If a Thousand Clarinets
Obsahy(1)
Mají hudební nástroje a nebojí se je použít! Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý…). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet… Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního „leporela“ Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (182)
Hudební film Kdyby tisíc klarinetů vnímám především jako projekt divadla Semafor a působí na mě podobně jako filmová prvotina Osvobozeného divadla Pudr a benzin. Hovořit o muzikálu je snad až příliš troufalé, jde především o prezentaci divadelního souboru v jejich typickém žánru odlehčené hudební revue. Děj je okrajovou složkou a, byť má zcela jasně definovaný vznešený postoj, poskytuje jen symbolickou morální oporu vlastní skutkové podstatě. Semafor, stejně jako prvorepublikové Osvobozené divadlo, sdružoval mnoho mladých a zajímavých osobností českého uměleckého světa. Své možnosti a schopnosti prostřednictvím hudebního představení odhalují energicky a sebevědomě. Hudební motivy jsou hravé a chytlavé, taneční choreografie má výrazné pohybové i umělecké kvality. Hlavní postavou pořadu je Tereza (dobrá Jana Brejchová), ambiciózní mladá televizní moderátorka zpravodajského pořadu. Příležitost v rukách ctižádostivého jedince dokáže ohromit i ochromit. Hlavní mužskou postavou je Patrik (velmi zajímavý Waldemar Matuška), nejviditelnější a nejaktivnější z vojáků propírané posádky s lehkou romantickou úlohou. Z profesionálních zpěváků revue zaujme talentované mládí: spolupracovníci s televizí Benjamin Novák (Karel Gott) a Edita (Hana Hegerová), či členky hudebního sboru Pavlína (Pavlína Filipovská) a Claudia (Eva Pilarová). Lídři Semaforu (příjemní Jiří Suchý a Jiří Šlitr) se zjevují v rolích pokojných parašutistů. Zvláštním případem je dezertér Schulze (pozoruhodný Jiří Menzel), nehmatatelný symbol ve hmotné formě. Z účinkujících vojáků: jazzující seržant Nikolas (Jiří Jelínek), snaživý voják Tony v úloze konferenciéra (Antonín Šůra), či hlavní muž speciálního tanečního komanda (Pavel Šmok). Z čistě hereckých rolí: nejtragikomičtější osoba a velitel posádky plukovník Korund (velmi dobrý Vlastimil Brodský), postupem času stále nervóznější ministr války (vynikající Martin Růžek), náčelník utečeného štábu (dobrý Darek Vostřel), nejpevnější člen skrytého štábu (dobrý Václav Lohniský), nadporučík a další člen štábu Lorenz (sympatický Karel Mareš), rozpohybovatel absurdního úkazu a tvrdý podporučík Max (zajímavý Jiří Bruder), poslední poslušný člen posádky a vojín Hubert (zajímavý Vladimír Hrabánek), ctižádostivý velitel přepadového oddílu Kraus (zajímavý Jan Pohan), pragmaticky naléhavý šéf soukromé televizní stanice (dobrý Bohumil Šmída), či jeho povolná sekretářka (Evelyna Steimarová). Dějová linka v sarkastickém nadhledu slibuje, ale naplno je provedeno pouze hudebně-taneční vystoupení. Jako doklad uměleckých ambicí divadla Semafor je tento film nenahraditelný. Navíc stále jemně pobaví. ()
Dlouho jsem žila v přesvědčení, že Karel Gott v tomhle filmu zpívá „možná, že jsem mocnil, neboť se mě zmocnil něco jako pocit, že tu hraje tisíc klarinetů…“ a naprosto jsem jeho halucinaci chápala, protože já mocniny a odmocniny nepochopila nikdy. Dnes si „klarinety“ ráda dám jako občasnou oddychovku, bez záště ke starým časům a s úctou k tomu, co v nich – na umělecké scéně – bylo, a o čem si dnes můžeme nechat jen zdát. ()
Ján Roháč nenatočil moc celovečerných filmov ( točil TV filmy ). Tento film patrí medzi klasické dielo českého muzikálu. Je postavené na obrovskej popularite Suchého a Šlitra a ich pesničiek. Vo filme vidíme aj krásnu Janu Brejchovú, ktorá bola v tých rokoch európska hviezda. Táto hudobná komédia o kasárňach v ktorých sa zmenili zbrane na hudobné nástroje zanechala veľa krásnych piesní, ktoré možno počuť do dnes ( Tereza, Babeta ). Je dosť zaujímavé, že v sedemdesiatych rokoch sa u nás tento film hrával len vo filmovom klube. Asi preto, lebo sú v ňom perfektne vykreslený velitelia našej armády. Film hodnotím 65%. ()
Filmový přepis muzikálu Kdyby tisíc klarinetů je prapodivným pomníkem jedné etapy českého hudebního divadla. Na počátku byla inscenace Divadla Na Zábradlí ze sezóny 1958/9, po té fenomén SeMaForu a výsledkem se stalo černobílé širokoúhlé pacifistické pásmo, které u nás prohrálo v konkurenci s barevnými a srozumitelnějšími Starci na chmelu a v některých zemích bylo dokonce zamítnuto do širší distribuce. Fenomén se z filmu stal až při obnoveném uvedení za normalizace. V čem je tedy problém? Naivní zapracování rádoby nezávislé televize (stejné médium se ve filmech řešilo už před válkou a už tehdy mnohem inovativněji), zejména parodické scény se Šmídou i s celým ministerstvem války jsou jak vystřižené z jiným šedesátkových počinů (Bílá paní, Konec agenta W4C nebo Šíleně smutná princezna). Zatímco na divadle Zuzanu hrála zralá Ljuba Hermanová, ve filmu máme tutéž roli věřit sexy Brejchové, což taky drhne. Takže zůstává besídka semaforských populárů, která funguje jako náhodný jukebox a formát celovečerního filmu vrací nejméně o tři čtyři dekády zpět. ()
Skvělá prezentace špičky naší popkultury. Všichni zpěváci zde vystupující jsou dávno legendami. Takhle silnou sestavu už se nepodařilo nikdy zopakovat. Je tu několik opravdu fenomenálních výstupů, které by v dnešní době zvládl z našich sólistů asi málokdo. Nemohu nejmenovat duet JE NEBEZPEČNÉ DOTÝKAT SE HVĚZD. Samotný příběh nic úžasného. Choreografie, ve své době pěkná, je v dobách dnešního taneční drilu podprůměr. Menzel před kamerou klasicky tragickej. Z celého filmu ale čiší velké nadšení všech zúčastněných, kteří si byli vědomi toho, že dělají něco výjimečného, něco co tu do té doby nikdy nebylo. Netřeba říkat, že soudruhům to ani trochu nevonělo a přáli si, aby film propadl, k čemuž šířili i nepodložené pomluvy. Diváci se zachovali přesně, jak soudruzi nechtěli, a není se co divit. I my se tak můžeme těšit z tohoto kulturního a dnes již archivního klenotu české populární hudby. 74% ()
Galerie (17)
Zajímavosti (30)
- Písnička Tereza zazní ve filmu třikrát, ovšem pokaždé v jiné podobě: jako zpívané sólo W. Matušky, posléze poloinstrumentální verze v podání stejného zpěváka a nakonec jako duet Matušky a Karla Gotta. (Robbi)
- Ve filmu se objevuje Jeep, osobní terénní automobil české provenience s názvem Škoda 973, později nazývaný Babeta. Tento kus nikdy nebyl zaveden do výroby. Více se o něm lze dozvědět v cyklu ČT Zašlapané projekty (od r. 2008). (sator)
- Kabriolet je americký Buick z roku 1954. Vůz, který táhne dělo, je americký Dodge M-37. Luxusní minibus je Mercedes-Benz O 319 z roku 1956. Technický vůz společnosti „Telvis“ je upravený ruský mikrobus PAZ 652 z roku 1959. Vůz s plošinou a zvedací konstrukcí je východoněmecký Robur LO 2500 z roku 1961. Další mikrobus je Robur LO 2500 B 18. Ve filmu také můžeme vidět auto Škoda Agromobil 4x4 z roku 1962. (sator)
Související novinky
Zemřel Jiří Menzel
Ve věku 82 let zemřel v sobotu večer český oscarový režisér Jiří Menzel, informaci v neděli prostřednictvím sociální sítě zveřejnila jeho manželka Olga. Světoznámý tvůrce, jenž se v posledních letech… (více)
České lázně ve filmu
Česká města se v průběhu let stala kulisou pro mnoho filmových tvůrců. Zrakům lokačních z českých i zahraničních filmů neunikla ani lázeňská města. A zájem o ně mezi filmaři stále je. Na výlety po… (více)
Reklama