Vládcové nebes

Bratrstvo neohrožených se mi líbilo o něco víc. Tady jsem byla trochu zmatená v množství postav a jak se celkově dost přeskakovalo z jedné postavy na druhou, tak jsem si s nikým vyloženě nevytvořila nějaké pouto. Místy mi to tudíž příšlo spíš dost povrchní, že to nešlo do hloubky. Ale pořád se jedná o vynikající seriál, který nám dostatečně přibližuje život amerických pilotů za druhé světové války. (15.05.2024)

Tak nám ten seriál o nelétajících letcích skončil a z nitra mého mozku se neodbytně na povrch dere otázka..... Proč tohle, kurva, vůbec točili??! Těšíte se na velké letecké bitvy? Zapomeňte! Těšíte se na překvapené výrazy nácků, když se na ně poprvé řítili P51? Zapomeňte! Těšíte se na..... Raději nepokračovat ve výčtu zklamání. MOTA trpí na slabý rozpočet. Něčeho většího se dočkáte někdy z kraje seriálu, tak třetí nebo čtvrtý díl. Tam se, dejme tomu, děje v tom vzduchu něco víc. Jinak se nedočkáte ani dokumentárních prostřihů jako třeba v Pacifiku. Seriál místy působí až nuceně. Jako pojďme to natočit za každou cenu,i když nemáme love na kvalitní zpracování leteckých soubojů. Pokud vím, tak se toho HBO vzdalo, právě kvůli vysokému rozpočtu. Chápu, že tvůrci se místo toho jali ukázat raději i věci kolem - trauma, sestřelení nad nepřátelským územím, pomoc od odboje, nevěra, koncentrák.... To je sice všechno moc pěkný, ale je to v takové míře, že to začne nudit. A proč? Protože to ve vzduchu prostě skoro není. A to je z mého pohledu zásadní nedostatek v seriálu o letcích. (19.03.2024)

Válečný seriál z produkce Spielberga a Hankse o pilotech bombardérů byl výborný z dokumentárního hlediska jak to teda jako technicky fungovalo, prvních pár bojových scén je opravdu dechberoucích a poslední dva díly ze zajateckého tábora v posledním fázi války taky fajn, ale ne nic z čeho se člověk posadí na zadek, čemuž nepomáhá velké množství postav a žádná zajímavá nebo zajímavě vykreslená, já si po devíti dílech sotva pamatuju jména.  Jakmile kluci přistáli, nevím o čem to bylo. (17.03.2024)

Bylo opravdu bláhové si myslet, že ještě někdo natočí takový klenot, jako Bratstvo nehrožených, zvláště, když vezmeme v úvahu, že natočit film o paragánech, pohybující se valnou část mise na zemi, neni tak technicky náročné, jako natáčet o letcích, takže bylo asi dopředu jasné, i vzhledem k časovému odstupu od konce války, že mnoho scén bude komplet digitálních, a vesměs to ani nijak nevadí, některé scény jsou fajnově odfiltrovány tak, že působí skoro jako dobové dokumenty. Jen škoda, že tomu pak chybí nějaké to větší emoční srdíčko skrze postavy, protože když máte prostě tlupu borců v kuklách, tak ty rozeznávající schopnosti se prostě zmenšují. Ale produkční skupina okolo Spielberga pořád ví, jak na to, a pořád dokáže správně vytáhnout ty nejdůležitiější momenty do úplného kvalitativního maxima. Tak co za dalších deset let? Tankisté? Ponorky? (18.03.2024)

Bratstvo neohrozených je vynikajúca miniséria, ktorá sledovala americkú 101. výsadkovú divíziu a vtiahla a zasiahla ma teda neskutočne. Takže na podobnú látku, ktorá tentokrát sleduje 100. bombardovaciu letku som sa veľmi tešil. K porovnávaniu s Bratstvom to navádza, ale je na mieste posudzovať to ako samostatný projekt. A vo výsledku je to veľmi vydarené nahliadnutie na osudy letcov počas II. svetovej vojny a aj poskytuje pohľad na tento konflikt z inej perspektívy, ktorú zase tak veľmi nevídame. Tvorcom sa úspešne podarilo preniesť diváka do kokpitu, aby cítil všetky tie nástrahy, ktorým je posádka vystavená. Bitky sú v rámci možností spravené veľmi fajn a dokážu byť aj dosť brutálne (hlavne 3. a 5. epizóda naservírovali to najlepšie z nich), ale je tam aj pár, o ktorých sa hovorí, no nevideli sme ich, čo je škoda, no zase keby to bola samá bitka asi by to mohlo splývať. Už zo začiatku tu postavy dosť umierajú, čo na jednej strane ukazuje, že nikto to nemá isté, no na strane druhej väčšinu z nich som nepoznal a vzťah k ním som si nemal ani kedy vybudovať, ale zase dá sa to chápať. Ale samozrejme tí hlavní ťahúni si ma získali, či Austin Butler, Callum Turner, Anthony Boyle alebo Nate Mann. Prvé dve epizódy som si k tomu hľadal cestu, no od tretej som už tomu prišiel na chuť, v piatej to na mňa aj emocionálne doľahlo a finále tomu dalo skvelú a dojemnú bodku, ktorá mi zarosila oči (aj tá skvelá hudba tomu dosť pomohla) a privodila husiu kožu (istá scéna v tábore). Menšiu výhradu by som ešte mal k tempu, kedy by možno stačilo skrátiť o 2 epizódy a bolo by to ešte plynulejšie. Mimo to však prevládajú klady, užil som si to veľmi a rozhodne odporúčam. (16.03.2024)