Bridgertonovi - Série 1

Když ponechám stranou úsměvný multikulturní podtext, o kterém je asi zbytečné se zmiňovat, tak mi seriál Bridgertonovi přišel jako obyčejná romantická telenovela, která krom pěkných kostýmů nenabízí prakticky nic, co by stálo za řeč. Postavy jsou extrémně nesympatické, chovají se krajně nelogicky, dialogy nestojí za nic. Dobovou atmosféru Anglie 19. století se tvůrcům bohužel vůbec nepovedlo navodit, příběh mi celkově přišel jako obyčejná jednoduchá slaďárna, bez nějakých složitostí či větších ambicí, která nabízí snad jen divně natočené erotické scény, nebo třeba nepřeberné množství postav, mezi kterými je místy velmi těžké se zorientovat. Scénář je jedna velká hrůza, typický produkt dnešní hyperkorektní doby. Prakticky nemám co hodnotit, seriál jsem de facto protrpěl, kdybych věděl, co mě čeká za přeslazený nesmysl, v životě bych si ho nepustl. 0/10. (04.12.2023)

Tak tohle jsou ti slavní Bridgertonovi? Sice jsem dala první sérii na jeden zátah, ale rozhodně ne proto, že mě to tak nadchlo... celé se to na můj vkus topilo v průměrnosti, místy až v podprůměrnosti. Hlavní linka za mě byla taková zvláštní a ústřední dvojice kromě peprných momentů vlastně neměla absolutně co nabídnout (a ani to to nezachránilo, chemie tam za mě prostě nebyla). Každopádně vedlejší linky to utáhly aspoň na ty tři hvězdy, i když pocitově to je u mě tak za dva a půl. Aspoň musím vypíchnout krásný vizuál a kostýmy. Snad bude druhá série lepší... // Po druhé sérii beru zpět, hvězda jde dolů, protože druhá série je o tolik lepší, že mi první přijde v porovnání s tím fakt špatná… (18.05.2024)

Preromantický Londýn je zde vykreslen asi podobně realisticky jako Hobitín, a to včetně pastelových barev, pročež mi schází v žánrech pojem "fantasy". Leč přijmeme-li premisu, že černí sluhové v bílých parukách vůbec nevypadají otroci, které chtěl někdo hrubě zesměšnit, a že největším projevem lásky je spečetěná ejakulace, můžeme se královsky bavit přehlídkou volánkových kostýmů, dechberoucích plesů a bezvadných lidiček, kteří mají prostě jen smůlu, že je osud postavil v jakémkoli smyslu či poměru proti sobě. Zakáži si tedy interpretovat navýsost postmoderní, postkoloniální a obecně posthistorickou podívanou, a spokojím se s konstatováním, že Whistledownová je přelud, jehož totožnosti nevěřím. (19.03.2022)

Nějak poslední dobou oceňuji tyhle konzumní záležitosti bez hlubší myšlenky mnohem víc než vážnými tématy prostoupené filmové poklady. Koneckonců, tyhle příběhy jsou tu od toho, aby nám pomohly odstoupit od reality a prostě si odpočinout, v čemž mi Bridgerton vážně pomohl. Je to samozřejmě záležitost primárně pro ženské publikum, takže se můžeme kochat krásnými róbami, účesy, stylizovaně barevnými scénami... ale to je možná tak všechno. Příběh je to sice pěkný, postavy zajímavé, více či méně, některé i trochu více realistické, ale povětšinou jsou interakce mezi nimi natolik směšné a neuvěřitelné, že se budete chytat za hlavu. To, že vše je naprosto nelogické a zcela nerealistické, asi nemusím komentovat. Zároveň mám ale pocit, že představit tuhle typicky červenou knihovnu ve světle kýčovitých scén a interakcí byl tak trochu záměr. Ať tak či tak, já se bavila. A jsem zvědavá na další sérii. (26.03.2022)

Mě na tomhle vyloženě uráží, že je to psané pro lidi po lobotomii. Jakože Shonda u mě bodovala s Grey’s Anatomy, ale tohle je oproti tomu absolutně úplné dno. Trochu se snaží kopírovat stejný formát ve stylu toho vypravěče, jenže zatímco v Grey’s Anatomy jsou to relativně hlubší myšlenky, tady je to jeden kýčovitý, nic neříkající plk za druhým. A navíc je v těch dialozích naprosto vidět, že ty muže píše ženská. Takový absolutní, naprosto nelogický bludy, to už jsem dlouho neslyšela. Tohle dílo zaslouží z Netflixu být smazáno a zapomenuto. (17.04.2022)