Ďáblové

Historický film Kena Russella je historický film Kena Russella, takže treba očakávať vysoko štylizovaný autorský film a žiaden naleštený internacionálny akademizmus, nič proti nemu. Russell sa príliš nezdržuje a servíruje násilie, orgie, explicitné zábery mŕtvych tiel či kostier hneď od začiatku. Sympatický tu nie je nikto, Grandier je ale aspoň jeden z mála, kto nie je priamo odporný. Mníšky predstavujú ovplyvniteľnú masu, avšak nič iné im ani neostáva, pokiaľ nechcú prežiť mučenie akému podrobuje režisér viacero svojich postáv. Zaujímalo by ma, či film videl Pasolini a čo naňho povedal. Percentuálne samozrejme nehodnotiteľné. (19.11.2023)

Zdánlivě už omšelé téma fanatismu zde v podání, které musí zaujmout. Výtečný Oliver Reed. Také díky němu se člověku v závěru znovu otevírá, jak nebezpeční jsou všichni ti věrozvěstové, kteří o sobě tvrdí, že jen oni znají pravdu a nakonec tomu i uvěří. Paradoxně nejzásadovější v závěru zůstává postava na počátku filmu nejhříšnější. Velice pravdivý kus života. (26.03.2010)

Po THE DEVILS mám chuť se mohutně opřít do filmografie Kena Russella. Skvěle zahrané strhující inkviziční drama, visuálně hodně poutavé. Trochu mi to připomělo co o dekádu později udělal Verhoeven s FLESH AND BLOOD, alespoň co se do barvitosti reálií týče. Historická dramata, natož novověká, nepatří mezi můj oblíbený žánr, ale pokud je to servírováno takhle tak to beru všemi pěti. (22.12.2014)

Oveľa hrôzostrašnejší a brutálnejší film ako jeho o rok mladší brat Mark of the Devil . Tento film je jedno šialené peklo katolíckej beštiality a sodomie sedemnásteho storočia. Prišlo mi to úplne realistické a keby som to videl ako dieťa na 100% by som pustil do gatí. Zlo a ľudská zvrhlosť tu bola na každom kroku. Sexuálne odviazaný kardináli, homosexualita, hierofília toho najvyššieho ranku, posadnutie diablom, fanatizmus a číra radosť a túžba mučiteľov po týraní. Na túto tému som lepšie spracovanú snímku nevidel. V scénke kde sa mníšky popri vymetaniu diabla vyzlečú do naha, zvesia, obrovskú podobizeň Ježiša Krista a začnú oňho masturbovať, všetky s vyholenými hlavami, ma doslova priklincovala k stoličke.. V obrazoch kde sa psychopaticky smejú a krútia jazykmi ako kozľatá som ani nedýchal. Asi mám s mníšok fóbiu.. ženské herecké výkony boli neuveriteľne reálne.. Prekvapil ma tu herec Oliver Reed ktorý svoju rolu zahral takisto dobre, jedine kde som ho videl hrať bol paradoxne jeho posledný film Gladiátor. čo robí túto snímku naozaj desivou je však hudobný motív. Tie bezbožné flauty ešte stále bzučia v hlave. K tomuto filmu som sa dostal prostredníctvom rockovej skupiny menom IRON CLAW dočítal som sa že skladbu devils nahrali deň potom ako videli tento film v kine. Proste ich to tak vystrašilo a inšpirovalo že za deň to vymysleli aj nahrali. (26.04.2014)

Zpracování stejného námětu jako Kawalerowiczova Matka Johana od Andělů. Na rozdíl od střízlivého polského filmu (nebo Vávrova Kladiva na čarodějnice) autoři pracují s emočním a fantazijním uchopením tématu, proto se nevyhýbají spíše surrealistické poetice a vcítění se do doby v jejích snech a představách (Vávru daleko víc zajímalo pojetí práva a spravedlnosti, případně jeho zneužití, i když ani tato tematika v Russelově snímku nechybí). Nutno ještě zmínit hudbu Petera Maxwella Daviese, významného britského modernistického skladatele, který ví, co a jak se hrálo v 1. polovině 17. století (při dobových slavnostech) a zároveň ve vypjatých psychologických momentech slyšíme moderní vážnou hudbu nejlepšího kalibru. Jako výtvarník na snímku pracoval i Derek Jarman. (21.06.2010)