Kdyby tisíc klarinetů

Je to černobílý, hejbe se to a spívá se tam. Dobrý...... Ale až zas tak moc nie, pretože podobne ako žáner komédie aj žáner muzikálu má svoju nepísanú limitovanú stopáž, pri ktorej je človek schopný intenzívne vnímať film. Strih je asi najväčším kameňom úrazu, pretože tvorcovia samozrejme oslovujú svojimi piesňami a fórikmi vtedajšiu mladú generáciu a dnes nám systém pesnička-pesnička-pesnička-dej-pesnička-pesnička môže pripadať neakceptovateľný. Ten dej je skutočne druhoradý, je tu vyjadrovaná pacifistická myšlienka plus nadržanosť proletárov všetkých krajín. Spomenul som si pri sledovaní na niekoľko pesničiek, ktoré si kedysi dávno pospevovala moja mama a spomínala mi tento muzikál, takže k úcte k nej nepôjdem pod tri hviezdy. Navyše keď tu o nich spieva aj Gott. (29.06.2014)

Prní půlhodina je tak tragicky bezradná, že u toho snad ani režisér nebyl přítomen. Poté už začnou písničky a už je dobře. Příběh je totiž tak slaboučký, že vlastně ani neexistuje. Naštěstí je tu silné kulturní dědictví velkých kabaretiérů Suchého a Šlitra, jejich nesmrtelné hity film zničehonic rozzáří k nepoznání. Waldemar hýří energií stejně jako Hegerová, Karel Gott je neuvěřitelně šeredný varan, Pilarová šedá myš, Filipovská si střihne "lolitku" z penzionátu. Příjemně překvapil Václav Lohniský, který si svou roli majora fakt vychutnal. Upoutal mne též Antonín Šůra (anděl v Hrátkách s čertem), který coby konferenciér řádí jak černá ruka. Je dobré, že ta rozpustilá nálada všech zúčastněných je opravdová, protože jinak by to byl průser. Film je širokoúhlý a zasloužil by zremastrovat na BD, aby se ty písničky zachovaly v důstojné vizáži i zvuku. Film jsem v minulosti tragicky podcenil a přehlédl. Je to lék na špatnou náladu, čiší z něj radost ze života. Obdivuhodné, jak dokázali na place zvládnout tolik lidí.85% (16.11.2014)

"Pane ministře, vyzývám vás, abyste v této vážné chvíli přestal hrát Vrabčáka!" Kdyby tisíc klarinetů má na naši zeměpisnou šířku a délku hodně nezvyklý styl - jakoby neplánovaný, spontánní, plný nenápadných vizuálních vtipů, které spočívají v pohybech nebo výrazech a proto mě už několikrát napadlo, že by se možná víc líbil Indům nebo Francouzům než Čechům. Já jsem výrazová tanečnice a zároveň jsem i dost sluchově zaměřená a možná proto je tenhle muzikál přesně pro mě. Obdivuju Suchého a Šlitra za to, že se nebáli, že je někdo bude považovat za dětinské či praštěné a prostě dělali, co je bavilo. Takže - hvězdy nehvězdy, šedesátá léta nešedesátá léta, Gott Negott, to pro mě není důležité, já tenhle film miluju. Je to vyvážená kombinace vážného poselství a klidných scén se slušnou řádkou vtipných hlášek a obrovským množstvím ... hraní si. Z většiny scén mám pocit, že si všichni natáčení užívali a spontánně si hráli. Jak se zvukem, tak s pohyby. To je pro mě k nezaplacení. Takže i když film vlastně skončí špatně, stejně si z něj vždycky odnáším úžasný optimismus a radost z tvorby. (27.07.2011)

"Tohle má být jako vtipné?" znělo mnohokrát z úst mých spolužáků při sledování staré české muzikálové komediální klasiky. Reakce naší generace na tento film nemohou být asi obecně výrazně pozitivní, a bohužel je to i při pohledu na dnešní společnost v zásadě pochopitelné. Osobně jsem při sledování nevyprskával smíchy, ale komediální scény mě často i přes značný generační rozdíl pobavili. Je to film plný českých populárních herců a zpěváků, jehož základním pilířem jsou známé písničky od autorské dvojice Šlitr a Suchý. Celá zápletka filmu v zásadě spočívá v ohromném problému, před který je postavena armáda. Veškeré zbraně se začnou měnit na hudební nástroje. To považuji za docela důvtipně vyobrazenou myšlenku - "Make music, not war!" Film mě zaujal zejména jeho hudební provázaností. Trend šedesátých let v podobě bigbandových aranží má něco do sebe. Originální mi přišel i sám námět a myšlenka filmu i přesto, že díky velmi častým hudebním výstupům byla nabourána souvislost samotného děje a ten tak přestává držet pohromadě. (29.03.2009)

Film, který pohodlně bere pět hvězdiček už jen tím, že existuje. Přesto něco k obsahu: Věčné dřevo Gott naštěstí hraje sám sebe (a je ještě čerstvý), všichni ostatní jsou prostě báječní, nebeští, nádherní (včetně štábu s Kam pospícháš starý šneku). A když vidím, kdo tvoří přepadovou výsadkovou jednotku, je jasné, že kritická situace v kasárnách se stává nejkritičtější. (Zpátky na zem: Schulze, braň se.) (02.03.2012)