I Am Not Okay with This

I Am Not Okay with This! Komu sa páčia tínedžerské tlachy o hovne, nech radšej siahne po The End of the F***ing World. A pri najnovšom liberálnom "módnom trende" - pichneme tam lesbu alebo buzeranta, okorenený "čokoládou" alebo "suši" mi už vypadávajú zuby. (27.02.2020)

I Am Okay with This. Je to citlivý, vtipný, napínavý, dobře nacastovaný, má to atraktivní, byť lehce nepochopitelnej osmdesátkovej look, je to neotřelý, má to výbornej soundtrack… Těším se na další sérku. P.S.: Těším se zbytečně, žádná druhá sérka nikdy nevznikne, Netflix ten projekt už v roce uvedení první série zaříznul. A skoro bych řekl, že bez dvojky nemá smysl koukat na jedničku. Jenom se navnadíte, v hlavě se vám urodí spousta otázek a všechny zůstanou bez odpovědi. Z toho důvodu shazuju hodnocení ze 4 pecek (pomyslných 70 procent) na odpad!. Snad tím někoho odradím od sledování. Je to jak soulož bez vyvrcholení- máte z toho takovej na pytel pocit, že by do toho bejvale bylo lepší vůbec nejít. I Am Not Okay with This. (11.01.2024)

No... První díly byli super ale konečný to byla čirá nuda. Předposlední díl kde byla Sid atd. Po škole byla asi nejlepší epizoda který bych dal 75%, zbytek série byl takový meh. Na celý seriál jsem koukal jako pozadí, na to že to má být na způsob End of the f***Ing world, tak to je oproti tomu velký Mech. Seriálu dávmá max. 65% (24.01.2021)

Další pohádka o loserovi (a zase strašně nesympatickém) se zvláštními schopnostmi. Já se divím, že vás to ještě baví. Mě ne. Ne, že bych se s postavou outsidera nedokázala ztotožnit, ale tahle písnička už je prostě strašně ohraná! Až na závěrečný cliffhanger a sympaťáka Stana vlastně ničím přehnaně zajímavé. Koukatelné to je, to nepopírám. Srovnávání se ST nebo EOTFW je mimo. (04.03.2020)

Asi jsem od téhle minisérie čekala příliš, a tak přišlo menší zklamání. Vizuálně to bylo podařené, koukalo se na to vážně hezky, prostředí bylo líbivé a pro mě nesympatickou S. Lillis v roli Syd vyvažoval vtipný W. Oleff (opět) jako Stan, který měl šanci ukázat své herecké výkony v nejlepším světle. Ze začátku jsem se ale prala s myšlenkou, zda to Carrie připomíná úmyslně nebo zcela náhodou, ale po pár dalších odkazech, která se týkala i jiné osmdesátkové tvorby, jsem pochopila, že je to asi úmysl. Trochu jsem se bála, aby se nespoléhalo jen na ten retro feel, ale nakonec byl ten mix žánrů docela zajímavou podívanou. Přesto mi ta podobnost zrovna s Carrie z nějakého důvodu pila krev, stejně jako celá Syd - ač jsem se vážně snažila si ji trochu více oblíbit. Jenže s poslední epizodou přišel šílený závěr, který nakonec potěšil a rozehnal i ty negativní pocity ohledně celého díla, takže jsem nakonec byla spokojená. Nemyslím si, že se jedná o něco převratného, ale jako oddechovku jsem to vlastně dokázala mít ráda. (02.03.2020)