Scaevola

Snímek nepochybně představil mnohé z postupů, které dnes již považujeme ve filmové produkci za běžné a formě jako takové vskutku nelze nic vytknout. (Navíc jsem zjistil, kde všude se inspiroval J. Milius při točení Cimmeřana.) Vzdor tomu mi však v paměti utkví především prkenný výraz hlavního hrdiny a dojem povedeného řemesla zastínila angažovanost - dobově samozřejmě příznačná a pochopitelná, nicméně z dnešního pohledu nucená, až nepřirozeně směšná.

Popis sliboval psychologický thriller s vyšinutou sektou, ústřední nápad příjemně naladil atmosféru, a zbytečně, rozumějme samoúčelně, krvavé finále zkazilo chuť. Režisér perfektně zvládá akční scény a křeše napětí z pronásledování hrdiny a fatalistických interakcí mezi postavami, ale skutečný děs vyvolat nedokáže a neujasněná dramaturgie (opravdu by to všechno stačilo bez nadpřirozena!) mu podráží i druhou, už tak dost vrávorající nohu. Škoda, protože D. Stevens hraje výtečně a M. Sheen jako vždy také.

Řeklo by se, že všecho kráčí ve starých šlépějích, nicméně znavené duši i ta trocha řezničiny přijde vhod a něco průpovídek o střetu nového a starého potěší též. Slizký fanatik zaujal a kupodivu se to podařilo i trojlístku hlavních hrdinů, ač opětovně skřípe motivace (co že vlastně chce anglický poskok, je mi záhadou) i načasování zápletek (Vidlí vous zřejmě ovládá teleportaci). Inu, pyšnější nežli Uthred, ale v rámci žánru se jedná o příjemné překvapení.

Je mi záhadou, proč se renomovaný režisér, jenž se jistojistě nemusí trápit s placením účtů, odhodlal natočit pokračování jednoho z nejklasičtějších snímků postmoderního Hollywoodu. Nicméně stalo se. Pakliže nebudu přímo porovnávat, nemohu nezmínit slabý výkon hlavního hrdiny, kostrbatý scénář a patetické ždímání prvního dílu. P. Mescalovi jsem nevěřil snad jediný záběr, nerozuměl jsem tomu, proč by ho měl kdokoli následovat do boje, a jeho motivace - prý vedená pomstychtivostí - se musela fakticky rozplynout už někde v první třetině. D. Washington sice přehrává všechny ostatní o několik tříd (protože P. Pascal jednoduše nemá co hrát), jenže k závěru udělá jeho postava několik zásadních chyb, jež celé její snažení, a potažmo i smysl snímku, úplně zničí. Ztřeštěná císařská dvojčata sice tvoří zábavnou vsuvku, ale jakožto aluze na M. MacDowella neobstojí, protože film zkrátka není o nich. Kdyby se scénář soustředil na střet dvou potenciálně kladných hrdinů, kdyby zkoumal dekadenci vládnoucích vrstev, kdyby se alespoň rozhodl, jestli tedy Římu fandí, nebo nikoli... Ve výsledku jsem tedy sledoval sice úžasně natočenou sword-n-sandals báchorku, než ve formě připálené, a navíc velice řídké kaše.

Snímek představuje dnes již extrémně klasickou záležitost, která z velké míry utvářela můj vztah k hollywoodským velkofilmům, a dodnes si velmi detailně vybavuji mnohé scény, a především jejich emocionální náboj. O historické věrnosti nelze samozřejmě mluvit, ale jinak vše sedlo a doteď sedí přesně tak, jak by mělo.

K filmu dorostla další generace, a tak jsem zjistil, že jsem ho ještě nehodnotil. Po čerstvém připomenutí proto musím konstatovat, že klasika žánru a hvězda dětských let po filmové stránce nezestárla, ač o hereckých schopnostech mnoha zúčastněných lze pochybovat (hlavně P. Brice tu působí neskutečně prkenně), scénář má více děr než fantasy romány K. Maye o superhrdinovi O. Shatterhandovi, a rádoby komické vsuvky pouze degradují jinak obstojné tempo. Nicméně pakliže snímek sledujete jako zábavné pohádkové béčko, zklamáni nebudete.

Dlouhé čekání na nějaké skutečné finále bohužel padlo vniveč, nicméně série zdařile došla svému konci, pokračujíc v nastaveném kurzu i kvalitě. Velmi jsem se těšil, dostal jsem, co jsem očekával, a nyní doufám, že čtvrtá řada už nebude.

V rámci nastavené laťky MCU seriálů jsem byl vlastně spokojen. Čarodějnickou tematiku mám rád a na efekty, výpravu nebo herecké výkony jsem si nemohl stěžovat. Trochu mi vadilo, že titulní antihrdinka po většinu času představuje pouze páté kolo u vozu, ale ostatní postavy tento fakt bohatě vynahradily. Vedle nevyvážených epizod (vede sedmý díl, naopak o čem byl začátek už téměř nevím) představuje největší minus celková zápletka počinu: Pozornější divák totiž odhadl Agathin příběh už někde u druhého/třetího dílu, takže finále vyšumělo do prázdna a tím se otevřela hrozivá prázdnota, protože to vlastně nebylo o ničem. (následuje spoiler) Dozvěděli jsme se sice, že Agatha je na emo-holky a že minimálně jeden Wandin syn skutečně existuje, ale to je tak všechno. Ještě štěstí, že čarodějnická balada je tak chytlavá...

Po delší době podařený historický biják klasického rámce sází na nutnou redukci dějových linek, aniž by však pomíjel cokoli důležitého. Výprava, lokace, kostýmy, efekty... celkový vnějškový dojem nemá chyb, jen spád a chemie mezi hlavními postavami mne trošku roztrpčily. Mnohé odbočky, několikeré rozhovory mezi hrdinou a jeho láskou, které nevykouzlily žádné napětí ani romantiku, a natahované finále včetně několikanásobného souboje postrádají smysl pro závěrečné - a v pravdě notně klíčové - vyznění, které naopak tvůrci spláchli jedním záběrem na vzdalující se loď. Jako by celé to osudové drama budovali jen pro jediný šermířský souboj, a to je prostě škoda.

Asi nebyl nejlepší nápad sledovat tohle dílko v horečkách, nicméně výsledek představuje skvělý příklad počinu, který diváka na jedné straně strašlivě štve až na hranici fyzického odporu, na druhé straně fascinuje do té míry, že hladově zhltne celou sérii téměř během jediného dne (že by estetická funkce?). Avizovaný novodobý kult jsem jaksi neviděl, L.-R. Depp mi nepřipadá tak úžasná, že bych kvůli ní slintal (a že toho předvedla), a ono opakující se rádoby nejasné vyznění, kdo že si hraje s kým, nebylo zase tak provokující, jak si snad tvůrci slibovali. Erotické napětí na mne navíc (bohužel?) vůbec nefungovalo a psychické týrání v konturách sebestředných dekadentů tvořilo atmosféru, která se mi patrně cíleně měla příčit. Z racionálního hlediska mi proto není úplně jasné, čím mne seriál tak zaujal, ale vím jistě, že znovu už ho vidět nemusím, přestože z paměti se mi jen tak nevytratí.