Řeka

Krása. Teda keď odignorujem počiatočné sklamanie, že film na dvd nemá reštaurovaný obraz a vyzerá ako cam rip. Chápem starobu filmu, asi teda v normálnej kvalite neexistuje.  Strojené monológy a naivitu pri začiatkoch zvukového filmu neberiem ako negatívum. Potešila ma vynaliezavá kamera (pri scéne chaosu na dedine dianie zaberá jedna kamera zhora, druhá cez plot a tretia ešte niekde z diaľky), snové sekvencie, a hlavne tá scéna ženského spevu pred maringotkou, za ňou stojí chlap a pes skúša loziť po schodoch - fakt krása. Len toho Marvana tam na konci nemuseli cpať, pokazil atmosféru. (01.08.2022)

Podlehne syn Pavel Sychra (V. Jalovec) rodové vášni svého otce bohatého sedláka a pytláka (J. Vojta)? Jeden z nejlepších starých českých filmů o tehdejší člověkem ještě téměř nedotčené a nádherné přírodě (tuším že někde v Posázaví) co jsem kdy viděl. Příroda zde není pouhým dekorativním prvkem sloužícím k dotvoření atmosféry filmu. Je to samostatný zosobňovaný subjekt schopný zasahovat do lidských osudů. Až na pár scén je celý tento příběh snímán velmi jednoduchým způsobem. Myslím si že herec a režisér J. Rovenský neměl moc jiných příležitostí projevit takhle naplno svůj talent a především svou filmařskou osobitost. Jedno malé velké překvapení. Pro Svika: Je to od autora J. Snížka. Krásný lyricko-poetický film, který nám posloužil také jako jako přírodní oslava krás české země: malebné krajinné záběry, vykreslují např. ranní rozbřesk, kdy se nad poklidnými vodami Sázavy trhají cáry ranní mlhy, v jiné podobě se tu zjevuje stejná scenérie v čase večerního soumraku. Na tento film a vůbec na tento žánr jakési ho přírodního lyricko-poetického filmu, později v návaznosti a v jakési tradici, navazovali svými velkými filmovými děly takový režiséři jako byli F.Čáp a V.Krška či Vojtěch Jasný (Touha). Námět, realismus, časté lyrické přírodní záběry v nádherné kameře Jana Stalicha, a poetické kouzlo to jsou nejsilnější faktory tohoto velmi úspěšného mezinárodního filmu. (28.05.2006)

Rovenského Řeka je perlou v prvorebublikové tvorbě. Je žánrově čistší než Machatého Extase, originálně pojaté poetické drama. Zní to jako rozpor, ale skutečnost takové je. V českém luhu není ojediněná, známe řadu poetických tvůrců. Teď už chápu, proč se líbila Vojtěchu Jasnému - je totiž nezapomenutelná. Její příběh se na první pohled může zdát tucovým, ale není. Je osobní, vypravěný bez klišé, zasahuje do hloubky. I závěr filmu je decentní, je lidsky přirozený nikoliv natočený pro efekt. Kdo se chce podívat na parádní kousek československé kinematografie, s Řekou nesáhne vedle. (08.10.2017)

(viděno v dubnu 2011) Rovenského Řeku bych asi ignorovala, nebýt blížících se státnic a toho, že jedna otázka nese název poetický film. Takže doháním resty a začínám právě Řekou. V době svého vzniku a uvedení do kin to musela být bomba, já mám však s poetickými filmy dlouhodobý problém. V dnešním kontextu, ač by se tak filmy hodnotit neměly, Řeka ztrácí na naléhavosti, atraktivitě. Co zůstává, je výborná Stallichova kamera a jeho záběry krásné krajiny, která byla tenkrát prostě jiná. Líbila se mi metafora řeky, citlivé líčení příběhu včetně romantické linky, ale jako celek to na mě nezapůsobilo jako bomba. Takže hodnotím poměrně vysoko spíše proto, že tohle je film, který by přese všechno neměl být zapomenut. Mne až tak nedojal. (17.04.2012)

I přes toporné herectví a koneckonců i samotnou režii, tedy dobových možností, které ovšem ve své době již nebyly nemalé (nevím, proč to v tomto případě nevyšlo), se jedná o nádherný, silně poetický příběh o prostotě venkovského života, souznění s přírodou a poctivém přístupu k životu samotnému. Proslov učitele k žákům, končící svou vesnickou měšťanku, je skutečně nádherná a inspirující záležitost, jež funguje i po dlouhých desítkách let. To vše se děje v krásné krajině, kde jsme svědky zrození lovce a počátku záviděníhodné lásky. Jarmila Beránková v roli malé Pepičky mne skutečně očarovala, stejně tak "němý" závěr filmu... (08.10.2017)