Nadějná mladá žena

Příběhem Nadějné mladé ženy nás provází opět skvělá Carey Mulligan, která nenávidí muže. A má k tomu sakra pádný důvod. Její kamarádka a spolužačka Nina byla znásilněná svými spolužáky při jedné z pařeb. Rozhodne se tedy pro pomstu na mužské populaci. Ano, je to chvílemi trochu černobílý pohled na muže. Úplně nevěřím, že by všichni byli takový a už vůbec ne vysokoškoláci. Na druhou stranu v USA je možné vše. Ale nápad a provedení jak je příběh vyprávěn, je prostě skvělý. Od počátku je jasné, že se něco zlého stalo. A my postupně zjišťujeme co přesně. Byť se toho o paní Colombové - Nině moc zajímavého nedozvíme. A za mne by její linka potřebovala ještě více vykreslit alespoň nějakým flashbackem. Příběh je skvělý, svižný a má super nápady (zremixované starší hity, Cassiino hraní si s oběťmi) a vcelku nečekaný konec. Ale hlavně má skvělou Carey. Ale musím říct, že bylo trochu obtížné si zvyknout, že zde hraje vcelku mladou slečnu (30let), když v nedávných vykopávkách tomu bylo trochu jinak. Přesto se role zhostila skvěle a její Cassie je komplexní postava a je proto jedna z hlavních favoritek na Oskara pro mne. Film tedy úplně ne, ale i tak je nominace na Oskara částečně oprávněná (i když bych asi našel i lepší filmy za mne). Téma je aktuální a to je ten hlavní důvod nominace. Ale film jako samotný je taky velmi slušný. Příjemné překvapení pro mne. 8/10. (30.03.2021)

Svěží mix neokoukané romantické vztahovky a zároveň s trochou nadhledu drama se sociálním podtextem. Film otevírá a řeší dnes vcelku ožehavá témata jako neduhy sociálních sítí, sexuální násilí a v neposlední řadě věčnou studnici nápadů v podobě škatulkování a klientelismu. Občas to vypadá tak trochu jako Basic Instinct bez explicitního násilí, Jerryho Goldsmithe a sekáčku na led, za to však sem tam roztomile nerdovské či, chladnokrevně vypočítavé a rafinované. Mulligan v nejlepší roli za několik let a díky bohu za to, že závěr není pokažený a zbytečně přepáleny. Jediné, co vyloženě bije do očí jsou občasné momenty, kde mohou postavy udělat 100 různých věci, ale udělají zrovna tu, co parádně zapadá do příběhu tak, aby mohl děj pokračovat. (20.04.2021)

Svádělo by to k tomu, že to má nekritický úspěch u kritiky především díky tématu a tomu, kdo za tím scénářem a režií genderově stojí. Což by bylo vůči autorce nefér; tady jsou kvality díky tomu, jak je aktuální #MeToo tématika pojatá "s koulema" a prosta mravokárných deklamací. Nesdílím výtky na černobílé vidění autorky "co muž to prasák", když k celkovému efektu/dopadu "kultury znásilnění" tu přispívají právě i ženy (Madison, děkanka, ambivalentní antihrdinka Cassie samotná); vždyť o tom jsou celé dva akty plánu pomsty. Navíc i kdyby, tak se to veze na tak chirurgicky přesně trefené černohumorné vlně o echt seriózním tématu s vymazlenou záměrně přepálenou osmdesátkovou popíkovou neonovou stylizací, že tomu nelze nepodlehnout. Carey je pak svým komplexním "PTSD výkonem" ve víru sebezničující spirály vendety stejně tak strhující jako znepokojivá a tak snad jedině linie s Ryanem šustí příliš papírem, kdy je od počátku příliš okaté, proč tam je a kam se s ní míří. Nejslabším článkem je ovšem hojně diskutovaný závěr. I když závěr ne, ten je perfektní... Spíše epilog po něm. Na první dobrou je podaný tak, že přináší zadostiučinění, ale čím větší odstup od projekce, tím evidentnější je, že je nadbytečný a posouvající to celé poněkud jinam. Mohlo (mělo!) to skončit již v ordinaci či nedoslovně poštovním balíčkem a bohatě by to stačilo. (14.02.2021)

Carey Mulligan jede v takovém trošku Zmizelá módu, jen mnohem zábavněji. Barevně, hravě a dlouho dobu zdá se nevinně pojatý snímek o pomstě, který umí dosti překvapit. Režisérka umně střídá žánry, takže občas má člověk pocit že kouká na Superbadovskou komedošku a hned na to přichází téměř hororová scéna. Bavilo mě to, zhruba 10 minut před koncem jsem nevěřícně nechápal, co že se to vlastně stalo, ale hned po následujících scénách hlásím, že za mě naprosto v pořádku. Pravděpodobně nejzábavnější oscarový kandidát za hodně dlouhou dobu. Možná se nejedná o nejlepší snímek roku 2020, ale rozhodně jsem se ani na moment nenudil. 75% (29.04.2021)

Hmm... Musím říct, že Emerald Fennell (která mimo jiné hraje Camillu v seriálu Koruna, lol...) si pro svojí prvotinu zvolila provokativní a v dnešní době (zvlášť pro USA publikum) výbušné téma. A zvládla ho s přehledem - a dokonce nadhledem. Cassie v podání magnetické Carey Mulligan je fascinující postava - inteligentní, výřečná, charismatická, ale kvůli jedné události před několika lety si úmyslně podělá svůj nadějný život a upne se na obláček pomsty mužům, kteří zneužívají ženské, které se ožerou v baru. Znovu a znovu si prožívá ten samý scénář, aniž by ji to posunulo dál (v životě se zasekla v domově u rodičů a podřadné práci. Jakkoli divák pochopí její motivace a může si užívat její pomstvu, je jasné, že ta její fixace ala Přání smrti (to s Bronsonem) nepovede k něčemu dobrému. A tady se dostávám k tomu zmíněnému nadhledu Emerald Fennellové. Dokáže soucítit s obětí, ale taky ji jen nepoklepává soucitně po rameni (jak to milují američtí SJWs). Ukáže, co fixace na pocit oběti a fixace na pomstu (často na těch nesprávných lidech) může znamenat v reálu. Bravo. (09.02.2021)