Creepshow

Výbornej povídkáč, kterej potěší Kingovým perem, spoustou známých tváří, různorodostí a také příznivce Romerových splatter masek. Nepotěší snad jen močopudým hereckým výkonem samotného Kinga, přičemž zajímavostí jest herecká účast tehdá desetiletého Kingova syn, dnes již známého spisovatele Joe Hilla. Za nejlepší považuju prostřední povídku se záporákem Leslie Nielsenem, kterou bych díky důmyslné vraždě nazval možná až exploitační. Na tento typ filmu spokojenost. 80% (10.02.2015)

Povídkový film, který hodně připomíná seriálové Příběhy ze záhrobí. Je naivní od něčeho takového čekat hrůzu a strašení, od začátku je jasné, že jde v prvé řadě o zábavu nebo černý humor. Vyloženě špatná není žádná povídka, jen jsou některé spíš divné. Když je rozeberu zvlášť (jen hodnocením - ne popisem včetně point jako kupa zdejších retardů), tak první povídka je za 8/10, druhá 6/10, třetí 7/10, čtvrtá 9/10, pátá 6/10. Masky jsou skvělé, má to své kouzlo - něco takového už se dneska bohužel netočí. (20.03.2011)

Pět hororových povídek, s pointou ve stylu nelsonovského "cháchá", nabízí zábavu typickou pro rozverná osmdesátá léta. Zapomeňte na civilnost, vše je tu podřízeno nadsázce či smyslu pro třeskuté vtípky z obchodu s legráckami. Nedokážete-li se zasmát zvuku prdícího polštářku, patrně pro vás Creepshow nebude tou správnou volbou. Po krátkém prologu s malým vášnivým čtenářem hororů, jehož ztrestá chrapounský otec, se nám představí první povídka Otcův den. V hlavní roli olezlá, vylezlá a vlezlá mrtvolka toužící po sladkém dortíku. A že si jej nakonec upeče sama, to by čekal málokdo. Roztomilá zombie vybíjená. Pak přichází na řadu to nejhorší z celého souboru, Osamělá smrt Jordyho Verilla. Jordy Verill je farmář, Stephen King a debil. Po nálezu meteoritu počne obrůstat mechem, koukne na televizi, vypije pivo, vykoupe se a zastřelí. Byl jsem rád. Třetí příběh s mnohoznačným názvem Něco, co tě úplně pohltí, nemá nic společného s deepthroatem, ale pro mě osobně byl tím nejlepším, co mi tahle antologie nabídla. Parádní výjeb s Leslie Nielsenem alá Carpenterova Mlha. Poté najdeme pod schody staré univerzity Bednu z roku 1834 a v ní uskladněný a hladový „asiYetti“ sežere, na co přijde. Milé a krvavé. A na závěr si dáme rendez-vous se šváby, kteří v množství větším než malém navštíví byt jednoho starého a protivného dědka a dezinsektor nemá zrovna čas. Krásně nechutné. V epilogu pak už jen dostane chrapoun, co si zaslouží a zábavná projížďka panoptikem hrůzy končí. Příjemně nostalgická čtyřka. (12.01.2017)

Asi jsem viděl něco jiného než ostatní. Možná, že to bylo vtipné, ale já ty vtipy nepochopil, možná to bylo strašidelný, ale ani to mi nepřišlo. Obrovské zklaméní. Čekal jsem povedenou horor/komedii s Nielsenem, ale ten mi taky nesedl do role. Prostě jsem tomu nepřišel na chuť. Asi už jsem z úplně jiné generace, která to nemůže pochopit. (20.12.2010)

Líbila se mi druhá polovina povídky o plážovém pískovišti a tasmánském čertovi, jejich úvody mě ale pekelně nebavily, stejně tak zbývající tři povídky okolo, které mají svou nezáživnou brakovostí namířeno do nejhlubších hloubek odpadu. Už nikdy víc, raději nějaký tradiční povídkový seriál alá Věřte nevěřte, Příběhy ze záhrobí, Neuvěřitelné příběhy, nebo správně potrhlej brakovej filmeček alá Chillerama, Dům v kraji hrůzy, Klub příšer apod.... I druhý díl Creepshow byl koukatelnější, ačkoli příběhy nebyly námětem o moc lepší. 20% (16.11.2014)