Ripley

Mistrovské dílo režiséra, kameramana i producenta. Filmová orgie, která s každým opakovaným shlédnutím bude způsobovat erekci. Každý frame si klidně můžete pověsit na zeď. To že je to herecky dokonalé je jedna věc, ale ono to herectví je absolutní špička snad i v té nejmenší roli, od pošty, recepčních v hotelech, banky, policistů i doktorů. Pro mě dokonalý zážitek, jaký už tu dlouho nebyl. (22.04.2024)

Andrew Scott je naprostý šílenec! Občas nemusí polovinu dílu ani nic říct, a i tak dokáže skvěle uhranout svým herectvím a bez jakéhokoliv komentáře rozumíte, co se mu asi honí hlavou. Skvěle si v roli Toma Ripleyho osvojuje osobnost a chování obětí ve svůj prospěch a důkladně promýšlí všechny malé detaily svého plánu, ovšem ne vždy mu to jde tak hladce. Pro mě jako někoho, kdo nezná knihu nebo film, bylo sledování příběhu, který je ze začátku trochu neurčitý, naprosto napínavé a vzrušující. Zároveň je tady jedno z nejlepších opodstatnění černobílého filtru - prosluněná Itálie by jinak svými barvami narušovala tuto mysteriózní až noirovou krimi zápletku. Polovinu celýho zážitku pro mě tvořila právě i ta italská letní atmosféra, kterou jsem naposledy chytal třeba u Call Me By Your Name nebo u Luca. Nemluvě ani o té kameře, snad nejlépe natočený seriál za poslední dobu. Co záběr, to obraz. Poslední díl a závěr samotný mě sice tolik neuhranul, čekal jsem ještě nějaký větší zvrat, ale to nemění nic na tom, že jde o jeden z nejvydařenějších projektů Netflixu. Grazie signore Zaillian. 🤌 9/10 (19.04.2024)

Černobílá opulentní hostina, kde stačilo, aby někdo vytáhl fotku, a šlus. Kamera si pro sebe uzme porci scénáře, když se pase na detailech, které přímo křičí - popelník, vana mázlá od krve, kufr pod postelí. Andrew Scott je o dost jiný kalibr než Matt Damon. Z výrazu jeho usmívající se tváře doslova mrazí. A do toho ještě Caravaggio!! Výjimečný seriálový zážitek! (19.04.2024)

Zatím seriálový peak roku 24.. Obrazově je to vymazlené tak, že každý záběr je jak fotka H.C. Bressona (a ta Leica na tohle řekl bych odkazuje) kdy černo-bílá je fakt hluboce černo-bílá s téměř až taktilní strukturou (na to je fakt radost koukat). Obsahově je to metronomicky přesné. Drží to náladu a těžiště knihy.. jak v přesných charakterech, tak v jemném vtipu a té neuchopitelnosti s jakou Ripley tancuje na minovém poli vlastních lží.. Je to plné drobných detailů a režijních nápadů které diváka vtáhnou do každé (!) scény. Jednotlivé peripetie knihy si už přesně nepamatuju, ale mám pocit, že poslední cca třetinu už Zaillian adaptuje knihu hodně volně (a stále kvalitně) a snad i chystá půdu pro pokračování... Drobnou výtku bych měl snad jen k finále, které (SPOILER) z Toma udělalo trošku většího masterminda než ve skutečnosti je (nebo by měl být). (16.04.2024)

Nemýlím li se v pořadí čtvrtá verze dobrodružství Toma Ripleyho v prohnilém světě zhýralých milionářských dítek. A snad i ta nejlepší. Dílem precizní Zaillianovi vize (od vedení herců, přes výpravu až po nápaditou adaptaci dnes již klasické látky) dílem dechberoucí Elswitovi formy. Té vizuelní doslova opulentnosti, chce se říct. Reklamy na Itálii, kde z ní na tuti skáčou metr dvacet! Ano, s logikou si příběh rozumí málokdy (všichni fotí, ale na fotky tam nikdo nekouká), Tom u každého podvůdku nebo vraždy udělá spoustu chyb a pokaždé se z nich elegantně vylže. Ale pokud se přes tyto drobné vady na kráse divák přenese -a mě se to povedlo- odměnou mu je sedm hodin zábavy s fascinujícím noirovým charakterem. Amorálním hajzlíkem co poťouchle nastavuje zrcadlo prázdnotě boháčů. Zkouknuto za dva dny a druhou řadou bych nepohrdnul. Ale jak znám Netflix kvalitní věci zařízne (Mindhunter) a prachy dá zas Zacku Snyderovi. Chjo. (21.04.2024)