Hollywood

Rozjede se to krásně. Mladí slílci přiběhnou k branám Hollywoodu, kde je producenti přivítají s otevřenou náručí, ale místo konkurzu rozepnou poklopec a přejdou rovnou k ústní zkoušce. Prvních několik epizod mi prodalo seriál se smyslem pro humor, který obdivuje klasický Hollywood, ale zároveň si uvědomuje jeho tehdy skvěle ututlané skandály a nebojí se o nich mluvit. Bohužel se to časem kamsi vypařilo. Zůstaly sympatické postavy, kterým člověk přál úspěch i přes neustálé chybování. Hlavní roli získal progresivní příběh o tom, co mohlo být, kdyby se ve správný čas na správném místě sešli ti správní liberálně smýšlející filmaři. To zní ještě líp a byl jsem zvědavý, jakými kličkami tvůrci vybudují alternativní minulost. Jenže to vypadá, že kolem páté epizody se scénáristi tak zamilovali do hrdinů, že jim z cesty vyházeli všechny překážky. Na jednu stranu se tím zachoval energický styl seriálu, ale v té chvíli bych se vůbec nebránil nějaké větší krizi, pořádné prohře. Z postav, které začínaly jako sobecké prasata, se ze scény na scénu stanou svědomití mecenáši. Je to až absurdně pohádkové, jakoby všem v L.A. přes noc trojnásobně narostlo srdíčko. Ti záporáci, kteří nezmění týmy, jsou bez větších problémů smeteni ze stolu, nebo na ně příběh úplně zapomene. Haysův kodex je zmíněn, ale nikdo už neřeší, že minimálně jeden z natáčených filmů by pod ním nepustili do kin. Tahle filozofie "all you need is love" měla určitě dobré jádro, ale ve výsledku spíš zjednodušuje problémy, které v té době probíhaly v Hollywoodu a celé Americe. Film vlastně říká, že kdyby si pár utiskovaných nováčků stálo za svým, svět by jim padl k nohám a za půl roku by neměli žádné nepřátele. Že přesvědčit největší zábavní průmysl na světě vlastně není nic těžkého a desítky let trvající společenské tání se dalo přeskočit jediným filmem. Možná ještě problematičtější je pointa příběhu s úchylným agentem. Inu, Weinstein approves. Nic z toho nestačí ke zkažení zábavného seriálu, ve kterém si stále můžete užít kouzelnou atmosféru oplzlého filmového království. Silnější dojem ze závěru ale chybí. Šance říct něco konstruktivního o tehdejším nebo současném Hollywoodu byla promarněna. (29.08.2020)

Když lupnete seriálu název Hollywood pochopitelně to zcela jistě přitáhne pozornost nejednoho diváka či filmového nadšence chcete-li. Po zhlédnutí upoutávky jsem si taktéž odvětil, že tomu šanci chci dát. Je pravdou, že v první polovině mě dost iritovalo množství kuř buřtů, jenž se zde objevovaly a rovněž to jak seroš říká: it's oukej ču bý gej. Každá druhá postava si tak přičihne k mužskému tělu. Samotné natáčení a realizace filmu v seriálu pak byla stravitelnější limonáda. Nemůžu hodnotit příliš obecně, ale po Sex Education mě toto připadá jako univerzální netflixovský balíček v podobě propagace multi kulti či témat sexuálních menšin. Více než chtěná radost, je z seriálu cítit objednávku z výše zmíněných Do what do... (10.05.2020)

Značně problematický obsah v mnoha směrech, respektive autokritika hollywoodského systému nevyhnutelně zasazená do minulosti, protože když se s problémy nerovnosti, rasismu a xenofobie vypořádáme ve zlaté éře, tak v přítomnosti jakoby neexistovaly. V kontrastu s tím samozřejmě okouzlující a hravá stylizace vytvářející úsměvnou pohádku o cestě za oním Snem, který máme s Hollywoodem tak nějak automaticky spojený všichni. Některé momety jsou skvělé (George Cukor party, Hudsonova první kamerovka), nedokážou ale úplně zakrýt pachuť z otřesné práce s cliffhangery a jejich (nulovými) následky a onu atmosféru party progresivních dokonalých individuí, které v boji s odpornými karikaturami právníků jako z devadesátek prosazují boj za rovnoprávnost a osobního génia v jednom z nejvíce standardizovaných byznysů v historii. Metaforou a nadsázkou všechna zjednodušení neobhájíš. Ještěže tady máme fantasticky napsanou, zahranou postavu Dicka Samuelse, jehož citlivě vedený osobní příběh o celoživotním odpírání, které vybublává na povrch, má v sobě více zadostiučinění než celý přeexponovaný oscarový ceremoniál na závěr. 70 % (09.05.2020)

Nepomôžem si, ale úboho melodramatický, scenáristicky úplne biedny historický revizionizmus, v ktorom sa Hollywood snaží presvedčiť ako boli v old Hollywood ére najviac woke progresívna spoločnosť na zemi miesto pravdivejšieho náhľadu do absolútneho rasistického, sexistického a sexuálne deviantského kultu (kt. je mimochodom doteraz) mi nie je úplne po chuti. Hviezda za celkom ok začiatok a Jima Parsonsa, ostatné je za odpad. (05.11.2020)

Moje překvapivě první pořádná zastávka u workoholika Ryana Murphyho. American Horror story jsem vzdal po jednom díle, kdy jsem tušil, že to nebude úplně pro mě a k Hollywoodu jsem nikterak zvlášť nevzhlížel. Vlastně kdyby to psal pro kabelovku FX, jako některé předchozí kousky, a ne pro Netflix, vůbec bych se k seriálu nedostal. Ale jsem rád, že se tak stalo, jelikož tento seriál považuji za zatím nejlepší novinku letošního roku. Plně chápu, že spousta lidí se nepřenese přes sluníčkovou atmosféru (docela by mě zajímalo, jak asi vypadala původní temná verze), protlačování negroidní rasy a homosexuality. Nic z toho, na rozdíl od neurčitých postav v příběhu, nevidíme poprvé a mě zkrátka tak chytil příběh, že jsem stanovil vysoké tempo, jež mám z nedostatku času i ochoty málokdy. Co se týče obsazení, z něho na papíře pochopitelně ční Samara Weaving a Jim Parsons (v prvním díle ho nečekejte), jež hraje maximálně prokreslenou postavu filmového agenta s možná nejsilnějším dějovým obloukem. K mému překvapení mě ale chytly za srdce takřka všechny postavy, zahranými herci, které jsem před tímto seriálem neznal (nemaj zde někteří ani fotky) nebo dlouho nikde neviděl (Holland Taylor z Dva a půl chlapa) a rozšířil si tak obzory. Zdaleka však nejlepším byl Joe Mantello a o jeho postavě nechci vůbec nic prozrazovat, jenom doufám, že jej zas brzy někde uvidím. Netflix v době koronavirové uvedl bezpočet novinek a Hollywood možná trošku a nespravedlivě zapadl, dejte mu šanci nyní a vydržte alespoň pár dílů...9/10 (09.05.2020)