Vojna a mír II
Vojna i mir II: Nataša Rostova
War and Peace: Part II
Vojna a mier: Nataša Rostovová
Obsahy(1)
Na svém prvním velkém plese se Nataša Rostovová seznámila s knížetem Andrejem Bolkonským. Zamilovali se do sebe a kníže Andrej přijíždí do domu Rostovových žádat o ruku mladé hraběnky. Získal svolení, ale z celé řady důvodů byla svatba odložena o rok. Nedlouho před vypršením stanoveného termínu uzavření sňatku se v salónu Elen Bezuchovové přiznává její bratr Anatol Kuragin k zoufalé lásce k Nataše. Nataše se rozhodne s Anatolem uprchnout. Uprchlíci jsou však včas zastaveni. Kníže Andrej ruší dohodu a vrací Nataše její dopisy i portrét.
Toto gigantické, výpravné filmové dílo, natočené na motivy stejnojmenného románu velkého ruského spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, vzbudilo nadšené ovace filmových kritiků po celém světě. K natáčení scén z bitev, jako například Bitvy u Borodina nebo požáru Moskvy v roce 1812 byla povolána pravidelná armáda a také jízdní pluk, vytvořený speciálně pro tento účel. Exteriérových natáčení se v davových scénách účastnilo více než 120 000 vojáků. Pro potřeby produkce bylo vytvořeno více než 35 000 kostýmů. Detaily z všedního, každodenního života v Rusku devatenáctého století, dobové kostýmy, společnost a její zvyky, psychologické portréty a hrdinství národa, sláva ruských zbraní – to vše přitahuje diváka stejnou měrou jako milostný příběh úchvatné Nataši Rostovové a knížete Andreje Bolkonského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (47)
Redukce voice-overů a velkoleposti a soustředění na postavy vytváří koherentnější a působivější celek. Působivější právě díky komornosti a koncepnějšímu a účelnější používánímu jak split-screenů apod. tak i prolínání hledisek a přenášení fokalizace z postavy na postavu. Dokonce i zmíněné vnitřní monology, zbytečně zahlcující díl první, jakoby nebyly jen otravnou doslovností (vynucovanou asi do jisté míry kulturní politikou SSSR), ale něčím jako nejasným a neuskutečněným dialogem mezi postavami. ()
Těžko srovnávat bitvu u Slavkova s niterným komplikovaně se vyvíjejícím vztahem dvou lidí. Druhý díl je prostě z jiného kadlubu než první a všechna jejich srovnávání nutně trpí tím, že se srovnávají trošku hrušky s jablky. Nicméně o hloubavé ruské duši (tentokrát beze vší ironie) se v tomto díle dovíte tolik, kolik Vám o ní chtěl Tolstoj říci. Navíc velmi jednoduchými srozumitelnými slovy a větami, které, ať sebehlubší, zůstávají prosté. Nenašel jsem důvod slevit ze 100%. ()
Jak byla první část vojna, tak druhá je mír. Úvodní scéna plesu je dokonalá. Výraz Nataši popsaný jako "připravena smát se nebo plakat", když touží tančit a žádný z mužů v sále pro ni nejde. Konverzací znuděný kníže Andrej, kterého Pierre požádá, aby šel tančit s Natašou a tanec samotný. Pokud by pro mě přišel kníže Andrej, budu klidně u zdi stát čtyři hodiny jak přikovaná. Úžasná scéna dvou zamilovaných, parelelně probíhajících monologů a odjezd knížete Andreje. Oproti knize jsme ve filmu ochuzeni o vstup hraběte Bezuchova k zednářům a jeho členství je jen náznakem zmíněno, škoda, ta scéna je vtipná. Zato máme hezky ztvárněné setkání Nataši a starého knížete Bolkonského. Jeho posměšný taneček v županu, kterým předstírá omluvnou poklonu, je hoden strašidla z cimbuří středověkého hradu. Následuje scéna v opeře, kde bohužel není popsán Natašin dojem z opery, kdy nebyla po setkání s otcem svého drahého schopna vnímat hudbu a jen sleduje scénu, kde se míhají operní pěvkyně, které jsou tradičně rostlé, takže vidí tlustou dívku, která hodně zpívá ... i když o tuhle dávku humoru jsme ochuzení, její seznámení s Anatolijem Kuraginem má své kouzlo. Nedůvodné intriky krásné Helén a svůdnické plány jejího bratra překazí Soňa a hlavně hrabě Bezuchov. Dej Bůh každé puberťačce takového přítele. A závěrečný rozhovor Nataši a Pierra je neskutečně dojemný. Kromě linie Natašiných lásek má tenhle díl i krásnou scénu lovu, kde se střídají pohledy lovců a kořisti. Člověk má chvílemi pocit, že je vlk. ()
Dlouho jsem váhal s hodnocením, byv ne úplně dokonale spokojen. Druhá kniha se soustředí zejména na vnitřní svět dospívající Nataši, a tato látka je značně těžší, než předvedení výpravných scén. V těch si je Bondarčuk neuvěřitelně jistý, ani zde není co vytknout -- nemyslím třeba výpravě a choreografii plesu, ale tomu, jak je na něm předvedena Nataša (a Andrej a Pierre). Mírnou výhradu mám zkrátka k tomu, že režisér velmi často využívá subjektivní kameru, očima některého z vystupujících. Krásně funguje těkání pohledu lapeného vlka po lovcích, zajímavé je zkreslování optiky slzami, světlem svíček... no jenže pak toho začne být až moc, jakoby se Bondarčuk těmito možnostmi opájel (třeba rytmické probleskování kolem opery). Odpustím-li, je zde druhý problém, že totiž není v tomto vyprávěcím prostředku důsledný, a dost často jej ruší vnitřní monology nebo vypravěč. Myslím si, že narozdíl od I. by II. jen slabě fungovala sama o sobě, bez znalosti knihy. Děj je zkratkovitější a jaksi roztrhanější, tyto berličky ale na můj vkus trochu moc trčí. Takže s rozpaky -- nadržuji -- velmi těsně za 5. ()
Po vojne v prvej časti, prišiel v druhej mier a záležitosti vzťahov. Film nie je zbytočne preťahovaný, je umelecky spravený s úžasnou kamerou a efektami, dialógmi, proste je to starší klenot. Vidíte, aké jednoduché je spraviť perfektný film aj bez tisícov komparzistov. Ale vážne, aj tento film bol megalomanský a určite nebolo jednoduché ho natočiť, no dej bol pre mňa zrozumiteľnejší a nebol taký chaotický ako sa mi zdal v prvom diely. Iste určité tajomstvo, záhadnosť a nevyspytateľnosť treba, aby sme docielili hĺbky, akú mali v sebe napríklad Tarkovského filmy, no niekedy stačí veci pomenovať priamo. Toto bola opäť skvelá ukážka ruskej kultúry. ()
Reklama