Milda

Milouš je v 95 letech stále v obdivuhodné fyzické i psychické kondici (můžete ho i přejet autem a nic se mu nestane), a v tomhle filmu vypráví na kameru o svých názorech, které se vůbec nezměnily (politické procesy a další zločiny komunismu jsou jen malichernosti, důležité bylo, že se tehdy měli lidé dobře, zatímco dnes je 700000 nezaměstnaných, tudíž dnešní doba je horší, atd. atd.) Často sice řekne na kameru nějakou nechtěně vtipnou hlášku nebo nám ukáže svůj mrazák plný švestkových knedlíků ("proč bych chodil do restaurace za 120 korun, když to jídlo má hodnotu 30"), ale jinak je to film spíš pro filmové masochisty. (22.11.2017)

Fascinující dokument, kterému ovšem chybí nápověda historika. Není zde snaha pochopit Jakešovu zatvrzelost vycházející z naprosto odlišné doby. Zjištění, že se jedná o zatvrzelého komunistu, je banální. Takoví totiž jsou a byli jeho vrstevníci-soudruzi. Přitom v dokumentu se takové pátrání často nabízí - viz např. jak Jakeš říká, že si přečetl Komunistický manifest a okamžitě poznal, že sděluje absolutní pravdu. Paradoxně měl v závěru pravdu on, když řekl, že se jedná o snahu vytvořit z dokumentu o jeho osobě odsudek komunismu. Klidně by se něco takového dalo natočit, ale úplně jinak. (01.08.2018)

Milda byl a je v podstatě jednoduchý člověk, současně ale velmi cílevědomý a pracovitý. Druhým jeho rysem je přesvědčení o tom, že to, co dělal, bylo v zásadě v pořádku ("ano, staly se chyby, řekl bych, ale v zásadě to bylo dobré, lidi byli šťastní, nebylo 700 tisíc nezaměstnaných"). Dalším rysem je naprosto chybějící smysl pro humor. Což mě úplně rozesmálo třeba ve chvíli, kdy s vážnou tváří vypráví, jak vedení KSČ tancovalo na oslavách - "muži s muži, ale lidové, národní tance. Ne třeba valčík, nebo třeba tango". Jako pohled na život starce, který byl chvíli nejmocnějším mužem v zemi, je to fakt zajímavé. Co filmu strašně škodí, je aktivistický režisér, který se snaží Jakeše neustále někam manipulovat a tlačit. A sám Milda to cítí a poměrně úspěšně se tomu brání. Autor měl být víc pozorovatelem nebo nechat Mildu, aby se rozpovídal a zamýšlel sám. A právě za tohle jsem dal hodnocení o dost dolů. (28.11.2019)

Je celkem obdivuhodne jak si Jakes i v tak pokrocilem veku jede to sve a zije ve vlastnim svete soudruhu. Jsem rad, ze do tohoto projektu vstoupil, nekolik zajimavych zaberu a myslenek se zde najde. Jeho rozcilovani se nad neprijemnymi otazkami pusobi az usmevne. Ale jde videt, ze je kovanym komunistou, ktery v politice nebyl pro penize, ale z presvedceni. (01.07.2018)

Kde začít? Popel paní Jakešové v obýváku, napěchovaný mražák švestkovými knedlíky, Mildův bratr hrdě zpívající "Internacionálu" oděn v hodinkách se srpem a kladivem... resumé: tragikomický příběh ze života jednoho rudýho pradědka. UPOZORNĚNÍ: tento komentář může obsahovat antisocialistické prvky, které mají za cíl zesměšnit a pošpinit "pohádkových" 40 let totalitního teroru lidové demokracie. Na závěr se snad sluší citovat jednu z mnoha osobností, které onen režim znemožnil jakoukoli další tvůrčí činnost a zhatil tak velice slibně rozjetou filmařskou kariéru: "Komunismus, to je takové lízátko pro hodné děti, příslib zahalený do tajemné jednoduchosti primitivních představ o štěstí. Problémy, konflikty a nesnáze v něm neexistují. Jenže každý ví, že ta pohádková pohoda je nesmysl, že to je nedůstojné inteligentního člověka, aby to přijal do víry, ale nikoho ani nenapadne dumat, jak to skutečně bude vypadat." (Pavel Juráček, Praha 17. srpna 1959) (23.07.2018)