Čtyři pokoje

5 / 10 Takže to zoberieme pekne poporiadku: prvá poviedka je jedna z tých, na ktorú sa veľmi dobre pozerá, za čo môže najmä sexy Valeria Golino (škoda, že aj ona nehrá hore bez), ale keď príde, resp. nepríde, záverečná pointa, človek sa len sklamane zahľadí do zeme. Čo už, film ešte len začína, povedal som si. Ale čo to?! Druhá časť je len nudnou a trápnou snahou urobiť z ničoho aspoň niečo a človek začína pochybovať o tom, či mu tento zlepenec vôbec stojí za obetovaný čas. Našťastie, pomocná Rodrigezova ruka prichádza práve včas a s prehľadom a šarmom vás prebudí z letargie - The Misbehavers je dokonalý príklad toho, ako má vyzerá krátka filmová poviedka. Divák je bez zdržovania vhodený rovno doprostred diania (mimochodom veľmi vtipného diania) a až do samotného konca nedostane ani jednu príležitosť vydýchnuť si. Super! No a potom tu máme hlavného ťahúňa celého snímku, samotného veľkého Tarantina ako Muža z Hollywoodu - jeho príspevok síce nemá také zdrvujúce tempo ako Rodrigezova raketová smršť, ale má excelentné herecké kreácie, extrémne dlhé kamerové zábery a vynikajúce dialógy, ktoré vás len utvrdia v tom, že aj napriek sláve a peniazom je Quentin ešte stále 'ten pošuk z videopožičovne' na akého sme zvyknutý. Resumé: prvá poviedka je slabý priemer, druhá silný podpriemer a obe posledné sú vynikajúce. Je len na vás, či do tohto hotela vkročíte - ja osobne by som to riskol. (05.01.2006)

První dvě povídky jsou strašné, slovy STRAŠNÉ. Poslední dva kusy od Rodrigueze a Tarantina jsou skvělé, nebo chcete-li přesněji, jsou velmi dobré, ale ve tvorbě obou vyk(l)uků jsou "pouze" mérně nadprůměrné. Čtyři pokoje jsou tak velice nevyrovnanou sbírkou, jejíž první půlku už si na DVD nikdy nepustím. (03.11.2007)

První dvě povídky nestojí vůbec za nic, na tom se asi shodneme. Ale třetí povídka (Robert Rodriguez) je okouzlující a ke čtvrté mám osobní vztah - vychází ze skvostné povídky mého oblíbeného Roalda Dahla (je ve výboru 'Líbej mě, líbej', kdybyste po ní pátrali) a jejího televizního zpracování z cyklu 'Příběhy Alfreda Hitchcocka' (tedy z té verze z padesátých let), kterou jsem bohužel neviděl. Ale tu Tarantinovu verzi mám taky rád. Ale jestli je na tomto filmu něco opravdu nepřekonatelně odporného, tak neskutečně přehrávající Tim Roth v hlavní roli poslíčka. Třikrát fuj. (20.02.2003)

Anders 20%, Rockwell 40%, Rodriguez 100%, Tarantino 80%. Už před dvaceti lety bylo jasné, kdo z indies nadějí to někam dotáhne a kdo ne. A konečně si jdu sehnat toho Muže z Ria. P.S. Ta epizoda seriálu Alfred Hitchcock Presents, kterou Tarantino cituje, se jmenuje správně The Man from the South a je zde. Je mimochodem skvělá. (09.01.2016)

Pikolík - ratlík ozaj výstižne prirovnanie, keď sa z človeka stáva poslušný pes poskakujúci hore dole, plniaci všetky túžby svojho pána samozrejme za štedrú odmenu. Priloženie Tarantinovej ruky do tohto komického repolera sa stalo citeľným takmer v každej časti. Odzrkadlilo sa to hlavne v dobre prepracovanom spojení a opodstatnení príbehu (ako povedal Tarantino "osud preplietol naše cesty fatálne") a samozrejme na zmar nevyšli ani dialógy a chladné gangsterské vystupovanie. Prvá zápletka s čarodejnicami mi pripadala dosť neohrabane druhá so žiarlivým manželom to trocha napravila a pri tretej som sa, už bavil takmer na každom kúsku malých nespratníkov. Nevedel som si zvyknúť na trocha dementné stvárnenie a vystupovanie pikolíka, ale nakoniec by túto prácu asi úplné normálny človek nezobral a Tim Roth ho zahral ozaj dobre a presvedčivo.60 % (25.02.2013)