bůh ví, že dívat se na tohle tak brzy po smrti Standy Šilhána opravdu nebyl nejchytřejší nápad, jaký jsem kdy dostala, ale díky jeho pomyslné přítomnosti po mém boku (Standy, Bůh by to se mnou nevydržel) odpadlo nutné rvaní vlasů při zástupu obvyklých kiksů, protože to bych díky všem těm odvázaným prohlášením "lezu bez jištění" (načež v následujícím záběru vidíte jištění v celé kráse), vedení konverzace s odhaleným hrudníkem nad hranicí věčného sněhu, veselému pobíhání ve výškách, kde i trénovaný člověk zpravidla dělá všechno pro to, aby si šetřil dech, a komentování odchodu nosičů slovy, že bez vybavení nás teď už nic nebude zdržovat, protože potřebujeme především sami sebe, byla plešatá ještě předtím, než se celý film aspoň trochu rozjel. Jak říkám, šlo to, protože takhle se i křiklavý pokus dokazovat, že parta, která by svorně nedokázala zdolat ani Kunětickou horu, se vysápe na druhý nejvyšší vrchol světa, neškodně rozmázl o představu, kterak Vagón krotí tu sebranku, která co chvíli vykřikuje něco o týmovém duchu, přičemž má o týmovosti asi stejnou představu jako já o konstrukci vesmírných lodí, jediným pohledem a větou: "Děcka, teď jděte pěkně domů a až dospějete, tak se vraťte," tudíž jsem neroztřískala nic v dosahu a spíš se tiše bavila. Jenže na blbost scénáristickou jsou i ti nejlepší z nás krátcí a na zkrocení sebranky scénáristické, které už tolik let prochází rvaní stále stejných typů, situací a proslovů do stále stejných, jen jinak se jmenujících filmů, je zkrátka zapotřebí někoho jiného, jen netuším koho. Vedle rvačky s manželkami beze změny papouškujícími "buď já nebo hory/koně/práce/ona/cokoli," sobeckými šmejdy, kteří se tváří v tvář drsné síle přírody obrodí ve fajn kluky, a kamarády, kteří věrně visí na svých druzích, kteří na nich celoživotně štípou ne dříví, ale žulu, totiž zápolení s Čhogori, která si pro sebe jen za letošní rok vybrala jedenáctiživotovou daň, vypadá jako neškodná legrace. P.S. Není náhodou dehydratace potenciálně smrtelná kdykoli a kdekoli, nejen nad šest tisíc metrů? (27.11.2008)

Frajerský výlez na barák, dych tajace bivakovanie pod previsom, krásy pohoria Karakoram a bombastická hudba Hansa Zimmera. Príbeh je klišé a fyzikálna kredibilita mizerná, ale napriek tomu zostane K2 spolu s Cliffhangerom tým najlepším z horských dobrodružstiev deväťdesiatych rokov. (11.04.2002)