Le Meilleur reste à venir
Le Meilleur reste à venir
The Best Is Yet To Come
To najlepšie ešte len príde
Kamera:
Guillaume SchiffmanHudba:
Jérôme RebotierHrají:
Fabrice Luchini, Patrick Bruel, Martina García, Thierry Godard, Zineb Triki, Lilou Fogli, Pascale Arbillot, André Marcon, Jean-Marie Winling (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Vlivem jednoho velkého nedorozumění jsou dva kamarádi z dětství (Fabrice Luchini a Patrick Bruel) přesvědčeni, že tomu druhému zbývá jen pár měsíců života. Rozhodnou se proto dát všechno stranou, dohnat ztracený čas a strávit poslední dny společně, bláznivě a nezapomenutelně. (HBO Europe)
Videa (4)
Recenze (36)
Proč je někdy tak těžké hodnotit filmy s touhle tématikou? Tedy alespoň pro mě. Nedokáži si na to odpovědět, ale tenhle příběh dvou kamarádů u mě vyloudil na konci nejednu slzu a to se počítá. Jen je škoda, že jsem to viděla dabované, originál by ty emoce zcela jistě podtrhnul ještě víc. "Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.“ ()
Tenhle mile lidský příběh o jednom velkém přátelství až za hrob se tvůrcům podařilo natočit vkusně, s lehkým humorem a nadhledem. Fabrice Luchini a Patrick Bruel se do rolí dvou celoživotních kamarádů opravdu skvěle hodí. Vzájemná interakce mezi nimi se tady zdá být skoro až hmatatelná. (70%) ()
Příběh dvou mužů, které pojí velké celoživotní kamarádství a zákeřná nemoc jednoho z nich, která je však kvůli velkému nedorozumění přisouzena tomu druhému, a tak se oba kamarádi snaží zpříjemnit poslední týdny života spřízněné duši, přičemž dochází i ke komickým situacím. Ten humor je ale dávkován decentně a je často spíše trpký. Více než o komedii jde o milý a zároveň smutný příběh o velkém chlapském přátelství, životní síle, a opoře, která ji dodává. Moc hezký film s dvojicí, která mne nesmírně bavila. 80 %. ()
S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. ()
Tohle komediální drama má jednu obrovskou přednost a tou jsou herci v hlavních rolích, pánové Fabrice Luchini a Patrick Bruel to rozehráli fantasticky a já se nechala vtáhnout, podmanili si mě.. Příběh dvou celoživotních kamarádů je moc pěkný a fungovalo jim to skvěle.. Bohužel jsem celý film doufala v jiný závěr (dle názvu), takže mě tvůrci ve finále doběhli, prostě jsem si myslela, že to bude víc komedie než drama a ono to bylo obráceně... ()
Reklama