Kolo času

Ze začátku jsem byla skeptická, protože jde o stokrát převařenou zápletku o vyvoleném jedinci a boji Dobra a Zla. Vliv Pána prstenů je přímo hmatatelný, občas jsem si představovala stejnou scénu z LOTRa. Ale pak se to hezky rozjelo a hlavně jsem si oblíbila některé postavy. Výprava je holt seriálová a nedostatek rozpočtu na kvalitní lidi je vidět. Střihy typu letí dýka a za dvě sekundy se zabodne do cíle (který si za tu dobu stihne zakouřit), nepomáhají. Skoro je mi líto, že v titulkách se vyskytuje plno českých jmen. Herci všechno nezachrání. (30.12.2021)

Vzhledem k obecně malé konkurenci - nejlepší fantasy seriál současnosti.  Je na tom znát snad až brutálně obří financování a taky, překvapivě, ochota jít trochu jinou cestou. Jasný, pořád je to klasickej příběh o záchraně světa partou vyvolených mileniánů, jenže místo umělých hezounů a sexy koček tu máme solidně uvěřitelný vidláky. Ze začátku je trochu matoucí, že máme vedle sebe bělochy, černochy, indy i asiaty, ale mě  to nevadí a v rácmi posledního dílu to začne dávat smysl. Hlavně se ovšem dočkáme menších výprav, větších bojů, dost dobře zpracovaný magie a dobře vykresleného světa (tipnul bych si, že na tom má zásluhu hlavně rozpočet). Dějově je to smysluplný, pěkně svižný a asi jedinej seroš, kterej y bylo možný porovnávat s Pánem prstenu. Jedno z nejlepších seriálových zakončení série jen vylepšilo celkový dojem a díky němu dává celý seroš příjemně smysl a hladce, bez typických vnucovaček (no, ty poslední dvě minuty...) otevírá náruč druhé sérii. Celkově 4*, do kolen mě to nedostalo, ale každej díl jsme pouštěl jakmile se objevil na prime. V celkovém hodnocení dávám 5*, protože tenhle seroš si rozhodně nezaslouží bejt pod 70% -------- ale fandové knižní předlohy budou samozřejmě zklamáni (25.12.2021)

Grafomanská Džordnova knižní série začala jako neumětelská kopírka Tolkiena, který nemá nápady a neumí psát, a skončila jako uměle nastavovaná hromada pičoidních blábolů o ničem. Každá z celkem 15 knih by se dala shrnout jako 15x 400 stran nezáživné až otravné vaty, pouťové filosofie a psychologie pro samošuky, a 30-80 stran nějaké přitroublé akce, vesměs ňoumovitě vykuchané z Džejárára, kde se celou tu hromadu popsaných hajzlpapírů jakýsi Temňoch snaží povstat a jakýsi Znovuzrozený bukvoid se na to připravuje. Toť vše. A vše natahované tak, že se ani sám autor nestihl dožít konce. Číst se to dá jedině s permanentně nasliněným prstem pro rychlootáčení zbytečných stran, a to je na mozol, protože jich je nejmíň 70 %! Prostě to vůbec, ale ani trochu nepřipomíná jistého brutálně přeceňovaného pšontkovského pissovatele. Audiovizuální forma sice vycupovala podstatnou část té teroristické vaty, jinak by měl každý díl nejmíň 4 dny, nicméně kde nic není, ani zmrd nebere, a tak zůstal jen ten blboučký a zcela nenápaditý cyklostyl, u něhož, tentokrát nenasliněný, prst na tlačítku FFW taky dost pomůže během projekce neusnout. A zpruzená skorodůchodkyně paní Štiková se do role AS Sedačky hodila asi stejně, jako by ji vyslali hrát Conana. Opravdu nechápu, proč televize v tom bůmu klasické fantasy, vyvolaném Džexnem a Marťasem, sahají po takových vytřiprdelnících, místo aby se nabořily například do Eddingse, Gemmela či Salvatora. Nebo vlastně chápu. Práva na tyhle sračky budou dozajista ve všech výprodejích, a navíc je to celkem fuck, protože degenerace vymletá sedmi rektoboly Heryho Potrata a stohy vypatlaných homixů by nepoznala kvalitní, originální a dobře napsanou fantasy, ani kdyby jim cvrnkala do Pytlíka. (11.01.2022)

Tenhle seriál je akorát smutným důkazem toho, že žánr současné hrané fantasy je ve stejné zdravotní kondici jako Mrtvé moře. Tak především - a to je nutné zdůraznit - až někdo vyhlásí Cenu za bezkonkurenčně nejhorší seriálový casting, Kolo času ji získá úplně automaticky. Taková freak show se opravdu jen tak nevidí. Jediná ucházející herečka je tady Rosamund Pike, která je ovšem obsazená proti svému typu a v roli tvrdé a nekompromisní Moiraine působí asi jako růžový poník ve výkladu army shopu. Zbytek jsou ochotníci nebo rovnou budoucí potrava pro kůrovce. (I když přiznejme si, že uvěřitelně ztvárnit role soustavně zmatených pitomců, kteří procházejí poutavým charakterovým vývojem odnikud nikam, by byl těžký oříšek i pro několikanásobného držitele Oskarů. A tím zdaleka nemyslím jen hlavní hrdiny.) O ději se pak dá říct pouze to, že ve svých lepších chvílích snaživě imituje vzorce z Pána prstenů, v těch horších předkládá nefunkční svět s nejasnými pravidly, nekonečné žvanění o ničem, přehlídku lokací z katalogu Putujeme po fantasy světě (slevy a výprodeje) a jen zřídka také akční nebo srdceryvnou scénu. Která vzhledem k výše zmíněnému většinou nefunguje. Dalo by se ještě psát o roztěkané dramaturgii, neexistující choreografii bojových scén, podivném střihu a vůbec detailně rozebírat tenhle nesoudržný a nesourodý kompilát odpadků ze žánrové skládky, ale dlabu na to. Akorát se tímto musím omluvit Eragonovi, o kterém jsem si až do teď myslela, že je to plytká srajda. Tak proti tomuhle je to Bergman. (29.12.2021)

 "The wind was not the beginning. There are neither beginnings nor endings to the turning of the Wheel of Time. But it was a beginning." Plné rozporů. Pardon, nikoli plné ale… PLNÉ. Jsou zde totiž dějové linie, které mají tenzi, tah na branku, zajímavé charaktery i nosná témata. V kontrastu jsou však linie, které se kolovrátkově točí odnikud nikam, nemají postavy co by to táhly, není ostatně ani kam by to táhly. Dávají zcela nový význam pojmu u-t-a-h-a-n-o-s-t (k přežití pouze díky zdařilým zajímavostem z X-Ray módu Prime Videa). Rozporuplná je i práce se zasvěcováním do zákonitostí, historie apod. Někdy je to umně zapracováno, jindy je to jak z příručky „jak to rozhodně, ale jakože fakt rozhodně, nedělat“; takovéto „teď si na pět minut sedneme k ohni a já těm kolem něj povyprávím, co oni dobře vědí, ale divák ne“. Rozpory lze najít i v obsazení. Jsou zde regulérně skvělé výkony v dobře obsazených rolích, ne že ne. Jenže vedle nich je snůška jakože asi-by-se-dalo-napsat-že-herců, vedle kterých i začínající ochotníci z Horní Dolní působí jako zasloužilí členové Národního. Ničemu nepomáhá, že vesměs platí „dobré linie s dobrými herci, nudné linie se špatnými neherci“, což ten rozkol v kvalitě jen prohlubuje. Pokračuje to vizuální stránkou. Tu epická, s promyšleným designem lokalit i kostýmů, která se nebojí použít komparz, CGI i praktické efekty stejně jako různé hrátky s kamerou. Jenže hned následující scénu to vypadá jak první setkání wannabe LARPistů, co si doma ukradli bílé prostěradlo v domnění, že to na bílý hábit stačí, a natočit to mezi papundeklem nechali Pepu od vedle, protože má doma kameru, což je přeci zcela dostačující kvalifikace proto být kameramanem. To vše ve velmi volné adaptaci (spíše až "na motivy") látky, která sama trpí na nejeden rozpor. Předně na to, že je rozvleklou nastavovanou kaší, kde si Jordan nedostatek vlastní invence a vize nahrazuje nestydatým vypůjčováním od slovutnějších kolegů, kteří však “to samé“ napsali výrazně lépe. Na(ne)štěstí byl Jordan natolik zručný rutinér, že to aspoň uměl náležitě p(r)odat (až na nechtěně směšná jména a názvosloví), aby to byla vesměs ucházející epická fantasy sága toho nejstandardnějšího možného střihu. Adaptace je to ve výsledku koukatelná. Nadchne stejně často jako nudí. A navíc umí i otrávit tak, že to neumí adekvátně vyjádřit ani veškeré faceplamovací GIFy co jich jen po netech koluje. Je v tom dostatek dobrého s nadějným potenciálem, aby jeden případné další řady předem neodstřelil, ale zároveň tolik špatného, aby se na ně nijak netěšil či je snad aktivně vyhledával. Čili v tomto ohledu jde o dokonalou adaptaci, protože to samé platí i o knihách. | S1: 3/5 | (24.12.2021)