Ďáblové

Musím si přečíst Huxleyho předlohu - je tam na hony cítit potenciál původního příběhu, Russell to ale trochu přeťápl. Víte co, kdyby tam nepobíhal houf dlouhovlasých nahých divoženek, tak se téměř není na co koukat. Hezká scénografie a vymazlené kostýmy, jistě, charismatický Oliver Reed, ano - film ale jako celek prostě nedrží pohromadě. Na historické drama je to příliš bizarní, experimentálnímu filmu zase vadí známě skutečných, historických událostí. Nechápu, proč bylo třeba téma inkvizice, které je už v syrové podobě dokonalým materiálem pro kritiku církve a přehlídkou nejhorších hrůz, jakých je člověk schopen, proč tedy bylo třeba toto téma dodatečně dobarvovat provokacemi a kontroverzemi. Mám dojem, že všechno bylo stavěno tak trochu na efekt, film se nakonec mění na kaleidoskop zmatených, emotivních scén, a od určitého okamžiku už svou nabubřelostí a rozmachem začíná nudit. A to je zatracená škoda. (06.05.2011)

Zatímco první půlka tohoto anglického příbuzného našeho KLADIVA NA ČARODEJNICE se nese v nevázaně hédonistickém stylu, na jaký jsme u Russella zvyklí (smilnící kněz-filozof, natěšené jeptišky, eroticko-ježíšovské vize matky představené), v té druhé se láme do střídmého, leč působivého dramatu s neveselým závěrem. Klasika. (14.11.2002)

Historický film Kena Russella je historický film Kena Russella, takže treba očakávať vysoko štylizovaný autorský film a žiaden naleštený internacionálny akademizmus, nič proti nemu. Russell sa príliš nezdržuje a servíruje násilie, orgie, explicitné zábery mŕtvych tiel či kostier hneď od začiatku. Sympatický tu nie je nikto, Grandier je ale aspoň jeden z mála, kto nie je priamo odporný. Mníšky predstavujú ovplyvniteľnú masu, avšak nič iné im ani neostáva, pokiaľ nechcú prežiť mučenie akému podrobuje režisér viacero svojich postáv. Zaujímalo by ma, či film videl Pasolini a čo naňho povedal. Percentuálne samozrejme nehodnotiteľné. (19.11.2023)

Syrový, krutý, obscénní, alegorický, nadčasový. Film sice ukazuje, jak si zvrhlá církev upevňuje svoji moc, ale ve skutečnosti jde o alegorii. Stejným způsobem si udržovala a udržuje moc jakákoliv vládnoucí síla na světě. Pro našince je aktualizace o to závažnější, že má možnost, podobně jako u Kladiva na čarodějnice, srovnávat příběh s komunistickou mašinerií. Russell skvěle využil svého výtvarného cítění a předkládá nám obrazy hrůzy, zkázy a utrpení. Zbytky mrtvol vpletené do kol, ze kterých se sypou červi, mor zuřící ve městě, zvrácená léčba pomocí pijavic a sršní, drastické vymítání ďábla i děsivá tortura s použitím španělské boty. Skutečnost se střídá se sny a halucinacemi (jak má Russell v oblibě). Obří stroj na bourání hradeb, jeptiška sestupující po schodech lemovaných černými prapory, orgie jeptišek jak vystřižené z levné pornografie. Svět ve své nahotě a hrůze. Svět, kde dav neví, na kterou stranu se přiklonit. Svět, kde se vládnoucí moc (zde zvrácená církev) neštítí ničeho. Skvělé herecké výkony, úžasný dvorní herec K.Russella - O.Reed. Jen slepý neodhalí poselství filmu, jen divák se zavřenýma očima nepochopí, o jak závažnou výpověď se jedná. Viděno 5x (z toho jednou v kině) a asi naposledy... (07.03.2014)

Něco mezi Kladivem na čarodějnice a hororem o posedlých jeptiškách - takovéhle doporučení jsem dostala, ale na smršť, která mne čekala, jsem fakt připravená nebyla. Tenhle film zvlášť v druhé polovině nemilovníky mučení lidí nutí odklánět zrak a Oliver Reed, který doteď pro mne byl jen nepříliš šťastně obsazený Athos ze Tří mušketýrů je Pan herec. PS - Mimochodem, celá ta záležitost není scénáritické cvičení na téma zneužití moci, ale opravdu se stala a je zaznamenána v kronikách. (08.07.2007)