Milda

Co k Mildovy dodat?: Místy sympatický, na svůj věk fyzicky i duševně vitální společník. Většinou však na ránu věk, nevěk. Bezesporu už samotný fakt, že někdejší čelní představitel KSČ povolil natáčet podobný materiál, je samo osobě pecka na druhou. Každopádně, celkový dojem působí rozpačitě. Většinu minut je Jakeš uměle kamsi tlačen…..například konfrontace Jakeš vs. Čuňas vypadá na papíře jako terno roku, ovšem tady vyznívá jaksi do ztracena. Kvituji představení Jakeše i jako „obyčejného“ důchodce, ale celková práce režiséra s ním mi přijde, a asi je to dáno věkem, nevyzrálá. Když se podařilo ulovit takovou rybu, tak to chtělo dokument, o kterém se ještě za deset let bude mluvit….tady se povedlo pouze natočit dokument. (04.05.2018)

Milouš Jakeš byl v zásadě odpornou bytostí. Skálopevně přesvědčený o své pomýlené vizi světa a o tom, že komunistický režim byl v základu zdravý a spravedlivý. Když byl konfrontován s nepříjemnými otázkami (např. srpen 1968), začal blábolit nesmyslné floskule a vztekat se. Ohledně charakteristiky této tragické figury českých dějin není potřeba mnoho slov. Bohatě postačí jedna scéna z tohoto filmu, ve které se svěřuje, že za největší životní tragédii považuje své vyloučení z KSČ. Jak říkal: "Nic horšího se člověku v životě nemůže stát. Nemůže." A to prohlásí člověk, jehož vnuk z hanby za svého otce spáchal sebevraždu a pravnuk si raději změnil jméno. Myslím, že toto dokonale vystihuje Jakešovu psychopatickou osobnost. (06.08.2020)

Milda Jakeš: "Člověk se musí naučit v tom chovat. Chovat ve smyslu jako...prostě...nedávat najevo, že tomu nerozumim, že to neznam." Dle mého Jakeš dával celou dobu najevo, že ničemu nerozumí. Seschlej rudej páprda připomínající želvu, které když se začne bortit rámec myšlení, které propaganda zformovala, tak se stáhne a zaleze si do svého ideového krunýře. Takhle Jekeš přetrvává. Imbecil a elektrikář byl nejmocnější muž země. Pohleďte, socialismus, který se nikdy nestal komunismem a vítejte v Česku, kde i 40 let po revoluci senilní bábi děkují Jakešovi za to, jak dobře se o ně tenkrát staral. (11.12.2018)

Kde začít? Popel paní Jakešové v obýváku, napěchovaný mražák švestkovými knedlíky, Mildův bratr hrdě zpívající "Internacionálu" oděn v hodinkách se srpem a kladivem... resumé: tragikomický příběh ze života jednoho rudýho pradědka. UPOZORNĚNÍ: tento komentář může obsahovat antisocialistické prvky, které mají za cíl zesměšnit a pošpinit "pohádkových" 40 let totalitního teroru lidové demokracie. Na závěr se snad sluší citovat jednu z mnoha osobností, které onen režim znemožnil jakoukoli další tvůrčí činnost a zhatil tak velice slibně rozjetou filmařskou kariéru: "Komunismus, to je takové lízátko pro hodné děti, příslib zahalený do tajemné jednoduchosti primitivních představ o štěstí. Problémy, konflikty a nesnáze v něm neexistují. Jenže každý ví, že ta pohádková pohoda je nesmysl, že to je nedůstojné inteligentního člověka, aby to přijal do víry, ale nikoho ani nenapadne dumat, jak to skutečně bude vypadat." (Pavel Juráček, Praha 17. srpna 1959) (23.07.2018)

Zcela průměrný dokument o přesvědčeném komunistovi, který si stále stojí za svým (staly se chyby, ale společnost byla ve větším pořádku, než je dnes). Režisér si s ním příliš nevěděl rady. Co jsem si z toho odnesl? Že je Miloš Jakeš na svůj věk v obdivuhodné fyzické i duševní kondici, a že to vlastně byl v mnoha důležitých ohledech lepší politik, než ti dva, co nám vládnou dnes. (26.11.2019)