Babylon

Bradavky, sloní výkaly, kokain, močení, další bradavky, živá hudba, zběsilý tanec, hodně bradavek, náhodné úmrtí, hromadné sexuální orgie. Tak vypadá půlhodinový bujarý rozjezd v honosném sídle šéfa filmových studií. Další minuty ukážou škrábání se na vrchol i strmý pád z něj. Jenže teď jsou nahoře a hodlají si to do strhání užít. Damien Chazelle nakukuje za oponu v divokém období Hollywoodu, které výrazně ovlivnil nástup zvukového filmu. Stále poměrně mladý režisér a scénárista se znovu otírá o postavy, které podstupují emoční i fyzické peklo, aby se vydrápaly ke svému snu. Brad Pitt už svého cíle dávno dosáhnul, je superhvězda, která spíš než novými hereckými výzvami proplouvá manželstvími; živelná Margot Robbie je nováčkem v tomhle byznysu, chytne však první příležitost, je sebevědomá i trochu mimo kontakt s realitou; přistěhovalec Diego Calva (pardon, ale herecky mě neoslovil) se chce jakkoliv dostat na natáčení, klidně čmajzne sanitku, aby před západem slunce dovezl na plac kameru. Skáčeme mezi nimi, střídáme žánry podle převládající nálady postav. Sledujeme výpravné natáčení pod širým nebem, chaotickou pásovou výrobu (ve které Robbie zastíní hlavní hvězdu) i náročné (zvukové) natáčení v ateliéru (ve všech případech je to plné střihu, nápadů i fantastické režie). Prostě radost. Jenže to jsme někde za polovinou a stále víc se začíná projevovat, že Chazelle, který se předtím párkrát nalokal, se teď už solidně topí. Prostě sám sebe nedokáže krotit. Obávám se, že moc dobře nespí, protože hlava mu pořád jede, skáčou z něj desítky myšlenek, novátorských prvků a nápadů, ale už je to solidní (nejen) scénáristický bordel. Poslední hodina na mě působila nabubřelým/nekontrolovaným/egomanským stylem „podívejte, co svedu, podívejte, co tam ještě narvu!“. Narval, ale už to nelepilo. Přespříliš tlačí v do sebe zahleděnou exhibici. Jakoby sám sebe přesvědčil, že už je zatraceně velký filmař, dostal balík peněz a dostal až moc volné ruce. V jednotlivostech místy skvostné, jindy ale v mnohém nepřístupné dílo. PS: Po docela dlouhé době jsem viděl někoho odcházet v polovině promítání z kina. (21.01.2023)

Babylon je zážitek. Kvůli takovým filmům se zkrátka chodí do kina a nevím, nevím, jestli letos uvidím něco lepšího. Stejně dobrého snad, protože věřím Oppenheimerovi, ale lepšího sotva. Tříhodinová jízda neřestným Hollywoodem dvacátých let v půlhodinovém úvodu zašlape Luhrmanova kýčovitého Gatsbyho do kokainem posypaného parketu a dál se odvíjí stylem takřka tarantinovsky-coenovským, v němž je každá scéna perfektně napsaná i zahraná, neodolatelný černý humor se mísí s napětím a nejrůznějšími bizarními výjevy, to všechno v naprosto zběsilém tempu, které udává Hurwitzova dokonalá hudba. A ti herci a herečky! Margot Robbie nikdy nehrála lépe, Brad Pitt dlouho nedostal takovou krásnou příležitost, neokoukaný Diego Calva s nimi v pohodě drží krok... Já byl v sedmém nebi a nechtělo se mi pryč. A ačkoliv mě filmové ceny jindy nechávají chladným, Babylonu bych přál úplně každou. Tím víc mě ovšem zaráží, že nebyl nominovaný na Oscara ani za nejlepší film, ani za režii, ani za herce nebo herečky... Snad tedy uspěje aspoň hudba, protože Justin Hurwitz je jednoduše génius, výprava a kostýmy. (28.01.2023)

Film je tak ambiciozní, že si říká o srovnání s těmi nejlepšími. A v porovnání třeba se syžetově podobnými Boogie Nights P. T. Andersona působí najednou dost slabě, zvláště co se týče životnosti postav. Scény večírků nejsou tak ohromující, ale dvě dlouhé scény z natáčení (půlhodinová druhá scéna filmu a první natáčení se zvukem) jsou dokonalé. Hudba mi to dost kazila, chyběl mi dobový jazz, a chyběla mi taky hospodářské krize, která ve filmu úplně chybí, přestože se druhá půlka odehrává po r. 1930. Jinak, jako pocta filmařině a Hollywoodu funguje poslední scéna z Fabelmanů mnohem líp, než celý Babylon. (21.01.2023)

Audiovizuální orgie, co nenudí ani po třech hodinách (narozdíl od jiných audiovizuálních orgií z letošních Oscarů (nebudu jmenovat, aby se Danielové neurazili), které nudí i při pouhých dvou a půl hodinách). Škoda, že film na Oscarech ostrouhal (narozdíl od jiných...), asi je pro Akademiky až moc dobrý. (17.03.2023)

Dokonalé to teda nie je. Stopáž je prepálená (i keď to, že to má vyše troch hodín, som zistil až po skončení) a zišli by sa tomu ruky strihača i prepísanie scenáru (hlavne v tretej tretine má Chazelle problém úsporne a efektívne ukončovať dejové línie, Manuel má minimálne 5 scén, kde už jeho príbeh môže skončiť a furt tam ešte niečo Chazelle dodá), ALE výprava a kostýmy sú pompézne, Damien Chazelle geniálne koncipuje (najmä v prvej tretine) scény (cca 20 minútové bloky), hudba je geniálna, je tu množstvo humoru i šokujúce násilie a nechutnosti a casting je bravúrny (za všetkých Margot Robbie a fenomenálna vedľajšia rola Tobeyho Maquira). 9/10, výborná filmarina od strašne talentovaného tvorcu, ale nie je to láska ako Once Upon a Time in Hollywood. (21.01.2023)