Brubaker

Režisér slavného Frajera Luka se vydal do vězení pro změnu tentokráte s Redfordem a výsledek je opět výborný. Tentokráte se příběh zaměřuje na ty s puškami a obušky. Redford ztělesňuje postavu, které nelze jinak než fandit, protože jako buldok bourá prostředí korupce, špíny a bezdůvodného lynčování. Wakefield nám ukazuje v prvních okamžicích, jak drsný svět může být. Poslední scéna se neobejde bez slz. Jedna z nejlepších Redfordovek. 85% (16.07.2018)

Klasická Redfordova kritika systému, tentokrát zaměřená na nelidské podmínky v amerických věznicích a obecně inherentní tendenci člověka sklouzávat k autoritativním a mocichtivým praktikám, přičemž chybět nesmí kupa moralizování a jeden ultrasilný charakter (čí asi?). Škoda přepáleného konce, tam už to chtělo ubrat. 8/10! (24.04.2013)

Prvních asi čtyřicet minut, než se Brubaker odhalí, je to to nejdrsnější vězeňský prostředí, jaký snad kdo kdy ve filmu zobrazil. Tak tvrdý a nepřátelský podmínky myslím nepanovaly ani na bojišti. Po seznámení se s okolnostmi a hlavními postavami se začne odvíjet samotný příběh. Brubaker je dost naivní a nekompromisní idealista, člověk, který si stojí za svým slovem, sny i zásadami a nehodlá se jim kvůli nikomu a ničemu zpronevěřit a to ani kdyby tím dosáhl svého původního cíle. Neubráním se srovnání s pozdějším Redfordovým snímkem Poslední pevnost, která vlastně pojednává o něčem dost podobným. Z pohledu člověka již znalého Brubakera mi přijde Pevnost jako trapná parodie, výsměch a možná až drzá snaha o rejžování z minulého úspěchu. Pravda, konečné zatleskání mi přišlo stejně dojímavé, jako i happyendové, ale to nic nemění na tom, že je Brubaker jedním z nejlepších, nejsyrovějších a nejreálnějších vězeňských dramat. Žádní hodní dozorci, žádní vězni, kteří se chtějí vzdělávat, skoro žádní vězni, kteří by nebyli křiví jako kosodřevina a o tom to je. O bláhových lidech a jejich snaze změnit svět a zlepšit ho. O Brubakerovi. (11.12.2006)

Jeden z nejsilnějších filmových zážitků, který mi zprostředkovala československá televize 80. let... Poměry v amerických věznicích nebo obecněji poměry ve věznicích, tedy místech, kde jsou z nějakého důvodu okleštěna práva jedince na důstojný život a kde je nejvíce zranitelný člověk-prvek dysfunkčního systému... Strhující herecký výkon Roberta Redforda... (16.07.2007)

Bezkonkurenčně nejlepší snímek z vězeňského prostředí a to tady píšu přes svůj obdiv k dílům Darabontovým. Nový ředitel Henry Brubaker nastoupil do věznice jako falešný vězeň a rychle zjistil, co je třeba změnit. Chtěl zlidštit podmínky ve věznici a k naplnění svého cíle použil výhradně přímočaré prostředky. Jednoduše určil pravidla fungování a přes odpor mocných je zavedl. Brubaker totiž nebyl žádný diplomat a o rovnováze světa pravděpodobně nikdy neslyšel. Okamžité zlepšení stavu věznice samozřejmě nemělo dlouhého trvání, protože Brubaker byl odvolán a návrat k původnímu stavu byl nevyhnutelný. O kvalitách filmu a jeho syrovosti nehodlám polemizovat. O poměrech ve vězení se však zmínit musím. Souhlasím s tím, že původní vězení nikoho nemohlo polepšit. Zaručuju se však za to, že do toho pekla by se nikdo nechtěl vrátit a k polepšení by snad mohlo dojít z důvodu strachu. Brubakerovo oplocené provoněné letní sídlo by k nápravě pravděpodobně nepřinutilo vůbec nikoho. To je ale jenom můj názor, který nemá s kvalitou snímku nic společného. (19.04.2009)