Bojovali za vlast

Atmosféra bezvýchodného tíživého snu, surreálné blouznivé výjevy raněných vojáků plné ohně a tmy, dlouhé záběry nekonečných donských stepí podbarvené žalozpěvy a zvuky bombardování... Tohle není žádný naturalismus Bratrsva neohrožených, tohle je Jobova noc. - Mírně mi ve filmu nesedí snad jenom závěrečná čtvrtina, která víceméně upouští od kouzelné lyriky dosavadního děje a dominují v ní dialogy a monology, nezřídka nasycené přehnaným patosem (který k tomuto filmu jinak patří). (24.02.2008)

V starověku byl takový významný velitel pluku, Alexandr... ehm... zatracená paměť. Suvorov? Žádný Suvorov, ten .. Makedonckov. -//- A jaké byl národnosti? On? No.. měl nějakou vlastní národnost, po ptákách. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ve filmu Sergeje Bondarčuka byl tentokrát i náznak humoru, což v tom umírání ruských gerojů byla velice příjemná změna. Na tehdejší dobu skutečně velkolepé bitvy, o výbuchy nebylo nouze, jen toho filosofování by mohlo být míň.. paradoxně nejmíň zajímavou postavou byl Ivan Zvyagintsev samotného Bondarčuka, jehož sténání na úvodu druhé části filmu a chvíli na to v lazaretu bylo úmorný. Naštěstí film podrželi ostatní herci, především pak staršina Poprischenko (Ivan Latikov) a kníratý důstojník se Streltsovem (dokud žili). (09.05.2016)

Tak trochu som očakával, že sa Bondarčuk pokúsil nejako uzavrieť Šolochovov nedokončený román (či skôr zdá sa epopeju). Nestalo sa a z filmu mám teda presne ten istý pocit, ako kedysi dávno z knihy - namlsaný a kruto opustený. Hlboko ľudské postavy, s rozvahou rozvíjaná téma a naraz BUM!!! - koniec. Keby to aspoň posunuli z prozaickej roviny do ešte reflexívnejších odtieňov, ale oni skrátka iba natočili tých cirka 300 Šolochovových strán. Dokonale natočili, ale čo z toho, sakra!! (04.12.2006)

Začátek je famózní. Skvělá kamera, rámování, smysl pro detail (sesouvající se kamení a přešlapující nohy v prvním okopu). Na sovětské obvykle vybledlé poměry nezvykle barevný film. Jenomže pak kopání okopů přibývá a vy zjistíte, že film nemá žádný děj. Američani sice točí filmy na hovno a zpočátku máte pocit, že Bojovali za vlast je pomník realističnosti, jenomže když tam soudruzi nezabudovali ani jediný silnější motiv (i kdyby měl Sergej jít večer na šukandu za Natašou a překazí to bombardování a sejdou se až za Donem), brzy začnete zívat a blížící se zlom východní fronty vás spíš uspí. Trochu lepší je scéna zraněného Sergeje Bondarčuka (Míla Besser vivat jakož celý první dabing), jenomže od M.A.S.H.e už jsme zvyklí na hodně krve a od Stalingradu i na amputace bez střihů... takže film a jeho "drsné" scény působí jako sametové pohlazení. Druhá půlka naprosto zbytečná. Propaganda to fakt není, soudruh je tu skoro urážkou. (22.07.2018)

Válečný velkofilm není naštěstí jen pouhou sovětskou propagandou, jak jsem původně očekával. Bondarčuk výstižně zvolil střídání tvrdých bojů s chytře napsanými postavami. Filmu nechybí kromě válečných bitev a napětí ani humor a pohled do nitra obyčejných vojáků.V jaké situaci se ocitli skvělě dokazuje scéna, kdy je Piotr Lopachin "peskován" stařenou za to, že kvůli nim musí opustit svůj domov. (09.05.2016)